Kde udělali soudruzi ze Stromovky chybu?
Když není splněn plán, je třeba předstoupit s konstruktivní kritikou, otevřeně poukázat na nedostatky a poučit se z nich pro příští plánovací období.
Pražský maraton ve Stromovce jsem měl podle plánu běžet pod 3:20, což se mi nakonec nepodařilo. Splnění závazku na pouhých 99,2% je stachanovsky nezodpovědné, zlepšení dosavadního maxima jenom o 3 minuty kádrově neodpovídající. Kde tedy soudruzi udělali chybu?
Že neumí soudruzi pořadatelé poručit větru a dešti, to by mi tolik nevadilo. Horší je, že neumí poručit ani slunci! Protože po celou dobu závodu vůbec nevylezlo, postupně mi ztuhl úsměv na rtech, potom krev v žilách a nakonec i krk. I když jsem se snažil nebýt na svůj krk nakrklý, kouknout na hodinky a zjistit která bije mi už pak nechtěl umožnit.
Pokud soudruzi zamýšleli úvodní dvoukilometrový okruh jako zahřívací, tak to bylo v té zimě opravdu zcela zbytečné. Kdyby ho však zařadili až na závěr, hned by se mi běželo lépe. Už od pátého kilometru bych se totiž těšil na to, že na konci maratonu je jen směšné pidikolečko...
Své chybné rozhodnutí mohli soudruzi ze Stromovky částečně napravit ještě po odstartování. Stačilo podávat teplou polívku s rohlíčkem místo po skončení závodu už v jeho polovině (samozřejmě s pozastavením časomíry). Takto rozmražen a posilněn bych určitě neměl druhou půlku maratonu o tolik pomalejší!
Soudruzi organizátoři – a nebojme se to říci – udělali letos chybu už v přípravě: na výsledném čase se opravdu velmi negativně projevila skutečnost, že na startovním čísle nebylo vytištěno jméno závodníka. Davy divaček podél trati proto povzbuzovaly sice nadšeně, ale neadresně (t.j. nemohl jsem jim ke svému jménu rovnou nadiktovat adresu, což byla fakt škoda, protože díky hřejivé emulzi se mi po doběhu začly zapalovat lýtka...)
Kdyby bývali k závodu ve Stromovce přistoupili skutečně angažovaně, mohli se na splnění mého plánu podílet i někteří soudruzi soupeři – například s.Hanousek, s.Vítů, s.Orálek, a další. Oni to však neudělali a místo soudružské pomoci (stačilo mě trochu táhnout, třeba na spartakiádním švihadle nebo řetězu z céček) se kapitalisticko-sobecky hnali jenom za těmi svými osobáky.
Hanba, soudruzi!
Vložit komentář
Třikrát hanba!
