Blbeček pořádníček
Tak se mi zase podařilo zaperlit, a to pořádně a draze. Kontrolka na Drakovi zablikala, že mu chybí olej, tak jsem nelenil a něco mu přilil. Víčko od nádržky si položil, aby mi nepřekáželo, do takové akurátní prolisované škvírky na bloku motoru. Zapadlo tam jak ulité, takže když jsem zabouchával kapotu, ani jsem si nevšiml, že vězí někde jinde než by mělo.
Pravda, při zabouchávání se kapota trošku bránila, zabouchl jsem ji až napodruhé a pak vyrazil ku Praze. Omluvou mi budiž, že jsem byl trošku nervózní, neboť mi už pár dní pěkně vrzaly brzdy, kdykoliv jsem šlápl na brzdový pedál. Nicméně jako omluvu to neberu. Ujížděl jsem tedy vesele ku Praze, tam dojel k naprosté spokojenosti. Večer absolvoval báječný trénink ve Stromovce, kam přišlo okolo patnácti lidí, mezi jinými Lucka, Veronika, Lenka a Andrea, které byly posednuty během na právě skončeném běžeckém soustředění v Mechovském Dvoře, na což se také můžete podívat ve fotogalerii. Na trénink již podruhé zavítal i Bessam, tentokrát i se synem. Pokud jde o mě, zaběhal jsem si báječně, jak už dlouho ne.
Večer jsme zašli ještě s dalšími třinácti účastníky Mechovského soustředění do Mého šálku kávy.
Prostě den jak vymalovaný. To jsem stále ještě netušil, co dřímá pod kapotou Draka. Ráno jsem ho nastartoval a vesele jsme se spolu rozjeli do Liberce do servisu, aby mu opravili vrzající kolečka.
Čekal tam už na mě Martin Lukeš, aby mě zase trošku povodil po Jizerských horách. Jako obvykle byla kosa, ale jinak počasí slibovalo krásný den. A ten jsme si taky užili.
Vystoupali jsme dokonce na Jizeru, i na kafe na Knajpě došlo, takže jsem si alespoň trošku odčinil svou neúčast na letošním Jizerském ultramaratonu, když jsme nachodili 24,5 km.
Překvapení na závěr mě čekalo po návratu do servisu. Drak se ještě koupal, nicméně hlavní technik si mě zavolal slovy: „Pane Škorpil, budeme muset dát delší řeč!“ Připadal jsem si jak malé dítě. Pravda, byl jsem si vědom, že s brzdami jsem měl zajet do servisu už nejméně před 4000 kilometry, ale o ty vůbec nešlo, to se přešlo výměnou brzdných kotoučů a destiček a bylo. Větším překvapením bylo, když mi sdělil tu skvělou novinku o tom, jak jsem zapomněl zašroubovat víčko na olejové nádržce. V tu ránu mi došlo, proč kousek před Libercem na mě zase začalo mrkat očičko upozorňující na nedostatek oleje, což jsem v mysli přešel úvahou: „No co, jedu do servisu, tam s tím něco provedou.“
Nemýlil jsem se. Provedli. Všechno pod kapotou řádně vyčistili, umyli a mně sdělili škodu – bratru za dvanáct tisíc. A pak se řekne víčko.
A proč ten blbeček pořádníček? No protože jako správná Panenka všechno hned pěkně uklízím, tedy všemu určím své místo. Dana z toho občas šílí. A tak jsem se rozhodl, že od nynějška přestávám uklízet, a pokud budu ještě někdy doplňovat v autě olej, tak jedině s asistentem, který dostane za úkol víčko odšroubovat, podržet a zase zašroubovat!
Vložit komentář
:-))
