logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky díl 14. – Rozloučení s týmem

Přeběh Ameriky díl 14. – Rozloučení s týmem

Kromě běhu mě začaly sužovat jiné starosti – finance. Můj účet byl pro stále se zvyšující výdaje na běh prakticky před krachem. Přestože mi můj generální sponzor přislíbil zajistit tolik peněz, kolik bude třeba, moji momentální situaci to neřešilo. Potřeboval jsem totiž peníze v hotovosti a hned teď.

Nechtěl jsem, aby se celá moje rodina dostala kvůli mému závodu do finančních problémů. Musel jsem proto najít řešení a to hned. Jedno řešení se nabízelo – vrátit půjčené doprovodné vozidlo. Tím by se ale ocitl můj doprovod na ulici. Zkoušel jsem sondovat situaci u jiných týmů, zda by se nevešli do jiných doprovodných vozidel. Bohužel to nešlo. Nezbylo mi tedy jiné řešení, než je na to připravit.

Nebylo to snadné ani pro mě ani pro ně. Udělali pro mě hrozně moc a byl to perfektní tým, ale prostě jsem nemohl jinak! Samozřejmě se to neobešlo bez nadávek, hlavně na mého sponzora. Nakonec se Ina, Heinz a Thomas rozhodli závod opustit a vrátit se domů. Jen Michi prohlásil, že pojede dál, ať to stojí co to stojí.

Denver – další velké město na naší cestě se zrovna nabízelo k tomu, udělat tento radikální řez. Rozloučil jsem se se svým týmem a dál už pokračoval jen s Michem. Od této chvíle jsem se musel o všechno postarat sám. Musel jsem se vzdát masáží, postarat se o jídlo, psát zprávy a na trase se plně spolehnout na práci dobrovolníků. Sice jsem měl v Michim věrného průvodce na kole, ale i on měl jen dvě ruce, přitom se musel postarat o tuto knihu a také fotografování.

Na druhé straně bylo fakt, že většina ostatních běžců na tom byla stejně, takže nač si stěžovat? Když to zvládnou oni, proč bych to nezvládl já? Bylo jen nutné si na to zvyknout. Tyto myšlenky mě zaměstnávaly první dny za Denverem.

Nejhorší bylo ale to, že toto opatření se nedotýkalo jen mě. Už od první etapy se i ostatní běžci naučili využívat nezištné pomoci mého týmu. Navíc již na začátku závodu jsem se domluvil se Stefanem, že mu moji lidé pomohou a Oliver za to za mě převezme starosti s ošetřováním.

S tím vším jsme se teď museli rozloučit. Jako by i nebe bylo proti, poslalo nám v čase, když jsme se v Denveru loučili, kroupy veliké jak tenisové míčky. Bohu dík, byli v tu chvíli všichni, až na Serge a Ed Williamse, v cíli. Jak už se stalo zvykem, nikdo z vedení běhu se jim nesnažil pomoc. Těžce poznamenaní se nakonec do cíle také dostali.

Al značně postižen kroupami vydržel až do konce, dokud nedoběhl poslední běžec.„Nemohl jsem přece opustit cíl, někdo musí počkat i na ty poslední“, pravil celý rozzuřený. „Ale někdo mi mohl přinést alespoň pokrývku“. Co říkal po doběhu Serge, už nelze vůbec zveřejnit. Naopak Ed Williams to přijal jen neustálým kroucením hlavou, jako by to nemohl pochopit. Takže takto chladně a lhostejně nás Denver přijal.

Denver byl jediným městem, kterým jsme probíhali za světla a v čilém dopravním ruchu. Byl to hrozný skok z oázy klidu a míru vznešených hor do tohoto hektického ostrova chamtivců.

Běželi jsme třicet kilometrů po trase rovné jak pravítko podél Colvox Avenue z jednoho konce na druhý. Už jenom z tohoto pohledu musí být člověku jasné, že se Američané neobejdou bez aut. Až do centra samé mrakodrapy, za celou dobu jediný chodec, všude jen auta, samá auta. Bylo to až děsivé. Ohlásila se televize, jinak daleko široko o běhu ani zmínka. Zato druhý den ráno jsme si mohli přečíst, jak jsme všichni hloupí, když běžíme pro nic a za nic 5000 km! Vlastně ne pro nic za nic, ale pro nějakou čest!

Zato ve všech novinách sáhodlouhé zprávy o právě končící Tour de France a místním fotbalovém mužstvu. Vlastně to byl pro nás všechny malý šok. Čekali jsme, že ve městě položeném 1600 m.n.m., vzdáleném jen několik mil od Boulder centra – centra amerických běžeckých tras a maratónů, kam jezdí atleti z celého světa trénovat, nalezneme jiné přijetí. Zatím se však tady točí jen dolary a my jsme jim šuma fuk.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Běhej lesy míří na Vysočinu a na Šumavu, seriál spustil registrace : Ten níže uvedený seriál nemá takovou halasnou publicitu, ale o to víc je třeba fajn :…»
  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků