Waldsassenský půlmaraton: sama, ale ne osamělá
Za krásného slunečného dne, kdy teploty dosahovaly vpravdě letních hodnot, se konal v sobotu 1. října 2011 jedenáctý ročník Waldsassenského městského běhu. Každoročně je část výtěžku ze startovného věnována na nějakou bohulibou činnost a letos jsme byli my jako Farní charita vybráni, že tento podíl obdržíme. Chystali jsme se tam tedy vyrazit skoro všichni farní zaměstnanci.
Byla jsem na rozdíl od kolegyň, které se chystaly na kolo, a jednoho nerozhodnutého kolegy, přihlášená na půlmaraton a docela se i na něj těšila. Byla jsem si vědoma toho, že tak budu mít k dispozici dvě hodiny času jen a jen pro sebe. Jednou se mě jedna známá ptala, na co myslím, když tak dlouho někam sama běžím, zda je mou hlavní myšlenkou fyzické dosažení cíle? A já právě při odpovědi na tuto otázku vzpomínala na předchozí ročník tohoto běhu, kdy jsem tak dlouhou trasu poprvé běžela sama bez doprovodu, se kterým bych si mohla povídat. Už tenkrát a letos znovu jsem cestou myslela na ty, kteří nemají takové štěstí jako já a nemohou běhat, chodit nebo vůbec dělat to, co je baví, ať už z důvodu stáří nebo nemoci. Ale hlavně jsem v duchu děkovala za všechny lidi, kteří se zasloužili svými statečnými postoji o pád minulého režimu. Za ty, kteří museli žít tenkrát pouze ve svobodě vnitřní a ve chvíli, kdy se změnila situace, tak dokázali pozitivně využít i tu svobodu vnější k tomu, aby své neblahé zkušenosti a jejich odpuštění přetavili v něco pozitivního pro ně i pro jejich okolí. Často vzpomínám na to, co jsem četla o panu Luboši Hruškovi a na jeho Meditační zahradu, nebo cestou Hrozňatovem okolo Lorety myslím s vděčností na pana Antona Harta, jak přispěl k obnově tohoto poutního místa. Děkuji za všechny, jejichž zásluhou si teď tady běháme krásnou krajinou bez ohledu na státní hranice přesně v duchu hesla Běhů bez hranic, že „Hranice jsou jen v naší hlavě“. Takže když tak běžím sama, jsem v duchu v té nejlepší společnosti a vůbec se necítím osamělá.
Letošní ročník Waldsassenského městského běhu byl vydařený nejen zásluhou nádherného počasí, ale i trať byla dobře označená, takže tentokrát jsem mapu ani nepotřebovala, a také bylo skvělé zázemí pro účastníky. Velice vděčně jsem v tom horku přijala, že byly na posledních kilometrech častěji občerstvovací stanice.
Na závěr při vyhlašování výsledků jsme se dozvěděli pro Farní charitu Cheb příznivou zprávu, že pořadatelé vybrali na podporu naší činnosti 400 Euro, které nám pan starosta hned předal. Všem pořadatelům z Waldsassenu i Běžecké škole Miloše Škorpila, která nám to zprostředkovala, moc a moc děkujeme. :-)
Vložit komentář
