Prázdninový deník učitelky – po holčičím soustředění
Potvrdilo se opět, že spolek holek za účelem společného zájmu – sportu – je boží věc. Prvně jsem se o tom přesvědčila na dračích lodích a teď opakovaně u běhání.
Kdybych měla před soustředěním Martiny a Leony odhadnout, čemu se nejvíc zasměju, určitě by mě nenapadlo, že k tomu dojde se zavázanýma očima na zahradě, až budu bzučet a ostatní kolem hýkat nebo vydávat jiné zvuky při hře na zvířata. Bolí mě od včera břišní svaly, těžko říct, zda za to může chůze s hůlkami, protahovací cvičení nebo smích.
V pátek po příjezdu společný výklus za komáry na Zátopkovy stezky, sobotní dopoledne v režii paní Sylvy s hůlkami a nácvik základních technik Nordic Walking. Dostalo se nám mnoha rad a doporučení, z nichž nejvíc utkvěl povel „Víc záchod!" při nácviku chůze z kopce. Paní Sylva byla nekompromisní a nesmlouvavá a vždy, když jsme nepíchaly hůlkami správně, což bylo často, protože jsme si povídaly a bylo nutné používat i ruce, nás přísně usměrnila. O to víc v nás rozhořela žádostivost dosáhnout od přísné instruktorky pochvaly. U někoho marná.
Odpoledne jsme strávily s Milošem, část v klubovně při povídání o všem souvisejícím s běháním a přitom jsme se snažily načerpat síly, které jsme ztratily při dopolední chůzi a ty, které neměly dostatek sebekázně k udržení stoprocentně bdělého stavu bez dopomoci, zaháněly plížící se spánek pojídáním sušenek a vína. Která z nás co zaspala, přeslechla či nestihla zapsat, si následně ještě doplňovala od ostatních a dokonce některé zvlášť zapálené běžkyně, které se rozhodly v září vyrazit na svůj první 5 nebo 10 kilometrový závod, dodatečně ještě po víkendu shání krátký plán, který nám vymyslel Miloš na místě. Při společném výklusu nám Miloš individuálně vytkl chyby v technice, trpělivě nás opravoval a ukázal různá cvičení.
Večerní hrátky obsahovaly vědomostní testy a hry. Komáři byli pořád s námi.
V neděli ráno po banánu a rozcvičce hurá do lesa za okřídlenými bzučícími kamarády na závod dlouhý 3,6 km. Pozdější snídani jsme si vychutnaly a některé běžkyně dobře odhadly, že jejich skvělý závodní výkon bude potřebovat zvláštní odměnu v podobě nabídnutých lívanců, ale čtyři zcvrklé připálené kousky na talíři byly velkým zklamáním. To však záhy zahnaly nádherné medaile, diplomy a dokonce poháry pro vítěznou dvojici.
Pořadatelkám Pětky s hvězdičkou patří jednoznačně Jednička s hvězdičkou a dík za skvělý víkend. Tak hodnotí učitelka. Howgh!
Vložit komentář
Jo lívance, to bylo tedy něco (chuťově byly dobré, to zase ano)... Ale příště se už nachytat nedáme.
Jinak děkuji za článek, je hezké číst pohled z druhé strany.
