logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Venice Marathon – aneb jak se ještě více zamilovat

Venice Marathon – aneb jak se ještě více zamilovat

Tento maraton zvítězil ve výběru proto, že splnil kritéria požadavků všech zúčastněných – a to hlavně teplo, romantické prostředí a vzrušující sportovní zážitek pro běžce i neběžce. Trasa vedla z městečka Stra do Benátek. Start v neděli.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Jak v Benátkách běžel čas
    1. Nedělní ráno.
    2. Start.
    3. Na trati.
    4. Na 30. km
    5. 35. km Ponte Liberta
    6. 40. km – Benátky

Přicestovali jsme už v pátek večer, navštívili expo v parku San Giuliano, vyzvedli startovní tašku. U jednoho ze stánků nabízeli pásky s rozpisem mezičasů na plánovaný výsledek. Koketovala jsem s časem 3:45, ale spíše jsem na něj nevěřila. V hlavě mi znělo vyprávění běžce, který tento maraton zdolal už dvakrát a 16 obloukových můstků na posledních dvou kilometrech líčil jako zkoušku kondice a poslední síto výběru vyvolených stanout v cíli. Můj čas nenacházím. Zachytila jsem zkoumavý pohled mladého muže z tohoto stánku, cítila jsem, jak vyčkává a četla jsem mu v očích: „Tak na co si ta ženská troufne?“ Furiantsky mu pohled oplácím a prst zapíchnu u hromádky 3:40. To by bylo. Startovní číslo mám, novou výzvu jako bonus k tomu:-).

Sobotu jsme věnovali romantickým toulkám Benátkami, okořeněným málo romantickými bolestmi mého kolene, občas takové intenzity, až jsem musela zastavovat. Vysílala jsem k němu nadávky jako: „Nudíš mě, blbečku, je to pokaždé stejné, mě neodradíš, stejně budeš zítra makat.“ V dušičce mi ale bylo ouzko. Dva dny už jsem neběhala, nejistota, jestli se mi koleno podařilo dostatečně zastrašit, byla svazující. V této nejistotě nemohu na start. Rozhodujeme se opustit Benátky a zajet do parku San Giuliano, kde bych si mohla zaběhat a ukázat zpupnému kolenu, kdo je tady pánem. Vracíme se lodí. Okénkem sleduji nábřeží a poprvé spatřuji obávané mostky. Ulevuje se mi. Mostky jsou přemostěny:-). Oblouky se schody jsou nadkryty deskovými nájezdy, čímž se výrazně zmenšil sklon stoupání a klesání. V parku se mi ulevuje podruhé. Celých deset kilometrů se nepřihlásila sebemenší bolest. Mohu klidně spát.

Jak v Benátkách běžel čas

Nedělní ráno.

Hotelová snídaně je připravená na šestou hodinu. O tomto čase se v jídelně schází jen samí maratonští běžci, škála jazyků je pestrá, jejich snídaně také. Zůstávám věrná svým každodenním ovesným vločkám a čaji. Je čas odejít na zastávku autobusu, odkud budeme převezeni do místa startu. Je naproti hotelu a dav běžců se nedá přehlédnout. Na start odjíždím sama. Začíná se mě zmocňovat závodní nervozita, smutek z loučení a strach, jestli všechno zvládnu, aspoň něčemu porozumím, všechno najdu. Dav mě vcucne do autobusu a za 40 minut vyplivne ve Stra. Hledat nic nemusím, stačí jít jako všichni ostatní. Ranní chlad je citelný. Jak krásně zahřeje pár českých slov, která najednou zaslechnu za svými zády. Bez bázně se radostně otáčím a seznamuji se se dvěma běžci. Společně vypijeme kelímek teplého čaje hned u vstupu, projdeme celé zázemí, místo, kde budeme odevzdávat vaky se suchými věcmi do cíle, místo startu, systém řazení do koridorů. Zatím se organizátorům nedá nic vytknout. U toalet se naše cesty rozdělují. Dál už zase sama. Čekání tady je dlouhé a je to také jediné minus, které bych udělila. Na řadu se dostávám pár minutek před vypršením času pro odevzdání vaku do jednoho ze šesti kamionů. Odtud už rovnou do startovního koridoru.

Start.

Vstup do koridorů je pod přísnou kontrolou, rozlišení je podle barev, barva koridoru figuruje i na startovním čísle. Má je modrá, modrá je dobrá:-). Koridory se plní, ubývá místa, už se nedá ani protahovat, jen podupávat. Vzduchem začínají lítat stará trička, mikiny, občas i kalhoty. Dámy – neběžkyně – nešlo o hromadný striptýz. Šlo o zbavování se tepelné izolace před blížícím se startem. Výstřel a boj začíná. Všichni doufáme, že skončí až v Benátkách.

obrázek

Na trati.

Po startu běžím rychlostí okolního davu, k předbíhání není dost prostoru. Díky tomu se mohu pochválit, snad poprvé se mi podařilo nepřepálit start:-). Hned, jakmile to jde, začínám zrychlovat. Běží se po silnici, za uzavřeného provozu, po rovině. V paměti mi zůstala řeka, která dlouhý čas tekla souběžně se silnicí a byla malebnou kulisou. Zapomenout se nedá na četné diváky fandící s vřelostí horké italské krve a vlévající energii do nohou. Značení vzdálenosti je po každém kilometru. Běží se mi lehce a tak se rozhoduji zůstat na rychlosti 5 minut/1 km tak dlouho, jak to půjde. Držím se ještě na 25. km, ale začínám cítit únavu a pomalu se dostávám do stavu, který asi může být pověstnou krizí.

Nevím, proč se tomu říká krize, mně se prostě nechce. Nohy se vysmívají hlavě a hlava šrotuje otázky typu – proč jsi tady, příště do toho nelez a taky – no tak zastav, vykašli se na tu dřinu, co z toho máš. Pak si představím, jak probíhám cílovou rovinkou a začínám bojovat nanovo.

Na 30. km

Už jsem zase ready. Probíháme parkem S. Giuliano. Trať se vlní, únava houstne. V jedné ze zatáček stojí jako jediný divák muž s velkou českou vlajkou. Je skoro jako přízrak, narovnávám se, zrychluji a s nefalšovanou radostí ho zdravím. Vlna euforie z tohoto setkání mi vydrží dalších 5 km, i když moje rychlost klesá. Mezičasy na každém pátém km mám stále ještě lepší, než na náramku. Opájím se představou, že bych opravdu mohla zaběhnout pod 3:45 a snažím se vystřízlivět myšlenkami na 16 mostků s vekou neznámou, jak moc mě zpomalí.

35. km Ponte Liberta

4 km dlouhý most nad mořem, na jehož konci vběhneme do Benátek. Fouká tady studený protivítr. Je mi chladno, a ačkoliv mám v opasku tenkou bundičku, chybí mi síla po ní sáhnout a obléci si ji. Nezabírá ani pokus zařadit se do zákrytu. Vítr nás spolehlivě obtáčí ze všech stran. Jen ne zezadu:-). Na konci začínám cítit první křeče v chodidlech. Tekuté magnesium nezabírá, na začátku Benátek do sebe obracím ještě druhé, snažím se došlapovat tak, aby noha byla v poloze, kdy se zatím malé křeče nezhoršují. Posledním pokusem o odvrácení křečí je vylíznutí rozpatlané soli z malého pytlíčku, podávaného ke kukuřici v KFZ .

40. km – Benátky

Křeče jsou zažehnány. Míjíme okrajovou část s přístavem a vbíháme na nábřeží. Blíží se první mostek, první stoupání, první úleva z poznání, že to půjde. Přibývá diváků, roste nadšení z představy, že do cíle snad ano, že do cíle snad v dobrém čase. Mostky jsou číslovány od 16, a tak s každým dalším vidím informaci, kolik jich ještě zbývá .

obrázek

Před 41. km opouštíme pobřežní promenádu a zatáčíme na náměstí Sv. Marca, které celé probíháme koridorem lemovaným davy turistů a vzorných fanoušků zároveň. Ještě než se vrátíme na nábřeží, míjíme kilometrovník 41. Kombinace potlesku a povzbuzování s pohledem na číslo 41 je fantastický životabudič. Dávám do běhu všechno, co mi ještě zbylo. Přebíhám mostky 4, 3, 2, 1… Jsme v cílové rovince. Hodinky už dávno nesleduji. Běžím na maximum. Vidím oblouk s časomírou 3:39:… Mám pocit, že sprintuji, předbíhám pár běžců, probíhám cílem v okamžiku, kdy stále ještě svítí 3: 39:… Zdvíhám ruce, šťastně se usmívám. Tak pro tyto okamžiky vítězství miluji běh, miluji závody. A zamilovávám se pokaždé víc a více:-).

obrázek
Čas : 3:39:15 Real Time : 3:37:48

Ilona Bajerová foto
  • přečteno: 16593/16287×, 14 komentářů
Venice Marathon – aneb jak se ještě více zamilovat Venice Marathon – aneb jak se ještě více zamilovat Venice Marathon – aneb jak se ještě více zamilovat

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

david d. | 6. 11. 2011 13.33 hod. | 85.71.124.xxx
Ilčo, mostky byly skvělý :-)) Jo, jo, máš pravdu, Sváťa je fakt ukecanej. Příště si rozmyslím, jestli s ním poběžím. Nohy mě nebolely, ale hlava mě třeštila ještě dva dny :-)) Buď ráda, že jsme tě nedoběhli :-)

IlonaB | 3. 11. 2011 21.57 hod. | 109.164.3.xxx
Perníkový Tomáši, já Tě zdravím z Jižní Moravy. Dnes jsem ochutnala nová vína a je na co se těšit. :-) Doposud jsem se nikde nedočetla, zda je víno nám běžcům prospěšné. Ale pardubický perník mi pomohl k osobáku na Pardubickém půlmaratonu :-) Lehký krok :-)

IlonaB | 3. 11. 2011 21.53 hod. | 109.164.3.xxx
Davide, kdyby jste neztráceli se Svaťou čas plkáním, mohli jste mne dohnat a mohli jsme plkat ve třech :-) A co mostky ? Nebylo to tak zlé, ne ?

IlonaB | 3. 11. 2011 21.48 hod. | 109.164.3.xxx
Jano, jestli Tě moje příběhy motivují a dohání k běhání :-) ,pak splnily, co jsem si přála. Aby bylo mnohem více ženských šťastných a pohodových, i když mají starosti. Ráda Tě potkám kdekoliv v našem malebném kraji :-)

IlonaB | 3. 11. 2011 21.43 hod. | 109.164.3.xxx
Petronelo, jsi moc skromná.Od chvíle, co Tě znám, slavíš jeden úspěch za druhým a jsi lepší a lepší. Ale hlavně – jsi pořád v běhu šťastná a je to na tobě vidět :-)

petronela | 2. 11. 2011 10.25 hod. | 193.179.183.xx
Ilonko, moc moc jsem na tebe myslela a doufám, že se mi jednoho dne povedou podobné úspěchy. Přeju Ti šťastné dny a krásný barevný podzim s romantickým pohledem na svět i mimo Benátky :-)

Jana | 2. 11. 2011 8.26 hod. | 88.100.136.xx
Obdivuji Vás,jsem začátečník a Vaše články mi dodávájí sílu pokračovat,možná se někdy potkáme v okolí Bunče.

IlonaB | 1. 11. 2011 22.27 hod. | 109.164.3.xxx
Děkuji všem za milé příspěvky i pozdravy. Vždycky mě potěší, když má článek odezvu. Je to pro mne znamení, že snad mé stále neutuchající běžecké nadšení oslovilo, či snad dokonce nakazilo i ostatní. Přeji všem mnoho radosti v běhu i běžném životě. :-)

"Titánka" Dana | 1. 11. 2011 21.34 hod. | 88.101.235.xxx
Ilono, jsi mým nedostižným vzorem!! Moc blahopřeju a obdivuju!

david d. | 1. 11. 2011 18.23 hod. | 82.99.163.xxx
Ilčo, se Sváťou Frolichem jsme běželi Benátky taky a doběhli jsme minutu a půl za tebou :-)) Vědět to, tak se přidáme a pokecáme :-))
Gratulace ke skvělému času. Ať to běhá, ahoj

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků