Dan Orálek míří na Spartathlon
Běžecké kroky Dana Orálka míří po loňském úspěšném pokoření trati Badwater Ultra-Marathonu na bájný Spartathlon. Mohlo by se na první pohled zdát, že když se zdárně vypořádal s nástrahami na Badwater Ultra-Marathonu, bude pro něj závod na evropské pevnině snadnější. Přeci jenom se zde nemusí překonávat žádná časová pásma, nejsou zde tak extrémní změny teplot mezi dnem a nocí, ale stejně?
Proto mě napadlo udělat s Danem rozhovor toho, který Spartathlon dal, s tím, který se na Spartathlon chystá. A vy si dejte v klidu svůj šálek kávy či čaje a přečtěte si , co jsme si povídali.
Dane, určitě jsi v přípravě na Spartathlon přemýšlel nad tím, jak využít zkušeností z přípravy na Badwater Ultra-Marathon a hlavně z jeho absolvování. V čem si myslíš, že jsou hlavní rozdíly mezi těmito dvěma extrémními ultramaratony?
Některé rozdíly pravděpodobně poznám až na místě, ale mezi ty hlavní patří rozdílná délka, podstatně nižší teplota a také o dost menší převýšení v Řecku. Z hlediska samotného závodu je hlavní rozdíl v logistice. V Údolí smrti jsem měl neustále k dispozici svůj tým, protože jsem se s nimi viděl každou míli a také dostával jsem do ruky všechno, co jsem potřeboval. V Řecku budu muset o dost více přemýšlet nad tím, co kam nachystat a jestli vydržím do dalšího občerstvení, kde se budu moci potkat se svým doprovodem.
Dane, dělal jsi v přípravě na Spartathlon něco jinak než v přípravě na Badwater Ultra-Marathon?
Na Badwater jsem se kvůli tréninku na horko připravoval i v sauně. Na Spartathlon jsem nic speciálního netrénoval. Moje tréninkové objemy jsou docela velké a skladba letošní sezóny mi neumožňovala se nějak zvláště specializovat zrovna na Spartathlon. MS na 100 km, které je pro mě tím hlavním závodem, bylo před pouhými 14 dny, takže jsem už nic zvláštního v tréninku nemohl stihnout. Nezbývá než věřit, že toho mám natrénováno dost, abych to zvládnul.
Jaká vidíš, když si v hlavě proběhneš trať Spartathlonu, největší úskalí, s nimiž se budeš muset vypořádat?
Zatím jsem tam neběžel a virtuální proběhnutí mě asi nepřipraví na to, co všechno mě může potkat. Poté, co jsem přečetl vyprávění Petra Syblíka z vašeho posledního dobrodružství v Řecku, tak jsem začal mít nevětší obavy z věcí okolo závodu, jako je třeba cesta a podobně. Když se vrátím z běhání, tak největší obavy mám z noci, protože tam mívám největší problémy jak se žaludkem, tak jsem docela citlivý na nízké teploty, a ty určitě v řeckých horách budou.
Já když jsem jel na Spartathlon, měl jsem dva cíle. Hlavní bylo doběhnout, čas a umístění nebyly pro mě tím hlavním, a pak pomoci Jindrovi Lakymu (prvnímu a zatím jedinému handicapovanému běžci, který zdárně zdolal nástrahy spartathlonské trati) na prvních osmdesáti kilometrech z Athén do Korintu, kde nemá člověk možnost využít podpory svého podpůrného týmu. Ty, předpokládám, máš ale trošku vyšší sportovní cíle než „jen" doběhnout? Ptám se na to záměrně, protože to na Spartathlonu bývá dosti často kamenem úrazu a důvodem konce velké většiny odpadlíků.
Určitě se budu pokoušet o co nejlepší výkon a doufám, že to bude pod 30 hodin, a když to půjde hodně dobře, tak to bude i o kousek více pod těmi 30 hodinami. Vím, že spousta běžců se obává limitů na trati závodu, ale na druhou stranu vím, že jsem na tom tak, abych žádný problém s limitem neměl. Pokud by se tak stalo, tak by to znamenalo velké, nejspíš zdravotní, potíže a tehdy by určitě nastala otázka, zda budu moci vůbec doběhnout.
Dane, přeju ti, abys na trati Spartathlonu nemusel řešit své obvyklé problémy se žaludkem, právě Jindra Laky a pak taky Martin Hunčovský by ti mohli vyprávět, mně se to naštěstí vyhnulo, takže nemůžu sloužit:), a abys posunul český ultramaroton výsledkově výš než se to podařilo nám, co jsme si už v cíli pohladili či políbili nohu krále Leonidase, což je největší odměna, pro níž si člověk na Spartathlonu běží. To ostatní už je jen světská sláva, ale ten vnitřní pocit, že jsi to dokázal ti nikdo a nic nezaplatí.
Ano souhlasím. Vždy pociťuji největší vnitřní uspokojení, když se ohlédnu a vidím za sebou tu vzdálenost a můžu si pro sebe říci: tohle jsem fakt uběhnul. Další věc je, že mě na Spartathlon (podobně jako loni na Badwater) podpořila celá řada lidí a firem a samozřejmě pociťuji i určitou zodpovědnost, protože ti, co mě podpořili, vyjádřili důvěru v moje schopnosti a moje úsilí zaběhnout co nejlépe. Kromě těch mých tradičních podporovatelů jako je Triexpert a adidas, kteří mě podpořili hmotně i finančně, musím poděkovat celé řadě běžců i neběžců, kteří mi fandí a kteří mi poslali finanční podporu. Kromě toho, že mi ta podpora pomohla realizovat mé sny, tak navíc mě to opravdu zavazuje. Ještě jednou všem dík.
Vložit komentář
Dane, strašně moc držíme palce! Gábina a dav
