U zrodu Velkomoravského půlmaratonu
Týden před konáním závodu jsem jej objevila v termínovce na behej.com. Závod v blízkosti mého bydliště, na trase, na které znám každou zatáčku, každé stoupání, klesání i vzácné rovinky. Na trase, kde jen občas potkám jiného běžce. Na trase plné nádherných přírodních i památkových scenérií. Zkrátka doma.
I když jsem dávno byla zaregistrována na Běchovice – Praha, které se běžely hned následující den, neváhala jsem dlouho. Doslova a do písmene – až do morku kostí jsem cítila, že nechat ve štychu pořadatele, nepodpořit ušlechtilou charitativní myšlenku a neukázat doma, že běhat se dá v každém věku, nebylo by mi odpuštěno.
Každý závod, přesněji řečeno vše, co předchází startovnímu výstřelu, si plánuji až do směšných podrobností. Stejně tak tento. O organizátorovi jsem se dočetla spoustu zajímavých informací, ale žádná se netýkala sportovních aktivit a běhu už vůbec ne. Do místa startu jsem jela plná pochybností, jak bude organizačně připraven. Místo na převlečení? To nejmenší, převléci se dá skoro všude, WC? To bude asi horší, ale poblíž je Interspar, značení? Trasu znám, jedna smyčka pod vrcholem mi nebyla jasná, přeptám se na startu. Voda? Beru sebou, Zlacká studánka kolem desátého kilometru to jistí. Jak bude v cíli? Určitě bude potřeba se přiobléct, přibalím větrovku do opasku. Kolik se nás sejde, poběží se vůbec? Ať nás bude, kolik nás bude, poběžíme třeba ve třech. Nejdůležitější body jsem si vyřešila. Takže směle do toho.
Start na cyklostezce vedle Baťova kanálu.
Od příchodu do místa startu už jsem zažívala jen samá příjemná překvapení. Sešlo se nás 23 běžců a běžkyň. Vedle pestře pomalované maringotky příjemná zahrada se stoly a lavicemi. Ve vzdálenější části zahrady další pojízdná budka, ukrývající luxusní toalety pro pány a dámy. Pytle na věci na převlečení, které nás pak očekávaly v cíli – na Bunči. Na startu sportovní komisař, lékař a ještě jedna osoba, že by ombudsman?:-)
Obě místa, kde bylo potřeba přeběhnout silnici, zajištěno zastavení dopravy policií. Děkujeme, pane starosto.:-) Trasa značena barevnými šipkami, a na mnoha místech i dobrovolníky. Další díky. Každých pět km občerstvovací stanice s vodou a ionťákem a ruce, jež nám je ochotně podávaly. Díky, díky, díky…
Trať nebyla lemovaná diváky, ale cyklisté k nám byli ohleduplní a oni, nahodilí turisté i pár příznivců běžců za námi vysílali slůvka povzbuzení. V cíli spíše náročnější, ale nádherné tratě čekaly naše věci, nápoje, ovoce. To nádherné počasí k tomu navíc si pořadatelé opravdu zasloužili. Autobus nás odvezl zpět do místa startu.
Znovu nápoje, jídlo, příjemné posezení a nekonečné diskuze o trase, výkonech, výborném organizačním zázemím, o tom, že se za rok sejdeme a že nás bude určitě mnohem více.
A na závěr: poznala jsem nové běžecké nadšence a nadšenkyně. Už znám jméno běžce, kterého občas potkávám na mé tréninkové trase (oba jsme byli třetí a vyhráli kšiltovku – já tedy s růžovou aplikací, Hynek s bleděmodrou.:-) To byl literární obrat, se zelenou:-)
Běchovice jsem zaběhla o víc než dvě minuty rychleji než loni. Děti na Velehradě dostanou pár tisíc startovného na přilepšenou a všichni věříme, že příště to bude mnohem více, a že jsme pořadatelům dali dostatečně najevo naši chválu a uznání.
Vložit komentář
Ahoj Ilono, zdravím tě a jedním dechem pěju chválu na tvůj článek :) ... napsala jsi to tak, že si ten závod budu nejspíš chtít zaběhnout také. Děkuji za inspiraci a přeji hodně zdaru. Moni :)
Veroniko,i já podléhám panice, jak oběhnout všechny pěkné závody. Popravdě řečeno, já jiný, než pěkný závod ani neznám :-)
Bubobubo-ty umíš tak hezky potěšit.:-) Těším se, že se uvidíme u Príglu a že ,když mě budeš předbíhat, popoženeš mě jako vždycky.
To je hrůza, další úžasné místo, kde stojí za to běžet – to jsem zvědavá, jak to za rok všechno oběhám. Odběhnout "Velkou Moravu" musí být úžasný pocit, díky za jeho sdílení, Ilono!
Tak vidíš Ilono, nakonec jsi vše zvládla na jedničku a příjemné pocity z obou běhů ti zůstanou v hlavě na dlouho! Krásný článek :o) Měj se krásně.
