logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé

Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé

Závod, kde se radost rodí z bolesti. Tenhle slogan vítá na bedřichovském parkovišti účastníky megatradiční Jizerské padesátky. Taková optimistická zdravice je to. Poutač oslovuje ve dvou světových jazycích především běžkaře. Ultramaraton se ale tamtéž běhá i v létě, nejen na prkýnkách, víme? A jak to bylo s tím bolením předminulou sobotu? Hezky popořádku.

Původně jsem měl o uplynulé sobotě jiné mínění. Nejlépe tak hned zkraje dovolené vzít roha kamsi do zahraničí. Když mi ale přistála zkraje týdne v mejlu pozvánka na tuhle horskou padesátku, bylo vymalováno. Dokonce jsem zakoupil sobě novou ledvinu a dlouho slibovaný pidi foťáček, co se do ní vleze dočista celý.

V sobotu naládovat budíka hezky na šest patnáct a hybaj dvě stě dvacet (kilometrů, ne za hodinu) na sever. Svého slovenského Tygra s původem udatného korejského bojovníka jsem ale prohnal bytelně, jen co je pravda. Stačilo pár chvil a mžoural jsem na parkovišti uprostřed kopců do mlhy husté tak, že by se dala krájet. Houby hláška z pohádkového Rákosníčka, prostě všude kolem mlíko jako prase. Hlavně, že už mám foťák na ta panorámata.

Společnost se ale srotila vybraná. Vesměs samí protřelí ultraběhouni. Až na mě. Martin Lukeš, chlapík, který to všechno spískal, nás srdečně přivítal. Cyklisté, kteří činili tlupě blaho coby nosiči obživy a pitiva, byli ve střehu jakbysmet. Bez nadbytečných zdvořilostních frází jsme tudíž vyrazili na cestu. Taky na co čekat, že. Padesátka v kopcích je padesátka v kopcích.

A byla. Byla fajn. Možná i proto, že přesně takový somatotyp lidí můžu. Nefňukají, že zrovna mrholí, prší, leje či fouká, že zrovna šlápli do loužičky anebo všechno dohromady. Prostě běží za svým cílem. A nejsem si jistý, jestli jím vůbec byla dotyčná padesátka. Považují běh za něco tak přirozeně krásného, že jim není proti srsti honit se po všech těch krpálech skoro pět hodin. A zvládli by i víc.

Ani není třeba dvakrát zdůrazňovat, že Jizerský ultramaraton není žádný závod. I kdyby byl, zase až tolik by se nezměnilo. A to se mi právě na dálkových bězích medí nejvíce. Není zásadní účel dosupět do cíle nejhůře třetí, přitom být servaný jako péro z vyskákaného prvorepublikového gauče. Je to o tom, něco dokázat nikoliv jen druhým (prostřednictvím vytučněného jména v popředí výsledkové listiny), nýbrž sám sobě. A hlavně si to patřičně UŽÍT.

Ono také soustředit se jen na pokud možno strojový pohyb na takovou štreku by vzhledem k mé duševní nevyzrálosti bylo nejenom na palici, ale hlavně škoda. Na to jsou Jizerky příliš půvabné. Nevím, asi to každý neocení. Vezměte si ale třeba takové ikskilometrové stoupání. Na vaši cestu hustě prší, do promoklé bundy se zabodávají tisíce studených jehliček, do obličeje se vám opírá listopadový vítr. Otočíte tedy tvář do údolí, které se rozpíná vedle vás. Je zalité sluncem, z lesních strání stoupá pára. Jen deset párů promočených bot vyťukává vytrvaleckou melodii do hlaďounké asfaltky. Jinak panuje naprosté ticho.

Trasa je to tvrdá, to případným dalším zájemcům o její pokoření nezatajujmež. Ale umí odměnit. Třeba těsně pod úpatím nejprudšího stoupáku (přesné jmenné instrukce podá Martin, já tam byl všeho všudy úplně poprvé) vás zničehonic překvapí skotačivý potůček s tůňkou. Nejsem tedy dočista lesní typ, jediný strom, který bezpečně poznám, je ten umělohmotný vánoční, ale už jenom pro tahle krásná zákoutí to zato stálo.

A běželo se mi jak? Na to, že takhle dlouho jsem pobíhal v horách poprvé a v uplynulém týdnu jsem tahal nohy za sebou jako želé, to bylo skvělé. Měl jsem obavy z krize. Ne, že by se mi vyhnula, ale mohl jsem si za ni sám. Čímž se oklikou dostáváme k oné bolesti, jak se z ní údajně rodí ta radost. V tomto případě v přeneseném slova smyslu.

Začalo to nevinným troubením. Tentokrát po sobě na horách nepokřikovali jeleni, ale moje útroby. Někdo tomu říká zjemněle dietní chyba, já jsem se ráno prostě přežral slunečnicového chleba a k dovršení všeho si místo ionťáku vzal s sebou perlivou minerálku. Navíc doma se mi původně ne a nechtělo, no, však vy už si správně dosadíte, kam. A jak už zákon schválnosti káže, přišlo to na mě v tom nejméně vhodném mžiku oka. Myslím, přátelé, že na tom se shodneme. Na dvaatřicátém kilometru je to jedna z nejblbějších bolestí. Strašně nerad dělám dřepy. Nebylo zbytí. Ještě, že alespoň ten papír jsem měl prozřetelně s sebou, byť byl provlhlý od deště. Raději už to nechme ležet... Přeji dobrou chuť, pokud zrovna hodujete.

Pominu-li vylíčený přehmat, byl to krásný den. Jeden z takových, na které se nezapomíná. Nejenom pro tu padesátku. I když číslo je to krásné, o to nic. Je to den, který člověka posune o další krůček blíže té správné cestě, kterou by jinak těžko našel. Možná, že si to úplně každý nepřizná, ale spousta z nás bloudí. Někteří dokonce v kruhu. Dlouho se stádoidně snažíme podobat nějakému davu, i když tušíme, že to není ono. Způsobů, jak rozpoznat cestu vlastní, přitom není přehršel.

Svým způsobem je to o změně myšlení. Čím déle běžím a běhám, tím více mi to přeskakuje. Ne snad, že bych byl menší debil, to spíše naopak, ale úhel pohledu se pomalu otáčí. To jsme třeba doběhli zpátky na parkoviště. Výživná padesátka v nohách, několikrát promoklí na kůži. V tom se mračna rozestoupila, na modré obloze začalo hřát slunce. Ta uplakanější menšina mého já snad ještě poznamenala cosi o vrtošivých naschválech počasí.

Slunce ale přece svítí pořád. Záleží jen na nás, jak moc si to uvědomujeme. A jestli o to vůbec stojíme.

Co nedokáží popsat slova, dokáží slova v obrazech:

Po zahřívacích deseti kilometrech nastolila skupinka příjemné vytrvalecké tempo. Na sběr hub po cestě to nebylo, na dostihy s dechem rovněž nikoliv. Zkrátka tak akorát. Po zahřívacích deseti kilometrech nastolila skupinka příjemné vytrvalecké tempo. Na sběr hub po cestě to nebylo, na dostihy s dechem rovněž nikoliv. Zkrátka tak akorát.
Po zahřívacích deseti kilometrech nastolila skupinka příjemné vytrvalecké tempo. Na sběr hub po cestě to nebylo, na dostihy s dechem rovněž nikoliv. Zkrátka tak akorát.

Zatímco nás ještě osvěžovaly studené dešťové kapky, do údolí po námi se už pomalu vkrádaly sluneční paprsky.
Zatímco nás ještě osvěžovaly studené dešťové kapky, do údolí po námi se už pomalu vkrádaly sluneční paprsky.

Zastavení první a druhé. Knejpu míjejí jizerští ultramaratonci dvakrát. Poprvé nanejvýše berou zavděk tekutinami od cyklodoprovodu, podruhé již zastavují stopky a derou se dovnitř chatky. Menu? Chléb se sádlem a  cibulí, zbytek vlastních zásob, anebo čaj. Bacha ale na citron!
Zastavení první a druhé. Knejpu míjejí jizerští ultramaratonci dvakrát. Poprvé nanejvýše berou zavděk tekutinami od cyklodoprovodu, podruhé již zastavují stopky a derou se dovnitř chatky. Menu? Chléb se sádlem a  cibulí, zbytek vlastních zásob, anebo čaj. Bacha ale na citron!

Po návratu zpátky jsme byli rázem vysmátí my i obloha. A okolní svahy taktéž.
Po návratu zpátky jsme byli rázem vysmátí my i obloha. A okolní svahy taktéž.

Plakát, který hovoří za všechno. Anebo by se to nechalo pojmout i jinak. Jizerská padesátka = radost, až to bolí.
Plakát, který hovoří za všechno. Anebo by se to nechalo pojmout i jinak. Jizerská padesátka = radost, až to bolí.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 11864/11679×, 4 komentáře
Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé Kdo troubil na horách aneb Jizerský ultramaraton poprvé

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 27. 8. 2011 21.32 hod. | 46.135.136.xxx
Díky moc všem a doufám, že příštím rokem se tam už budeme courat všichni.

1bubobubo | 25. 8. 2011 21.19 hod. | 82.150.185.xxx
Michale super článek. Celý běh je popsán, jak jinak než s krásným humorným nadhledem. Díky.

dav | 25. 8. 2011 8.35 hod. | 89.203.138.xx
Loni to padlo kvůlivá počasí, letos nám to taky nevyšlo, tak snad do třetice....

12Honzade | 24. 8. 2011 20.45 hod. | 213.192.30.x
Michale absolutni spica! Skoda, ze jsem o tom nevedel, moc rad bych se zucastnil... Ovsem tvuj popis mi to priblizil, jeste ted se ale smeju tvemu skvelemu slohu..Moc hezky clanek, diky! 12:)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics109
Brooks16
Inov-847
Icebug5
Hoka One19
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming315
Salomon36
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce43
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků