Znovu objevená chuť
Vyhořet se dá, i když děláte věci, které vás baví, které máte rádi, i když vás netlačí žádný plán, netlačí na vás žádný šéf. Prostě vyhořet se dá i v případě, že si děláte vše po svém a pro sebe.
Někdy se to prostě sejde tak, že máte pocit, že musíte ještě tohle a ještě támhleto a nějak si nevšimnete, že jste v jednom kole. Pak stačí velmi málo a zjistíte, že už nemusíte nic. Přestože jednou z věcí, které dělám, je lidi ochránit před vyhořením, tak jsem začátkem prázdnin vyhořel.
Stalo se to znenadání, tak jak se to vždy stává, tohle prostě nečekáte NIKDY. Když jsem si připravoval na konci loňského roku plány na letošní rok, v duchu jsem si maloval, jak se věci spojené s Běžeckou školou rozeběhnou. Přestože VÍM, že to takto funguje, totiž, že si přáním vytvoříte živnou půdu, aby se vaše přání splnilo, nějak jsem nezachytil, že se ta přání začala naplňovat nějak rychle za sebou. Tím se stalo, že se nakupila „práce“. „Práce“ proto, že to považuji stále spíše za štěstí, dělat to, co mě naplňuje a čím mohu být prospěšný druhým. To však nemění nic na tom, že to bere spoustu času. Pak tu byly závody a další závazky, které jsem si domluvil dopředu. No a BYLO VYMALOVÁNO!
První varování jsem dostal v Durynském lese, pamatujete: Šedesát kilometrů na morál. Jistě, ta měkká postel v tom určitě hrála nemalou roli, hlavně v tom, že jsem se pořádně nevyspal. Pak přišla Silva Nortica Run, sice jsem si to tam užil, ale také odkulhal. Pak přišel nedokončený LGT Marathon a ten mi konečně otevřel oči. Jasně mi řekl: Dej si pauzu a já zrušil všechny běžecké akce, i když hlavně na jubilejní 10. ročník Zermatt marathonu jsem se moc těšil. No jo, no, člověk nemůže mít všechno. Ještě jsem se s Romanem vypravil na jeho životní závod a rychle spěchal na Poutní maraton A pak? Pak jsem si…
Udělal „závodní“ dovolenou a začal zase pracovat na obnovení fyzických a psychických sil. Přečetl si Kecy mýho fotra. Dočetl konečně na potřetí Muže, co chtěl být šťastný. A pustil se do Cesty pokojného bojovníka.
Pokud jde o fyzičku, tak jsem začal zase trošku běhat, jezdit na kole, chodit na výlety a osedlal pořádně po letech Concept2 a vypadá to, že se opět dostávám do formy. Takže se dá říci, že moje sebeléčba zabrala. Díky Bohu.
Vložit komentář
Miloši, vítej v klubu. Já vyhořím tak jednou za čtrnáct dní – vždy, když se zúčastním nějakých závodů :-)
To, co jsi za poslední 2-3 roky zvládnul, se muselo nějak projevit a to i v případě tebe, který má energie jak my všichni dohromady.
Fajn vědět, že jsi to objevil brzy a nešlo o fatální vyhoření a hlavně, že jsi upravil svůj rytmus a dostáváš se do obvyklé pohody.
Ať se Ti daří!
Viktor
Milosi ty a vyhoret?????? to preci nejde :))) tomu nemohu verit vzdyt jsi to byl ty, kdo me znovu postavil na nohy a kdo mi tloukl do hlavy, jak mam zit konecne normalne....
Preju mooooc a moooc sily a odpocinku.... a hodne slunicka :))
Miloši přeji ti, aby ti samoléčba vyšla do puntíku a ty jsi nacházel radost ve všem co děláš či do čeho s v blízké budoucnosti pustíš. Jsem rád, že "náš pan řídící" nás "pozorné i nepozorné žáky" upozorňuje i na takovéto věci, které se dotýkají běhu jen okrajově. Měj se fajn a krásný zbytek prázdnin třeba s pěknou knížkou či při výletě po Šumavě.
Petr
Dobrý den,
jsem pravidelným "pasivním" návštěvníkem těchto stránek. Pasivním z důvodu, že se nezapojuji do diskusí, ale co se týče sbírání inspirace a motivace se považuji za velmi aktivního. Dle mého názoru si myslím, že se ve Vašem případě se ani tolik nejedná o "vyhoření" spíše jen o takový malinký "úpal". Klobouk dolů před všemi aktivitami, které provozujete a provozujete je tak, aby mnoha dalším udělaly radost. Díky pravidelným úryvkům z knihy Cesta pokojného bojovníka jsem si na začátku týdne knihu pořídil a včera večer si jí přečetl. Určitě se k ní budu ještě mnohokrát vracet, abych vstřebal všechny myšlenky, které poskytuje. Díky za skvělou prázdninovou inspiraci a brzký návrat do "kolejí", které jsou ty Vaše žádané.
