To by bylo, abych v Ústí nevyhrál!
Zítra se běží premiérový závod PIM v Ústí nad Labem. Rozhodl jsem se jej ozdobit svojí účastí.
Kdysi dávno jsem totiž studoval ústeckou pajdu, takže po závodě bude následovat nostalgie a ukazovačka dětem. A kromě toho jsem si řekl, že teď konečně nastoupí pořádní soupeři, protože všichni, kdo se za svůj běh stydí, startovali před týdnem v Praze (schováni ve tmě, aby je nebylo vidět :))
Hlavní důvod mého startu v Ústí je ale ještě jiný: chemický. To, že se probíhá chemičkou, bude nepochybně rozhodujícím momentem celého závodu, neboť se při tom může leccos přihodit. No a já jsem se na to – na rozdíl od ostatních – intenzivně připravoval.
Logicky: co se stane, až se do areálu chemičky vřítí tolik běžců najednou? Samozřejmě se spustí sirény, což ostatní zcela rozhodí a zabrzdí. Ne tak mě. Já jsem reakci na sirénu trénoval (pokud právě netestovali na městském úřadě poplachové zařízení ani neječela naše sousedka, pouštěl jsem si naplno vybrané operní árie) a jsem po ní naopak výrazně rychlejší.
Po vypuknutí chemického poplachu vyfasují všichni běžci podle předpisů masku, čímž jsou zcela vyřízeni a následně kolabují. Přichází moje chvíle, protože právě na běh s maskou jsem se v perfektně utajené přípravě zaměřil – viz foto. A že jste to vy, tak na sebe v této souvislosti prozradím ještě něco (teď už můžu, protože do zítřka to dohnat nestihnete): než se mi ze skladu Civilní obrany podařilo k masce získat správné filtry, používal jsem ty použité z vysavače a z kávovaru, aby se mi dýchalo opravdu špatně a simulace tím byla dokonalá...
V předpokládaném zamoření nelze pochopitelně obstát v běžeckém oblečení. Já proto už od startu (abych pak zbytečně neztrácel čas s jejich navlékáním) poběžím v holinkách, v pláštěnce, v rybářských gumokalhotech a s nasazenými gumovými rukavicemi. Pokud namítáte něco o horším pohybu, zvýšeném pocení či odporu vzduchu, odpovídám jednoduše: s gumovou ochranou se mi zato – na rozdíl od vás a vašeho nechráněného běhu – nemůže nic stát.
Uvedená opatření budou k vítězství jistě stačit. Pro případ, že by se přeci jenom stalo ještě něco nepředpokládáného, jsem si ale raději zopakoval i základní znalosti z chemie, jako názvosloví prvků, vzorce sloučenin, složení plnotučné hořčice a vitacitu, atd. Pro jistotu jsem zavolal i své chemikářce z gymplu a vyměnil si pár odborných emailů se členy naší armádní protichemické jednotky.
To by bylo, abych zítra nevyhrál!
Vložit komentář
Milane,rád bych sdílel Tvůj optimismus,podpořený dokonalou přípravou.Může se ovšem stát,že nevyhraješ.Bude to však pouze proto,že se mezi běžci vyskytne člověk,absolvent základní vojenské služby,který byl zvyklý běhat v tzv. atombordelu 5 km.Pak nezbýva než počkat,až tito záložáci vymřou.
