logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vše v našem životě má svůj smysl

Vše v našem životě má svůj smysl

Vše v našem životě má svůj smysl, jen se musíme dobře dívat, jen musíme vše, co nám život přináší, přijímat, jak to přijde – nebojovat s tím, nesvalovat své problémy na druhé, na to či ono. Jediný, kdo za vše, co se nám v životě stane, může, jsme mi sami!

Ještě o tom dám řeč, až budu psát recenzi na Cestu pokojného bojovníka od Dana Millmana, už to bude brzo, už dočítám. Ale i když výše napsané vím dávno, znovu jsem si to v plné „nádheře" uvědomil znovu při čtení tohoto nádherného příběhu života. Ano, příběhu života, neboť to není obyčejná kniha, to je sám život. Uvědomil jsem si v plné kráse absurditu našich snah: vyhnout se omylu, vyhnout se chybám, vyhnout se selhání…

Popravdě, co by nám z našeho života zbylo, kdybychom všechno tohle dokázali? Nezbyla by nám ani radost z toho, že jsme to dokázali, neboť bychom nepoznali zklamání. Náš život by byl naprosto plochý, jako bychom kráčeli nekonečnou rovnou silnicí, na níž nevidět konce. No řekněte, nebylo by to na hlavu, nebylo by to k zbláznění? Pro mě určitě jo.

Když jsem psal: Znovu objevenou chuť a psal tam o vyhoření, které, jak napsal trefně ve svém komentáři Valda, nebylo vlastně vyhořením, ale „úpalem“, tedy přehřátím:), ještě mi to plně všechno nesepnulo, nezapadlo do sebe. Až při čtení dalších stránek Pokojného bojovníka to najednou začalo dávat smysl. Kdybych prostě najednou nepotřeboval oraz a dál před sebou valil všechno, co jsem si naplánoval, nepřečetl bych si Kecy mého fotra a nejspíš bych byl v Cestě pokojného bojovníka stále u prvních stránek a neuvědomil si opět, že vše, co se nám děje, se nám neděje, abychom byli trestáni za své skutky, ale naopak, abychom byli za své skutky odměňováni.

Je to jen o úhlu pohledu. Každopádně však, když si uvědomíme, že nás život netrestá, ale odměňuje – je život hned veselejší. Když nevidíme svůj život jako nekonečně se táhnoucí nit smůly, ale vidíme jej jako nekonečnou nit štěstí – vstává se nám ráno z postele rozhodně vždy veseleji. Vstaneme-li ráno z postele vesele, plni očekávání, jako dítě, těšící se na další báječný den, den bude báječný. Je to stejné, jako když uvidíme člověka a řekneme si: „Ejhle člověk, jak báječné poznat dalšího z lidí, jak báječné, že se mi jeho prostřednictvím dostane dalšího střípku poznání“. V tu chvíli vy i on máte pocit, že se znáte celá staletí a začnete spolu pod tímto vlivem rozmlouvat a oba se těšíte ze své přítomnosti.

Nemoc, úraz, vyčerpání jsou také nástroje života, jimiž nám on přináší nějakou zkušenost, jíž musíme prožít – pocítit, abychom NĚCO POCHOPILI. Přijmeme-li je do svého života – pochopení se nám dostane, budeme-li s nimi bojovat, stejně je nakonec budeme muset přijmout jako realitu, jen zbytečně ztratíme drahocenný čas, kdy už jsme si mohli vesele běžet SVOU cestou.

„Člověk se může zdát sebesilnější, ale vždycky je tu nějaká malá slabost, která ho může nakonec zahubit. Každá síla má svou slabost a naopak. Ty, můj mladý příteli, trpíš jiným druhem slabosti." „Já?" „Ano. Ještě jsi neotevřel své srdce tak přirozeně, aby mohly tvé emoce ožít, jako ožily včera v noci. Naučil ses ovládat své tělo a dokonce do jisté míry i svou mysl, ale ještě jsi neotevřel své srdce. Tvým cílem není nezranitelnost, ale zranitelnost – světem, životem a také Přítomností, kterou jsi pocítil. Snažil jsem se ti na příkladu ukázat, že život bojovníka je o něčem jiném než o dokonalosti nebo o vítězstvích – je o lásce. Láska je bojovníkův meč, kdekoli dopadne, dává život, ne smrt.“
Z knihy Dana Millmana Cesta pokojného bojovníka.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Losos | 21. 10. 2011 13.36 hod. | 93.39.223.xxx
Moc pěkné... a vidím také tip na dobré čtení. Já se zrovna snažím smířit s tím, že není nejspíše dobrý nápad účastnit se nedělního maratonu, vzhledem k tomu, že už týden se o mě pokouší nějaká nemoc. Tak snad to má opravdu nějaký smysl... :)

Daniela | 16. 8. 2011 20.42 hod. | 212.95.7.xx
Milosi zboznuju tve clanky, a tento mi moc pripomina knihu od Louise l. Hay Miluj svuj zivot:)) knihu o ktere puses si 100% prectu:)) dekuju

PavlinaF | 16. 8. 2011 8.51 hod. | 193.245.34.xx
Moc hezky napsané, Miloši! Kdyby byla kniha na půjčení, tak bych si ji moc ráda vzala sebou ;-)

fotoMiloš Škorpil: Pavlíno, pokud ti nebude vadit, že sebou potáhneš knihy dvě (je totiž prošpikována mými poznámkami – jsou však psány tuškou a Daně nijak nepřekážely v tom přečíst jí na jedno posezení), tak budu rád, když se s tebou podívá na střechu světa:)

Filip Kessler | 16. 8. 2011 7.34 hod. | 147.231.138.xx
Včera jsi mě svým článkem na knihu navnadil, a já si vzpomněl, že jsem nedávn viděl stejnojmenný film. Ale protože film nikdy není ono, tak už mám za sebou první stránky knihy The way of a peacefull warrior – pokouším se přelouskat původní verzi, ale zatím podtrhuji vše, co jsi napsal...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků