logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Cesta pokojného bojovníka

Cesta pokojného bojovníka

Hledání hořčičného semínka v nekonečné poušti písku. Hledání života tam, kde není a nehledání tam, kde probíhá.

Bible – Starý a Nový zákon. Mojžíš – David – Šalamoun – Ježíš. Siddhárta – Marpa – Milarepa – Malý princ – Alchymista – Prorok – Sokrates – cesty pokojných bojovníků. Nekonečný příběh života, který je stále týž, jen protagonisté se s proměnami času mění.

Je to téměř pět let. Tehdy jsem poprvé uvažoval o koupi nového auta. Auta, které by mě bezpečně dovezlo vždy do cíle mé cesty. Od té doby jsem s ním najezdil přes 200 tisíc kilometrů, to první jsem bohužel rozbil, abych za něj dostal „Draka“. Nevzpomínám si na všechny ty kilometry, které jsem v něm najezdil, vždy se v něm však cítím velmi bezpečný a to i tehdy, když se proti mně řítí nějaký šíleně předjíždějící šílenec. Cítil jsem se v něm bezpečný i tehdy, když mě málem smetl předjíždějící kamión jedoucí v protisměru a napravo ode mě se náhle objevila cesta, na níž jsem v poslední chvíli uhnul. Cítím se v něm bezpečný a šťastný, ale nejšťastnější jsem vždy, když odjíždím od benzinové pumpy a ručička měření hladiny benzinu mi hlásí: Plná nádrž! A o tom je v podstatě celá kniha Cesta pokojného bojovníka. Je o tom, že: Štěstí je plná nádrž!.

Podstatná část celého příběhu se odehrává přímo na benzinové pumpě, kde Sokrates (učitel, šaman, mistr) učí Dana (mladého gymnastu a studenta) umění žít. V krásných příměrech zde vykresluje Dan Millman (ten mladý gymnasta) celou cestu, na níž ho Sokrates koučoval, až ho přivedl ke konečnému poznání. Čtete dobře – koučoval, protože on ho vpravdě neučil, nevedl za ručičku, ale celkem drsně mu jen naznačil a nechal jej, aby si udělal všechny své chyby, aby pochopil své chyby, aby se poučil ze svých chyb, než dosáhl pochopení.

Proč jsem v úvodu zmínil názvy knih nebo jejich protagonistů: Bible, Siddhárta, Milarepa, Malý princ, Alchymista, Prorok, Kecy mýho fotra, Muž který chtěl být šťastný? Je to velmi prosté, prodírajíce se řádky Cesty pokojného bojovníka, objevovaly se mi před očima útržky z těchto knih, útržky, které se zachytily v mé paměti z dob, kdy jsem se jimi pročítal. Ale byly to myšlenky, které jsem zachytil v těchto knihách, nebo se dostaly do zorného pole mé mysli v průběhu věků? V průběhu mých minulých životů? A není to jedno, jak se tam dostaly a proč se mi najednou vybavily v pavučině vzpomínek?

Cesta pokojného bojovníka je o člověku, jenž býval gymnastou a který našel lásku v běhu skrze běh. Skrze běh jako takový, i skrze běh života. V Cestě pokojného bojovníka se běhá víc než ve Forrest Gumpovi, myslím v knižní, nikoli filmové podobě. A jestli vám kniha Born to Run ukázala, jaká radost je to běhat bosí, jestli vás nasměrovala ke zdravému způsobu běhu, tak cesta pokojného bojovníka vás navede na cestu vnitřního rozměru běhu. Na cestu, kdy si svůj běh dokážete užívat nejen celým svým tělem, ale i celým svým srdcem, celou svou duší. Kdy dokážete naplno cítit a vnímat, co se odehrává ve vás, ale i mimo vás, abyste byli schopni obsáhnout v jednom okamžiku celý svět, jenž vás obklopuje.

Umění učit nespočívá v tom, jak silné argumenty učitel používá, v jeho schopnostech přesvědčit vás, že ON ví a ON zná, ale ve schopnosti, učit se z vlastních prožitků a z nich pramenících poznání, a tyto zkušenosti vám zprostředkovat. Poznat život lze jen prostřednictvím vlastních pochybení a dobrého učitele poznáte podle toho, že vás nechá dělat vlastní chyby. Mem.

Malá ochutnávka na cestu

Moc jsem toho nenamluvil, ale usmíval jsem se, protože kdykoliv jsem se rozhlédl kolem sebe – po zemi, nebi, slunci, stromech, jezerech a řekách, vzpomněl jsem si, že to všechno jsem Já!
Po všechna ta léta Dan Millman dospíval a usiloval o to, aby se z něho stal „Někdo“. Taková zpozdilost! Byl někým, kdo byl uvězněn ve smrtelném těle a v úzkostlivé mysli.
„Teď tedy budu vystupovat v roli Dana Millmana, a na několik vteřin věčnosti si na tuto roli dokonce zvyknu, než i ta pomine. Teď však vím, že jsem něco víc než jenom kosti a svaly, a toto tajemství všechno změní.
Nedokážu ten pocit vylíčit. Prostě jsem se probudil.
Probudil jsem se do skutečnosti, osvobozen od svých předsudků a všeho hledání. Co bych vlastně měl hledat? Mou smrtí ožila všechna Sokratova slova. Moje smrt byla paradoxní, skrýval se v ní humor a způsobila mou proměnu. Veškeré hledání, všechny úspěchy, všechny cíle byly stejně dobré jako zbytečné.
Tělem mi proudila energie. Překypoval jsem štěstím a radostí; byla to radost člověka, který je šťastný, aniž by k tomu měl důvod.
A tak jsme sestupovali z hor, kolem vysoko položených jezer, překročili jsme hranici stromů a lesem jsme postupovali k potoku, kde jsme tábořili přede dvěma dny – nebo přede dvěma tisíci lety.
Pozbyl jsem tam nahoře všechna morální pravidla, všechny zásady, všechen svůj strach. Nikdo už mnou nemohl manipulovat. Jaký trest by mě mohl postihnout? I když jsem neměl žádný kodex správného chování, věděl jsem, co je přiměřené, co se sluší a co je láskyplné. Byl jsem schopen láskyplné činnosti, a o nic jiného nešlo. On to řekl; co by mohlo být mocnější?
Moje mysl vzala zasvé a já jsem se ponořil do svého srdce. Brána se konečně otevřela a já jsem do ní vstoupil s velkým pobavením, protože i to byl jen žert. Byla to Brána bez brány, jen další iluze, kterou Sokrates vetkal do přediva mé skutečnosti, jak to už dávno slíbil. Konečně jsem spatřil, co jsem spatřit měl. Cesta bude pokračovat a bude bez konce, ale navždy už bude plná slunce.

Dan Millman – Cesta pokojného bojovníka, vydalo nakladatelství Sagittarius v roce 2003

Pokojný bojovník v Praze

Na FB jako reakce na tento článek přistál tento komentář, který rád připojuji pod tento článek

Miloši, zdá se, že máme stejnou "sféru" knižních zájmů :-) Pokud Vás to bude zajímat, Dan přijíždí v říjnu do Prahy...s dovolením vkládám odkaz: Pokojný bojovník opět v Praze

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petra | 21. 8. 2011 22.21 hod. | 89.176.216.xxx
Tak tohle je nádhernej článek,tato kniha je mému srdci hodně blízká,stejně jako její pokračování i autor.Myslím si že Sokrata máme svým spůsobem v sobě všichni.Jsem ráda že jsi tuto cestu našel.Opravdu povedené Miloši.

Petr Hruška | 21. 8. 2011 21.57 hod. | 80.250.1.xx
Spoustu věcí z knihy je mi velmi, velmi sympatických. Jen jsem trochu opatrný k (na můj vkus příliš ABSOLUTISTICKÝM) výrokům typu "NAVŽDY už bude PLNÁ slunce"... (pokud tedy Millman nemluví o skutečné smrti ;-) Ale to je samozřejmě trvalý rozpor v "křesťanském" a "východním" pohledu na otázku zla, hříchu a bolesti... (o kterém si nejsem jistý, spočívá-li jen a jen v různosti jazyka). Ale tu už není téma do komentářů na běžeckém webu... (Že by téma na nějaké "pátečníky"? ;-)

dav | 21. 8. 2011 9.11 hod. | 89.176.197.xxx
Tak jo, ukecal si mě, zkusím na tu knížku mrknout :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků