logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vzpomínky na Beskydskou 7

Vzpomínky na Beskydskou 7

O horském maratonu Beskydská 7 jsme si na našich běžeckých trénincích povídali už od jara. David, diskutér a nadšenec, získal pro tuto myšlenku celkem snadno Miloše. Mně se to líbilo stejně tak, ale nedařilo se mi dlouho najít parťáka. Když Miloš musel ze zdravotních důvodů zvolnit a účast vypustit, nastoupil jsem do dvojice k Davidovi jako jeho náhradník. Slíbil jsem, že se budu snažit Miloše zastoupit, i když ho jistě nenahradím.To bylo zhruba začátkem července.

Trošku jsem přitvrdil v trénincích přidáním kopců. Jsem z Modřan a tak jsem se domníval, že lesem přes Točnou na hradiště Závist přes Břežanské údolí, Zbraslav a zpět to je dostatečná porce. Po absolvování B7 se této domněnce musím opravdu smát. 15 až 25 km 2x týdně je opravdu podceněná příprava. Sice chodím ještě na fotbálek – v létě jen 2 týdně a jednou až 2x na trénink do Krčského lesa k Milošovi, ale to je z pohledu B7 jen společenská záležitost.

Dva týdny před B7 jsem byl s horolezci v Tatrách na Brnčálce. To bylo už lepší, denní výstupy ke skalám a sestupy na chatu s lezeckým materiálem a lanem daly nohám trošku větší zátěž. Potěšilo mě, že zpáteční cestu z Brnčálky do Bílé Vody jsem s velkým batohem a v pohorkách dal kombinací chůze-běh za hodinu a pět minut. Sebevědomí mi trochu stouplo do hlavy. Vždyť jsem ve Františkových Lázních loni 17. listopadu uběhl 100 km (to jsem však zapomněl, že na to bylo 21 hodin, běželo se v krásném lázeňském parku po rovině a během té doby jsem 5 hodin spal)!

Do Frenštátu jsme s Davidem vyrazili v pátek dopoledne. S Davidem je zábava, opravdu jsem se nenudil.

obrázek

Je společenský, vtipný, škoda jen, že nemá vůbec zájem o ženy. Ale jen o ty nad 100 let. Ty mladší je třeba odhánět, jinak bychom nic neudělali.

obrázek

Takže pro vaši informaci, je mu 31 let, zdravý, svobodný a má několik set lehkých závazků, které všechny určitě dodrží (předpokládám), i kdyby se měl postavit na hlavu nebo udělat salto.

Že však způsobím hlavní vtip večera já, jsem ale netušil.

Cca ve 20:40 h, tj. 15 minut před startem, stojíce v první linii běhuchtivého davu, napěchovaného na Frenštátském náměstí, se mě David zeptal: „Kde máš čip?“ Horší otázku položit nemohl! V batůžku čip nebyl, na noze taky ne, tam jsem ho nepřipínal. Musí být ve velkém batohu v úschovně! Nezbývá než ze startu tryskem do úschovny, najít batoh a přinést čip! Ale v batohu taky nebyl. Mezitím přiběhl David i s batůžkem, aby to vše urychlil. Dvojnásobné vysypání obou batohů, čip nenalezen. Musíme získat nový čip! Smůla. Registrace je uzavřena, systém už nedovolí nikoho přidat. V tu chvíli jsem děkoval Davidově výmluvnosti. Přemluvil slečnu a ta nás přeregistrovala za Survivalisty, kteří nedorazili. Sláva, čip máme! Závod však už dávno odstartoval.

90 km nahoru a dolů po sedmi Beskydských vrcholech začíná i pro nás. Nezbývá než makat do přední části startovního pole. Naštěstí jdou všichni přes město jen krokem, až u benzínové pumpy je koberec s časomírou. Nikdy bych nevěřil, že 2500 lidí je tak obrovská, nekonečná masa, lidský had, který se vleče naprosto neuspořádaně a nekoordinovaně.

Miloš vždy radí – nepřepálit začátek. Tak na tyto rady nebyl čas ani nálada. David asi zuřil, já bych sám sebe nejraději někde zahrabal. Jediná odpověď na to byla – dostat se dopředu, abychom se v úzkých úsecích nedostali do tlačenice a místo běhu tak nestáli ve frontě.

Setmělo se, nasadili jsme čelovky.

V polovině Velkého Javorníku – prvního vrcholu B7 – jsme doběhli kamarádky Romču a Zdeňku. Celí žhaví do lámání rekordů jsme je za chvíli opustili a dál stíhali špici závodu. Velký Javorník zdolán, teď seběh dolů do Pinduly. Byli jsme však příliš snaživí a spolu se skupinou běžců před námi jsme se dostali mimo trasu – níže pod sedlo. Nedá se nic jiného dělat než vyběhnout po silnici do sedla nahoru. Takže v polovině Radhoště – druhého vrcholu – opět dobíháme Romču se Zdeňkou. Opravdu nám to jde!

Po vyběhnutí na Radhošť trošku zvolňujeme, do Ráztoky se spouštíme opatrně. Je tma a přeci jenom není s čelovkou vidět jako ve dne. Za chvíli však nemůžeme věřit vlastním očím – dobíhá nás Zdeňka s veselým úsměvem na tváři. Romča je kousek za ní. Pánové, tak tady jsme něco podcenili. Vůbec jsme netušili, co je to za ženský! Zase jsme zrychlili a po celý zbytek závodu se neustále ohlíželi, jestli už nás opět nedobíhají!

Běh je výborná věc v tom, že se dá cestou povídat. V naší dvojici to byla spíš Davidova role, jednak na to měl kondici i v kopci a taky potřebnou výmluvnost. Se spoustou lidí jsme si opravdu krásně poklábosili. Nikdy bych nevěřil, jak hlubokomyslné myšlenky jsou v tak temné noci pronášeny.

Po mírných úsecích a dolů z kopců běžíme, v prudším stoupání jenom jdeme. David zjistil, že mě nejvíc vyhecuje, když jde pár metrů přede mnou. Snažím se běžet, když on běží. Jakmile však přejde do chůze, moje nasazení opadává a taky jen jdu. Pár metrů za ním. Rozběhne se, tak zase běžím. Moje chůze a jeho chůze je však rozdíl. Na jeho 5 kroků já musím udělat alespoň 8, abych mu stačil. U běhu už mi to naštěstí tak velký problém nedělá.

Protloukáme se trasou, jak to jen jde. Cestou nahoru si přeju, aby už byl seběh z kopce. Po pár metrech seběhu z kopce si však uvědomuju, že nahoru to zas tolik nebolí.

Jde to sice pomalu, ale dobýváme Čertův mlýn, sestupujeme do Čeladné a odtud nahoru na Smrk. Přichází na mě první krize. Vcucnu jeden gel, ten si žádá vodu, hodně vody a pak se kondice zase lepší. Zaříkám se, že budu víc pít a hlídat si pravidelné dávkování gelů po každých 10 km. Jenže cestou dolů to není potmě při běhu reálné. Na občerstvovačkách se pro změnu cpu tím, co je na stole, což ruší rytmus 10 km úseků. Žaludek se vznáší jak ve vzduchoprázdnu, ale nedovoluji mozku na takové blbosti vůbec myslet. Je třeba jít stále dál. Z Čeladné na Smrk a dolů do Ostravice je to o nohy. Trasa je poseta většími kameny a hustou spletí vystouplých kořenů. Začíná svítat. Kombinace šera a svitu čelovky mi vůbec nevyhovuje. Po chvíli čelovku vypínám a snažím se přivyknout šeru v rozednívajícím se lese. Nikdy jsem východ slunce za takových podmínek nevítal. Připadá mi to však nádherné. Jen ten pohyb!

Na Lysé hoře jsme po necelých 11 hodinách od startu. Začíná se u mě projevovat únava. Už mi běh nejde rozběhnout na 6 min. za km jako předtím, postupně zpomaluju na 6:20 a ani tím to nekončí, rychlost postupně klesá. David by měl na víc. Stoupání je zase ještě pomalejší. Pořád platí, že do kopce nás předbíhají další týmy, dolů z kopce některé z nich předbíháme, ale stále se evidentně propadáme.

Krásná, pak nahoru na Travný. Chlapci na utajené kontrole prozrazují, že na vrchol je to 3,5 km. 3,5 km je přeci normálně kousek. Mně se však začíná každý kilometr neskutečně protahovat. Jsem přesvědčen, že jsme už určitě uběhli 10 km a vrchol stále nikde. Konečně! Travný. Teď zas dolů do Morávky. Nekonečně dlouhých 6 km. Síly dochází, ale konec už je jen za 20 km. To musíme dát! Tak vzhůru na Ropici. Jestli předtím docházely síly, tak co se to děje teď? To už je jen síla vůle. Konečně Ropice. Seběhnout dolů do Řeky a pak už je to kousek.

Jóó dolů do Řeky. Nenapadlo nás ani ve snu, že se dá sbíhat po „černé“ sjezdovce. Nedá, a přesto musí, protože jiné cesty není. Je třeba se vyhnout menším kamínkům, protože po nich to jede jako po skluzavce. Nahoru na Velký Javorový další lahůdka. Kolmo na vrstevnice vzhůru, sice krásným bukovým lesem, ale strašidelně prudkým svahem bez cest.

Velký Javorový do nás vlévá euforii blízkého konce. Už slyšíme zvuky z cíle. Ale cesta k němu je delší, než se zdá. Už jenom jdeme, sem tam zacupitám a pak se zase jenom vleču. David je stále relativně ve formě, přinejmenším v lepší formě než já. Do cíle vybíháme několikametrový kopeček s rukama nad hlavou povzbuzováni obecenstvem. V cíli nás zalévá slastná euforie.

obrázekNa výsledkové tabuli se však objevily dva týmy současně. 534 Běžecká škola a 237 Survivalisté Běžecká škola – oba s celkovým časem 18:40:25. Ano, čip byl v batůžku, nic jsem neztratil, jen jsem špatně hledal. K tomu všemu nás potěšilo, že jsme v kategorii sport, muži nad 50 let, skončili druzí. Ještě že ta Romča se Zdeňkou byly ženy do 40. Doběhly druhé v kategorii, v ženách celkově třetí.

Děkuji Davidovi, on chválí mě a oba si to řádně užíváme. Následná oslava ve Frenštátu byla krásná a stejně jako celá B7 – náročná a na konci slastně bolestivá. Je to pro mě zatím nejsilnější sportovní zážitek. Každému bych ho přál. Stálo to za to!

  • přečteno: 14961/14674×, 12 komentářů
Vzpomínky na Beskydskou 7 Vzpomínky na Beskydskou 7 Vzpomínky na Beskydskou 7

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

hanice | 11. 9. 2011 21.40 hod. | 90.177.20.xxx
Skvělé čtení, jen bych upravila fakta, David se zajímá i o ženy nad 100 let , mně se věnoval,nesl mi tašku, konverzoval, naléval vínem, pěl písně všech žánrů, hovořil světovými jazyky, citoval klasiky a jevil se okouzlujícím po celou cestu z Chodova do Srní. Jirka to dosvědčí :-) Kluci byli jste skvělí.

david d. | 11. 9. 2011 20.33 hod. | 85.71.124.xxx
Ahoj Kulatý Koblížku :-)
Já jsem trénoval hlavně psychiku. Takže poslední měsíc před B7 jsem si dával každý den láhev dobrého vína :-)
Kontaktuj Miloše, určitě něco vymyslíte....
Už ted se těším na příští B7...

Kulatý Koblížek | 10. 9. 2011 11.30 hod. | 188.175.189.xxx
ahoj všem, taky jsme se zůčastnili B7, kategorie sport, i když jsme obyčejní hobbíci. Vybojovali jsme 5. místo :-). Nadchlo nás to , tak jako loni a chtěli bychom konečně zjistit, co v nás doopravdy je a čeho jsme schopni dosáhnout. Zatím jsme chodili jen po horách, ale chceme začít běhat. Prosím vás o radu, jak by měl vypadat trénink na takovou B7 (jak často, kolik km abychom se časem zlepšili). Moc děkujeme.

1bubobubo | 9. 9. 2011 17.06 hod. | 82.150.185.xxx
Skvělý výkon a krásně popsané zážitky. Sváťo, popsal jsi Davida dokonale :o) Jak kdybych ho viděl :o) Moc gratuluji Vám oběma :o)

Sváťa | 9. 9. 2011 14.39 hod. | 78.45.17.xxx
Děkujeme za projevy uznání, ale až zas tak dobrý to nebylo. Na první dvojici v kategorii nám chybělo několik hodin.
Musím s tím do příštího ročníku něco udělat, aby mohl David běžet na plný plyn!

12honzade | 8. 9. 2011 20.15 hod. | 213.192.30.x
fakt "husty":), pekne popsany, cetl jsem to 3x:)! Moc preju a gratuluju! 12:)

JirkaH | 8. 9. 2011 13.22 hod. | 89.233.144.xx
Chlapci gratuluju. Skvělý výkon! Nikdy bych do toho nešel!

jana | 8. 9. 2011 11.32 hod. | 213.155.229.xx
zdravím B7 kolegy
kromě toho extempore s čipem jako bych to psala já :-))
jenom místo David dosadit Magda a k 31 letům trošku přidat, jinak pocity podobné a čas o kousek delší

miho | 8. 9. 2011 10.40 hod. | 212.67.67.x
Úžasný, famozní, exceletní. Gratuluji vašim hlávám, které dokázali přinutit tělo k takovému výkonu a lituji vaše svalová vlákna s četnými mikrotrhlinami. Přeji brzké uzdravení svalstva. Vím, že přání nestačí musíte svaly prokrvovat lehkým výklusem a tak se těším na výklus v běžecké škole. Než nám stačíte vylíčit své pocity z tohoto závodu tak nejméně dvakrát oběhneme Krčský les.

Martin Ševčík | 8. 9. 2011 8.41 hod. | 46.135.141.xx
Každé slovo chvály či obdivu by bylo jen slabým a neobjektivním hodnocením. Skvělé, pánové.

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví41
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice109
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou37

kde se diskutuje

  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Vesměs má tak člověk motivaci k dalšímu tréninku a závodění. Já podobných hraničních časů mám více,…»
  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Je to malichernost, ale jak dobře Vám rozumím ... :-) »
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků