logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Co ta holčička chce?

Co ta holčička chce?

Pokud se všechno podaří, splní se Pavlíně Folovské dlouhodobý sen, zdolat osmitisícovku Čo Oju v Himalájích. Ráda by ale sen splnila i jiným, a proto je součástí expedice charitativní sbírka ve prospěch Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové pro podporu studia zdravotně a sociálně znevýhodněným studentům. Odlétá již zítra – 7. září a než se vydá na cestu, položili jsme jí několik otázek…

Tak je to tady, expedice Čo Oju 8201 z dobré vůle se blíží do finále. Pavlíno, jak se cítíš před odletem?

Popravdě řečeno poslední dva týdny jsem začala být značně nervózní. Přemýšlela jsem nad tím, zda jsem udělala pro to dost, jaké to všechno bude, co bude potom, jestli jsem se na to neměla raději vykašlat, co všechno musím ještě udělat a nestíhám.:-) To se projevilo i na mém zdravotním stavu, kdy se mi před týdnem objevily vážné zdravotní problémy. Ale teď začínám být klidná. Nic jiného mi vlastně ani nezbývá. Více jsem toho asi nemohla udělat. Sebou si vezu takový ten zdravý respekt k vysokým horám a k přírodě, a ostatní ponechávám na štěstí.

Jak vůbec člověka napadne, jet do takových vysokých hor?

Na to se mne ptá mnoho lidí. Proč si chci něco dokázat, od čeho utíkám… U mě je to o tom, že mám ráda hory a to ticho tam. Baví mne pohyb. Je to příležitost, jak být sama se sebou a naučit se to. Extrémy pomáhají objevit vaše nitro a nemusí to být vždy příjemné.:-) V horách se navíc pohybují lidé, které pojí stejné zájmy a je mi příjemné trávit čas v jejich společnosti. Určitě je to i o útěku od běžných starostí, stereotypů a malicherností. Velké hory nejsou také o tom, sbalit se na víkend a vyjet třeba do Alp. Je to dlouhodobý projekt. Mně trvalo dva roky, než se mi podařilo vše naplánovat a zrealizovat. A to mne na tom bavilo asi nejvíce. Ta cesta.

Představuješ si, jaké to bude, pokud se ti podaří stát na vrcholu?

:-) Jestli máš na mysli nevýslovný pocit štěstí, slzy a něhu v očích při pohledu kolem sebe a dolů, tak tě asi zklamu. Takovou romantiku nezažívám. Když se vydaří hezké počasí, tak je ten první pohled nádherný. Ale tuto chvilku si neumím užít dlouho. Snažím se rychle oddrmolit pár přání za své blízké, doslova nasoukat do sebe nějakou energii, udělat pár fotek a vtisknout si ten okamžik pevně do paměti a přitom už současně přemýšlím o tom, jak co nejrychleji a nejbezpečněji sejít dolů. Teprve až úplně dole třeba při drinku v hospůdce přijde ten hezký pocit štěstí „ty bláho, to byla bomba“.

obrázek

Jak konkrétně vypadala tvá příprava?

V první řadě jsem potřebovala sehnat informace. Jsem moc ráda, že jsem natrefila na správné lidi, kteří mi v mnohém pomohli. Někdy se asi divili, co to ta „holčička“ chce, ale mnozí z nich se dnes s obdivem smějí mé umíněnosti a fandí mi. Potřebovala jsem také sehnat finance. Bylo to velké šetření a odříkání. Už teď se těším, až si dám potom pohov a půjdu si koupit třeba nějaký hadřík na sebe. No a pak to bylo hodně o tréninku. Hlavně jsem trénovala vytrvalost se zátěží. Například jsem každý pátek v šest ráno vystupovala dvakrát za sebou na Ještěd i s 26 kg na zádech. Hodně jsme toho s přítelem našlapali o víkendech v Alpách. Dále jsem kombinovala běhání, H.E.A.T. v Letňanech, posilování a lezení, kolo, bazén. Když jsem to teď počítala, tak to vycházelo v průměru na tři hodiny aktivity denně.

A co psychika? Ta se dá nějak natrénovat?

Psychika bude hrát velmi důležitou roli. Aby byl člověk v pohodě a zachoval si rozum za jakékoli těžké situace. Určitě každému pomůže, když zná dobře sám sebe, své limity a do ničeho nejde na hraně nebo pod vlivem okolí. Všechno je podle mne o hlavě.

Jak bude probíhat expedice na místě a s jakou skupinou pojedeš?

S výstupem mi pomáhá zkušený vůdce Pepa Šimůnek, který sestavil osmičlennou skupinu. Za tři dny přistaneme v Káthmandu, hlavním městě Nepálu. Odtud se přesuneme přes Kodari, Zhangmu, Tingri do čínského základního tábora, odkud půjdeme normálkou. Do předsunutého základního tábora nám s bagáží pomohou jaci a dál si už výškové tábory 1 až 3 stavíme svépomocí a bez kyslíku.

Vyžaduje velehorský výkon speciální výživu?

Je potřeba zvolit stravu, která dodá člověku dlouhodobou energii. Horalové do hor berou špek. Já dávám přednost anglické.:-) Je měkčí, nemusí se tolik kousat a klidně ji sním na posezení. Vyhovují mi spíš věci, které nemusím nijak připravovat a není těžké je konzumovat. Třeba před hořkou čokoládou dám přednost mléčné s oříšky a kousky ovoce. Nelepí se tolik na patro a je sladší. Hodně používám výrobky od Nutrendu. Bude se mi tam hodit například Shleha, Cyclox a tablety Carbonex. Na svačinu sebou beru müsli tyčinku Street XL a energetickou tyčinku Power bike bar.

Na co se nejvíce těšíš a z čeho máš naopak největší strach?

Moc se těším na místní atmosféru. Když jsem před dvěmi lety odjížděla z Nepálu, tak mi bylo smutno a slíbila jsem si, že se tam musím vrátit a podívat se dále, do Tibetu. Tuto oblast jsem si zamilovala a pevně se mi zakousla do srdce. Je nasáknutá pozitivní a mírumilovnou energií a klidem. To je asi přesně to, co mi v dnešním uspěchaném a agresivním světě chybí. Strach mám nejvíce z omrzlin. Jednu omrzlinu druhého stupně jsem si přivezla právě z Himalájí.

obrázek

A co třeba obava z téměř dvouměsíčního pobytu ve stanu ve ztížených „nelidských“ podmínkách?

No, bude to asi pěkná „průda“, ale co mám dělat. Prostě vydrž prťka, vydrž.:-)

Není lepší si zajít ke kadeřnici, pobíhat v práci v lodičkách a večer jít posedět s kamarádkami nad skleničkou vína? Než se trmácet v mraze a větru a v převážně drsné mužské společnosti?

Ani jednomu se nevyhýbám, mám ráda obojí. Dole v letních šatech se těším, až je vyměním za goretex a nahoře bych už nejraději vklouzla do pěnové koupele a čisté postele. Navíc horolezectví nebo spíše horochodectví, jak nazývám výstupové normálky ve velehorách, není už jen doménou mužů, ale najdete mezi nimi stále více žen. V naší expedici jsme dokonce ženské dvě.

Jak tě napadlo propojit expedici s charitativní sbírkou ve prospěch Nadace Olgy Havlové?

S mladými lidmi, kterým Fond vzdělání pomáhá vystudovat na středních nebo vysokých školách, máme něco společné. Já chci zdolat horu Čo Oju a oni chtějí zdolat tu horu „svou“. Jen se ty hory jmenují jinak… tma, ticho, osamělost v dětském domově. Získat plnohodnotné vzdělání jim dává naději na lepší život. Ráda bych jim v tom tímto způsobem pomohla.

A znáš studenty osobně? Komu konkrétně například sbírka pomůže?

Řadu z nich jsem měla možnost osobně potkat a seznámit se s jejich příběhy. Osudy těchto mladých, odhodlaných a silných osobností mne velmi oslovily. Před očima vidím například pořád Markétu. Když tato dívka s třemi dalšími sourozenci přišla do dětského domova z velmi špatného rodinného zázemí, chodila do zvláštní školy. Až v domově našla pozornost dospělých, klid a energii prát se za lepší budoucnost. Dnes se úspěšně připravuje na studium na vysoké škole strojního managementu a chce být jednou úspěšnou manažerkou. Malé měsíční kapesné z dětského domova ji na kolej, stravu a učebnice bohužel nestačí. Smutné na tomto příběhu mohlo být to, že pokud by ji sociálka nepomohla a nedostala do dětského domova, mohla by Markéta v klidu dochodit zvláštní školu a nikdo by si jejího velkého talentu nevšimnul. Teď když šanci dostala, kombinace kapesného a brigád jí nepokryjí nutné životní náklady při studiu. Takových mladých talentovaných dětí má Fond vzdělání plno a česká společnost silnou a inteligentní mládež přitom potřebuje. Tyto děti se však bez naší pomoci neobejdou. To, co je samozřejmost pro nás, není samozřejmostí pro druhé. Podle mne by měl každý dostat svou šanci a neměl by stát opodál.

Daří se kasičku pomoci plnit? Jak mohou lidé přispívat?

Zatím se jedná o několik málo příspěvků. Všem dosavadním dárcům moc děkuji a jejich podpory si velmi vážím. Věřím ovšem, že se podaří získat mnohem větší pomoc. Se všemi studenty tímto předem děkujeme.

obrázek

Chcete být také součástí expedice Čo Oju 8 201 z dobré vůle?

Přispějte prosím na veřejnou sbírku Dobra není nikdy dost Nadace Olgy Havlové a pomozte získat vzdělání mladým zdravotně a sociálně znevýhodněným studentům. Svůj příspěvek můžete poslat SMS ve tvaru DMS VDV na číslo 87777 (cena každé DMS je 30 Kč, z toho 27 Kč půjde na veřejnou sbírku VDV) nebo převodem na účet veřejné sbírky Dobra není nikdy dost 625 625 625/0300. A třeba si i zasoutěžit. Můžete mne také financovat za každý vylezený metr na Čo Oju částkou 10 Kč. Tyto dárce si ponesu s sebou v batohu až na vrchol hory. Tři největší dárce uvedu na dvou vlajkách Nadace Olgy Havlové. Jednu z nich vyvěsím na vrcholu hory Čo Oju a druhou ve všeobecně známé restauraci Rum Doodle v Káthmándú, hlavním městě Nepálu, odkud vyjíždí většina expedic a kde úspěšné expedice mohou po svém návratu vyvěsit vlajku expedice.Více informací na www.odskacemesitozavas.cz

Za vaši podporu vám velmi děkuji. Upozornění: celý výtěžek sbírky jde pouze a jen na handicapované studenty, nic z toho nejde na uhrazení nákladů expedice!

V expedici mi pomůže zkušený vůdce Josef Šimůnek www.namche.cz. Sponzory jsou Nutrend, H.E.A.T. Centrum Letňany, Direct Alpine a Běžecká škola Miloše Škorpila.

Pavlína Folovská foto
  • přečteno: 10300/10180×, 1 komentář
Co ta holčička chce? Co ta holčička chce? Co ta holčička chce?

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lucka | 6. 9. 2011 21.00 hod. | 88.100.198.xxx
Pavlíno, seš dobrá. Držím palce!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál ČO Oju 8201 z dobré vůle

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků