Jak se připravit na maraton… hlavní je mít zharmonizovány funkční okruhy ledvin, jater a srdce
Když mi můj kamarád Marek řekl „Tak Míro, za tři týdny se potkáme na maratonu ve Stromovce. Půjdeš, ne?“, tak mi v tom okamžiku docela zatrnulo. To už je jen za tři týdny? Od dvojitého maratonu Silva Nortica Run začátkem června jsem moc neběhal. Nejdřív jsem odpočíval a léčil koleno, pak jsem spíš chodil po horách a přestavoval domek, jen občas kolo nebo tak 10 – 15 km běhu. Běžecké úterky s Milošem byly pro mě poslední dobou skoro polovinou celkového běžeckého tréninku...
Ale říkal jsem si, že tam určitě půjdu, i když mě přitom občas napadalo: jak to vlastně dopadne, když moc neběháš? Měl jsem velkou chuť běhat, jen to časově pořád nevycházelo. Někdy ráno potkávám svého kolegu Luboše celého zářícího, že také dnes běžel svých 5 km, a já zase nic. Dva týdny před závodem jsem konečně trochu běžel, šlo to tak lehce, jen jsem se vznášel. Fakt je, že poslední dobou cvičím QiGong a to je hodně o zprůchodnění energetických toků. Ale stejně se mi ty pochyby v hlavě objevovaly stále častěji...
Ani ten týden před závodem nebyl zářným příkladem tréninkových deníčků. Sobota rytí zahrady, neděle a pondělí 12 km v klánovickém lese a ve čtvrtek 15 km v pohorkách. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem se docela snažil s životosprávou, meditacemi a tradiční čínskou medicínou a že ve čtvrtek jsem byl u své učitelky akupunktury MUDr. Komárkové (www.inspirita.cz), a ta mě zásobila mnoha cennými radami. („Zharmonizujeme funkční okruh ledvin, jater a srdce.“)
Takže v sobotu ráno jsem byl úplně v pohodě... Na běhání jsem se vyloženě těšil, jen občas mi hlavou problesklo, jestli to bude opravdu tak růžové i po dvou a půl hodinách, kdy obvykle dostávám krizi. (Ale zase vím, že když ji překonám, tak můžu běžet dalších x hodin, kde x může být docela velké přirozené číslo:-)). Čas jsem vůbec neřešil (bylo by to sice pěkné pod 4 hod, ale nezblázním se...). „Marku, Jožo, nesoutěžím s vámi, jako bych tu nebyl."
Prvních 10 km jako nic, „zavěsil jsem se do postoje stromu (Dàchéng yongshēng zhuāng)" a přitom jsem jen vnímal běh a dýchání... Po 20 km jsem najednou zjistil, že nejenže žádná krize nepřichází, ale že mi to vlastně běží úplně samo!!! Proudy energie shora dolů, ťukání kroků, vlny nádechů a výdechů, lehkost, radost, nádhera.
Nešlo to ani zrychlit, ani zpomalit, takže při průběhu startem/cílem jsem jen zkontroloval, jestli bude čas „v přijatelné normě“. Vypadalo to mezi 4 a 4:30, tak jsem to pak přestal řešit úplně...
Taky něco ke stravě: měl jsem s sebou Carbosnack, ale nakonec jsem to vlastně ani nepoužil. Kromě té koly to vlastně bylo všechno hodně přírodní:
- Rozinky, hroznový cukr a trochu hořké čokolády na energii
- Goji a brusinky na podporu šlach a vazů
- Zázvor na zahřátí a regulaci žaludku
- Pár celozrnných sušenek pro pocit něčeho v žaludku
- Bylinný čaj podle receptu mé učitelky fytoterapie, MUDr. Goetzové (www.mostkezdravi.cz) na uvolnění dechu
- Ucucával jsem také Coca Colu, ta mi dělá dobře na žaludek a dává energii
Výsledný čas 4:17:20 (v cíli jsem měl pocit, že by to šlo ještě mnohem dál) a zážitek takový, jaký jsem z maratonu (snad kromě toho úplně prvního v roce 1996) ještě nikdy neměl...
Vložit komentář
