logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přijeďte si do Pelhřimova pro můj pohár

Přijeďte si do Pelhřimova pro můj pohár

Včera jste si mohli přečíst historii poháru, který věnuji vítězi mužského závodu Pelhřimovského běhu s Poutníkem. Tak dnes vám povyprávím historii poháru, který věnuji ženské vítězce. Ta jeho historie je hodně zajímavá, v podstatě se dá říci, že to, co se událo v roce, kdy jsem tenhle pohár získal, mě naprosto změnilo a vykoplo na mou cestu.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Co mě vykoplo na cestu
    1. Světový běh míru 1991 – dnes Harmony běh
    2. Světový běh míru 1993
    3. Basilej 1995

Co mě vykoplo na cestu

Světový běh míru 1991 – dnes Harmony běh

V roce 1991, tedy v roce, kdy jsem tak překvapivě vyhrál mistrovství Československa na 24 hodin, jsem s ultra měl jediné dvě zkušenosti. První byl pochod Praha – Prčice v roce 1975, který jsem si zaběhl poslední den vojenské dovolené. Druhý pak byl závod Kladenské okruhy – bylo to 52 kilometrů, já na nich skončil 3. a běžel je za 3:29, to se psal rok 1984. A pak už nic. V roce 1991 se u nás poprvé běžel Světový běh míru. Zúčastnil jsem se tehdy společně s Ligou 100 dvou etap. První vedla z Prahy do Benešova a měřila 49 kilometrů a druhá hned den poté z Benešova do Jihlavy, ta měřila 92 kilometru. Tam jsem nadobro propadl dlouhým až ultradlouhým běhům. Tyhle dva dny byly také příčinou toho, že jsem se nakonec na to mistrovství ČSFSR přihlásil a zřejmě i toho, že jsem vyhrál – běh potřeboval svou hlásnou troubu.

Světový běh míru 1993

Ten už jsem v České republice pořádal společně s přáteli z Rakouska – díky, Rudy, a ze Švýcarska – díky, Martine. Povedlo se nám to natolik dobře, že se rozhodlo, že další ročník v roce 1995 bude evropská část běhu končit v Praze. To vedlo k tomu, že jsem odešel po dvaceti letech z ČKD a šel pracovat do Madal Balu, s tím, že budu mít dva dny v týdnu možnost připravit takovou akci, jaká tu dosud nebyla. A stalo se. Tedy stalo se, že se podařilo připravit akci, na kterou osobně nikdy nezapomenu a která naprosto změnila můj život. Do té doby jsem byl naprosto neviditelný, tedy co se týče čehokoliv, co je třeba připravit, zajistit, domluvit, přesvědčit. Teď jsem musel oslovit na 900 starostů, primátorů, jednat s kanceláří prezidenta republika, prostě něco pro introverta. Navíc přislíbená pomoc kolektivu dalších lidí jaksi nebyla, nebo nebyla v té formě, jak by bylo potřeba. Psal jsem dopisy, lepil známky, ráno letěl na poštu, jednal s potentáty, pak usedal do auta a během týdne najel okolo 2000 kilometrů a do té doby spadá příběh poháru, který věnuji ženám. Příběh poháru, který jsem získal na 24 hodinovce v Basileji a vytvořil si osobní rekord.

Oproti období, kdy jsem se připravoval na závod v roce 1992, jsem skoro neběhal, nebylo kdy. Taky jsem se z toho (poprvé v životě) zhroutil, prostě jednoho dne jsem si připravoval zboží na převoz k zákazníkům a než jsem se nadál, ležel jsem pod regály. Kontrola u sportovní lékařky určila jednoznačnou diagnózu – nedostatek běhu. Určila i jednoznačný ortel – běhat až do smrti. Tak jsem začal trošku běhat. Závod v Basileji byl pro mě vždy svátkem, a tak, i když jsem neměl moc naběháno, chtěl jsem tam být. Neměl jsem však čas si zajistit nějaký tým, odvoz a tak jsem se domluvil s Rudym – stejným, jako mi pomáhal se Světovým během míru v roce 1993, který dělal taxikáře v Linci, že za ním přijedu v pátek večer vlakem z Prahy do Lince. Tam mě naloží a nocí poveze do Basileje.

Basilej 1995

Do Basileje jsme přijeli v osm hodin ráno. Rudy si šel na chvíli lehnout. Já však musel zařídit prezentaci, trošku se probudit a ve dvanáct už jsem stál na startu. Neměl jsem vůbec představu, kolik bych chtěl uběhnout, prostě jsem tam stál a přemýšlel, jestli to byl vůbec dobrý nápad. Pak padl startovní výstřel a ze mě všechno spadlo. Najednou jsem byl uprostřed přátel, uprostřed krásného prostředí basilejského parku, pod sebou měl známou cestu, nad hlavou slunce a já běžel, já běžel…

Bylo to jako návrat do lůna matky, žádné myšlenky, žádné starosti, prostě jen já, slunce, vzduch a cesta. Kroužil jsem po tom 1600 metrů dlouhém okruhu, tu a tam něco zobnul, něčeho se napil a najednou byla noc. Přes den se Rudy o mě trošku staral, ale domluvili jsme se, že v noci bude spát, protože hned po závodě nás zase čekala cesta zpět do Lince. Noc byla jasná, chladná, kouzelná. Myslel jsem, že budu unavený, vždyť jsem noc před tím strávil na cestě v autě. Ale ne. Byl jsem jak v jiném světě a běžel a běžel. Rudy se probral okolo deváté hodiny. Když jsem mu oznámil, že mám přes 200 kilometrů, byl jak u vytržení a začal mě povzbuzovat. Hodinu před cílem jsem věděl, že dám osobák. Poslední hodinu už jsem téměř lítal a uběhl ještě 4,5 okruhu, což bylo něco přes 10 kilometrů. Prostě mě táhla ta kouzelná číslice 230!

Podařilo se. Bylo to tam. Výkon, na který jsem si myslel od roku 1991, na nějž jsem v předchozích letech dřel, tu najednou byl a jakoby naprosto bez úsilí, bez přípravy, prostě tak jako je to vždycky, když se něčeho vzdáte – ONO TO PŘIJDE. A přišlo a bylo to jako sen. Celé tělo mě sice pálilo. Na rozdíl od roku 1992 v roce 1995 celou dobu svítilo slunce a pálilo a pálilo, ale do mě jako by vpalovalo sílu. Po cestě zpět jsem si musel dávat nohy ven z auta, abych se trošku zchladil. No a potom přišlo finále Světového běhu míru, které to vše korunovalo. Běhu se zúčastnilo tisíce dětí, ale i dospělých a vše to vrcholilo programem na Křižíkově fontáně, kde hrála Česká filharmonie, zpívalo se a to vše provázely úžasné vodní efekty. Jedinou vadou na kráse bylo, že film, který byl o tom natočen, jediný originál, se ztratil kdesi v New Yorku. Takže veškeré barevné vzpomínky už skrývá jen moje hlava a stovky fotografií. Ale stejně, stálo to zato a bylo to TO, co mě vykoplo na mou současnou cestu – introvert (krab) vylezl ze své ulity, aby se stal hlásnou troubou BĚHU, protože to celé začalo Světovým během míru.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Helena | 2. 10. 2011 6.20 hod. | 213.192.19.xx
Mološi jsi úžasnej!!! :0D Díky že jsi vylezl ;) Ten pohár je veliká vzácnost a ještě větší jsi Ty že ho daruješ!!! Nemám slov :) Jsi Bůh běhu a všeho nekonečného. Jeden z miliónu :o)

Ivana | 29. 9. 2011 13.13 hod. | 195.113.135.xx
Díky za hezké čtení.Obdivuji Vás.Musel to bý krásný závod a ten pocit...Trochu si to dovedu představit, někdy zažívám ten pocit, že můžu běžet dál a dál, bez pocitu únavy, bolesti...Jen ten čas mi chybí.Vždy jsem jím limitována.
Ale zpět k Vašemu článku. Při čtení posledních řádků se mi zase vybavuje známé, že vše má svůj smysl.Proto jste musel vylézt ze své ulity, aby jste se stal tou hlásnou troubou BĚHU, tedy i nás všech postižených během.Díky za to, že jste.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků