Šumavská rapsodie
Včerejšek jsem prožil na Šumavě, v jednom nejkrásnějším místě na Zemi, co znám. Ne, nebudu psát o Zlaté stezce, kvůli níž jsem tam byl, jednoduše proto, že ta letošní si zaslouží něco výjimečného, a to musí trošku uzrát. Se Šumavou je to jiné, tu mám pod kůží skoro celý život – a i když se doma cítím na Komorním dvoře – nejkrásnějším místě k bydlení, tak Šumavu, Šumavu, tu můžu vždycky.
Když jsem se vyznal ke své lásce k Šumavě a ke Komornímu dvoru, musím ještě říci, že mám moc rád Cheb, Františkovy Lázně, Švýcarsko, New York, Prahu, České Švýcarsko… Taky moc rád fotím, píšu, čtu si a dívám se na filmy, které mi mohou něco dát… Rád chodím, jezdím na kole… Mám rád stromy, květiny, zvířata… Dám si rád dobré jídlo, dobré víno, dobré pivo… Mám rád hezké věci… Mám rád spoustu lidiček, z nich nejvíc své syny. Že vám v tom výčtu pořád něco chybí? Máte pravdu, ještě rád běhám a miluju jednu ženu. Docela dost na jednoho chlapa, co? Máte pravdu – jsem šťastný muž.
A proč se tenhle článek jmenuje Šumavská rapsodie, když v něm o Šumavě v podstatě vůbec nepíšu? Protože když jsem na Šumavě, tak se podívám na ty krásné kopečky, krásné pastviny, krásné říčky a potoky, krásné mraky plující nad hlavou, nadýchnu se vůní prosyceného vzduchu, zahledím se do slunečních paprsků a v tu chvíli se ve mně všechno rozezní a já si mnohem víc než jindy uvědomím vše, co jsem napsal v předcházejícím odstavci a taky, že jsem opravdu šťastný muž.
Možná si řeknete: Proč tedy na té své Šumavě nežiješ? Proč říkáš, že doma jsi na Komorním dvoře? Odpovědi na obě otázky jsou vcelku prosté. Energie, jež do mě proudí na Šumavě, je tak silná, že žít tam, v brzku bych se nejspíše rozplynul. Naopak na Komorním dvoře na člověka působí takový klid a mír, že vše, co jinde načerpám, zde mohu naplno pochopit a transformovat.
Vložit komentář
