logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Čtyřicet běžeckých vychytávek – vychytávka dvacátá první až třicátá

Čtyřicet běžeckých vychytávek – vychytávka dvacátá první až třicátá

V prvních dvaceti běžeckých vychytávkách jsme se věnovali zejména vychytávkám, které, když je vychytáte, povedou k rozvoji vaší výkonnosti. V další dvacítce vychytávek se zaměříme spíše na vychytávky, které by vám měly pomoci se zbavit různých strachů.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Běžecké strachy
    1. 21. Strach ze zranění – co s ním
    2. 22. Jednou kleknu – vždycky kleknu
    3. 23. Žádný kopec není tak vysoký, aby ho nešlo přeběhnout
    4. 24. Obavy ze stárnutí – nikdy nestárnu, i starý může být mladý
    5. 25. Strach z posledního místa – poměřujte se jen sami se sebou
    6. 26. Strach z přibrání
    7. 27. Strach z toho, jak to vezme rodina
    8. 28. Strach z puchýřů
    9. 29. Strach z toho, že se nedostanete na svůj závod
    10. 30. Předstartovní strachy

Běžecké strachy

21. Strach ze zranění – co s ním

Podle ankety, kterou zorganizoval Runner´s World, má nejvíce (67%) běžců strach ze zranění. Je mnoho způsobů, jak si běžec může zranění přivodit. Je však také mnoho způsobů, jak se můžete před zraněními ochránit. Správná běžecká obuv, správný běžecký styl, správně poskládaný trénink. Chcete-li snížit riziko zranění na co nejnižší míru, začněte tím, že budete důsledně dodržovat pravidlo 10%. Tím je míněno zvyšování týdenních objemů a intenzity. Mezi velmi náročnými tréninky si dopřejte 48 hodin, v nichž si odpočinete. Odpočinek nemusí ale nutně znamenat klid. Odpočinkem může být i regenerační běh či zařazení jiné pohybové aktivity v mírné intenzitě (do 75% TF max). Přestaňte sbírat kilometry! Více nemusí vždy znamenat lépe. Je doloženo, že týdenní objemy překračující 75 kilometrů jsou již pro hobby běžce neefektivní a hrozí při nich vyšší procento zranění. A také platí, že byste měli střídat povrchy, po nichž běháte, boty, v nichž běháte a že poté, co vaše boty odběhají 800 kilometrů, byste je měli propustit do běžeckého důchodu.
Jak na strach ze zranění Disciplína je dobrá věc, ale musím mít také rád sám sebe, naslouchat svému tělu a řídit se jeho přáními. Já i tělo jsme JEDNO.

22. Jednou kleknu – vždycky kleknu

Když vám při náročnějším tréninku nebo při závodě dojde dech, může se snadno stát, že si ve své hlavě vytvoříte stále se opakující obraz – myšlenku, která vám naskočí ve chvíli, kdy ucítíte sebemenší pocit stupňující se zátěže (únavy) – začnou vám tuhnout nohy, zkracovat se dech, oči lézt z důlků. Pokud se vám stane, že „vzdáte" – odpadnete (jedno či v závodě nebo intenzivním tréninku), znamená to jediné – DALI JSTE SI SVOU LAŤKU PŘÍLIŠ VYSOKO!
Co s tím? V tomto případě platí pravidlo – 10%! To znamená, že v závodě či intenzivním tréninku, při němž se vám toto stalo (stává), snižte intenzitu (rychlost, tempo), na níž poběžíte, o 10%. Vůbec si nedělejte problém z toho, že běžíte pomaleji, než byste chtěli, zde je nejdůležitější to, že celou vzdálenost uběhnete naprosto v pohodě a tím dáte hlavě zprávu – TO PŮJDE! Pokud nejste v závodě schopni zkrotit své emoce, adrenalin, tak si již dopředu naplánujte přechod do chůze, stačí jedna minuta za čtvrt hodiny, nebo při ½maratonu či maratonu projití občerstvovacích zón.
Jak na strach, že kleknu Padnu-li, vždy můžu znovu stát a k cíli se dobrat třeba pomaleji, ale vždy krok za krokem.

23. Žádný kopec není tak vysoký, aby ho nešlo přeběhnout

Stojíme-li na úpatí kopce, tak tento většinou vypadá mnohem vyšší, než se zdá, a tak máme tendence jejich výšku přeceňovat. V průměru je vidíme vždy o 20% vyšší, než skutečně jsou. Lisa Rainsberger, poslední americká vítězka Bostonského maratonu, k tomu říká: „Vše je otázka perspektivy“. Tato její věta vyvěrá z vlastní zkušenosti s Heartbreak Hill, kopcem, z nějž mají obavu všichni účastníci Bostonského maratonu, včetně mě, tedy do té doby, než jsem ho vyběhl a zjistil, že je kupodivu za mnou a moc zabrat mi nedal a tím jsem prošustroval možnost běžet v Bostonu pod 3 hodiny. Lisa si nakonec ujasnila, že Heartbreak Hill je vlastně jen malou částí celé trati, no a vyhrála:). Dnes je z ní úspěšná trenérka a doporučuje, vbíháte-li na kopec, nedívat se stále na jeho vrchol, ale soustředit svůj zrak vždy tak 3 – 4 metry před sebe.
Jak na kopec V případě odbourání strachu z kopce si při tom, když do něj poběžíte, opakujte: každý kopec se dá přeběhnout, každý kopec někde končí a zase poběžím dolů.

24. Obavy ze stárnutí – nikdy nestárnu, i starý může být mladý

Čas zastavit nelze. Mnoho vynikajících běžců minulosti, i ve veteránských kategoriích, přestalo běhat či vůbec sportovat proto, že si nedokázali v hlavě toto srovnat a pořád se v duchu opájeli svými výkony, kterých kdysi dosáhli a k nimž už se samozřejmě nikdy nemohou ani přiblížit. Co s tím? Je to jednoduché, prostě stačí si pokaždé, když se přesunu o jednu kategorii výš, zaběhnout své nové rekordy. Když to nevyjde první rok, mám na to stále ještě další čtyři. Případně mohu zkusit jinou vzdálenost, jiný typ běhu (běh do vrchu, trail…), jinou disciplínu (duatlon, triatlon, inline…). Také existují „Maďarské tabulky“, v nichž se přepočítávají výkony vzhledem k věku toho, kdo výkon dosáhl a podle nich můžete nejen zjistit, že se nezhoršujete, ba naopak zlepšujete, ale dokonce, že jste daleko lepší než ti mladí chrti, co se na vaše výkony dívají skrz prsty.
Jak na obavu ze stárnutí. „Čas je jedna z mála věcí, které nemůžeme ovlivnit, nemůžeme jej ani zrychlit, ani zpomalit“, řekla Maya Angelou, spisovatelka a vědkyně.

25. Strach z posledního místa – poměřujte se jen sami se sebou

Poslední může být vždy jen jeden, ale proč byste to měli být zrovna vy. Pokud uděláte v přípravě vše, jak jste si naplánovali, nebo alespoň 75% z toho, nemusíte mít obavu z posledního místa. Vždy doběhnete před chodci. A i kdyby se vám „poštěstilo" být poslední, tak co. Důležitý je váš osobní pocit a to, zda jste do toho dali vše, na co jste v danou chvíli měli. A ještě jedna okolnost mluví proti strachu z posledního místa a tou je to, že většinou poslední závodník sklízí největší aplaus. Všichni, kteří doběhli před ním, oceňují, že vydržel běžet až do cíle a nevzdal to. Moc dobře si uvědomují pocity posledního běžce – co vše mu probíhá na trati hlavou, s čím se pere a co mu probíhá hlavou, když probíhá závěrečným špalírem. Možná by stálo zato si tenhle pocit někdy užít i záměrně, abyste si uvědomili, že i poslední může být někdy první.
Jak na strach z posledního místa Poraženým je jen ten, kdo se poraženým cítí.

26. Strach z přibrání

Při běhání spálíte velké množství kalorii – více než při jakémkoliv jiném sportu. Navíc ještě dalších čtrnáct hodin poté, co doběháte, probíhá zvýšená látková výměna (prostě pálíte, i když neběžíte). To ale neznamená, že byste mohli jíst jako zápasník sumo. Jestliže běháte, abyste si zachovali nebo snížili váhu a také, jestliže tak sami nechcete vypadat:). Prostá fakta jsou jasná. Při hodinovém vytrvalostním běhu spálí 75ti kilový muž 1000 kcal. Přičemž jedna tabulka čokolády vám dodá cca 600 kcal. Takže hodně běhat znamená více jíst bez strachu z přibrání, ale zase s rozumem. Pro vaši představu ještě uvedu kolik spálí kcal 70ti kilový běžec na trati maratonu při různých rychlostech. Nejspíš budete dosti překvapeni. Při tempu 9 km/hod spálí 2800 kcal; při tempu 12 km/hod 2457 kcal; a při tempu 15 km/hod 2400 kcal.
Jak na strach z přibráníBez zmrzliny by tady byla jen tma a chaos, nebo taky latte, latte, latte, pivo, pivo, pivo…

27. Strach z toho, jak to vezme rodina

Nemůžete stále přesvědčit své nejbližší o tom, jak je pro vás běhání důležité? Zkuste jim vysvětlit, co všechno běhání způsobuje, jak pomáhá odbourávat stres, jaký má pozitivní vliv na zdraví a fyzickou kondici, že vám umožňuje zvládat větší pracovní vypětí, a tím i lépe zabezpečit rodinu. Pak je také zkuste přibrat ke svému běhání – mohou vás doprovázet při závodech, aby nasáli jejich atmosféru, mohou vás při tréninku doprovázet na kole, mohou s vámi jet na běžecké soustředění, kde poznají nové přátele a skrze ně si třeba také uvědomí, co běh může pro člověka znamenat. Že to není jen o výkonnosti, ale hodně o sebepoznávání. Pokud z toho nic nezabírá, ukažte svou připravenost řešit to kompromisem. Spočítejte, kolik času věnujete v týdnu běhání a navrhněte, že se váš partner může po stejnou dobu věnovat svému koníčku. Ideální je, pokud byste tento koníček sdíleli s ním, ale to je také samozřejmě otázka, pokud máte děti či ne.
Jak na strach z toho, jak to vezme rodina Kompromisy hrají v našem životě důležitou roli. Není možné ohlížet se jen na sebe. Nežijeme ve vakuu.

28. Strach z puchýřů

Puchýř si způsobil každý běžec. Riziko puchýřů hrozí tam, kde se setkává zároveň větší počet vrstev – kůže, ponožka, bota. Na těchto místech dochází ke tření, a čím je tření větší, tím se také zvyšuje riziko tvorby puchýřů. Vznik puchýřů nejčastěji vyprovokují nové boty nebo nové ponožky, neboť vzniká tlak na místech, kde na to kůže nebyla doposavad zvyklá. Z toho vyplývá logický závěr, že čím lépe se vám podaří vybrat botu, která padne vaší noze, tím více snížíte riziko vzniku puchýřů. Pokud jde o ponožky, tam byste se měli zaměřit na takové, které obsahují větší počet elastických vláken, která zajistí to, že vám ponožka lépe obepne nohu. Novou botu také zkoušejte s ponožkami, v nichž běháte a jež máte již prověřeny, že vám nedělají puchýře. Rozhodně je nezkoušejte v ponožkách, v nichž normálně chodíte. Pokud máte kůži na nohách extrémně citlivou, tak si můžete nohy (chodidla) před během namazat – tím se kůže stane více elastickou, nebo zasypat pudrem, pak vám nebude v ponožce klouzat.
Jak na strach z puchýřů Na to, abyste zjistili, jestli vám bota padne, nemusíte být zrovna obuvník. Chce to jen věnovat výběru běžecké obuvi čas a dát na to, co vám tělo říká, jak si noha v botě hoví.

29. Strach z toho, že se nedostanete na svůj závod

Spousta běžců má obavu, že se nebude moci zaregistrovat na „svůj" závod. Závod, který je pro ně z nějakého důvodu zajímavý. Většinou jsou to New Yorský Maraton, Boston, Berlín, Londýn, ale v posledních letech i Volkswagen Maraton Praha či Hervis ½maraton Praha, Kunratice, Běchovice, či další závody, těšící se velké oblibě. Rada je tady snadná. Sledujte webové stránky daného závodu a přihlaste se ve chvíli, kdy je registrace na ně spuštěna. Ano, může se stát, že pak budete mít strach z toho, že peníze, které za start takto velmi dopředu zaplatíte, vám propadnou, protože za tu dobu do startu se může cokoliv přihodit. Ale to už je něco za něco. Jde o to, co je pro vás důležitější, navíc můžete pak v burze někomu své číslo nabídnout a ještě uděláte radost. Navíc ty závody, které jsou nejznámější, nemusejí být ještě pro vás ty nejvhodnější. Nemusíte se stát nutně „obětí" reklamy, mnohem lepší zážitek můžete získat i na závodech menších.
Jak na strach z toho, že se nedostanete na „svůj" závod Vždy máme na výběr ze dvou cest. Někdy je lepší jít tou, po níž kráčí méně lidí.

30. Předstartovní strachy

Vydržím běžet svým naplánovaným tempem? Co když mě začne píchat v boku? Co když se přehřeju? Co když na trati zkolabuju? Co když mě na trati přepadnou křeče? Co když mě na trati přepadnou střevní problémy? Co když mě bude něco bolet?... S těmito otázkami nastupuje na start 90% běžců! Tyto předstartovní strachy nejsou nic jiného, než předstartovní nervozita. Toto napětí můžete využít pozitivně a podpořit s ním svůj výkon na trati. Jak se s nimi vypořádat před závodem? Udělejte si plán a přesvědčte se, že jste na den D dobře připraveni. Pět dní před závodem si zkuste zaběhnout v tempu závodu nějaký kratší úsek, rozhodně si nezkoušejte běžet celou vzdálenost. Tak byste jen zjistili, že v onen den jste na to skutečně měli. Navíc, většinou všechny výše uvedené strachy se startovním výstřelem padají.
Jak na předstartovní strach Steve Prefontaine k tomu řekl: To nejtěžší na celém světě je ukázat svou pravou tvář.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Hruška | 7. 11. 2011 14.02 hod. | 80.250.1.xx
Tak tohle můžu podepsat (a níže k tomu přikládám fotodokumentaci z mého druhého půlmaratonu – poslední za 2:41 ;-):
"A ještě jedna okolnost mluví proti strachu z posledního místa a tou je to, že většinou poslední závodník sklízí největší aplaus..."
.
https://picasaweb.google.com/102358784420467384119/WaldsassenerStadtlauf
.
https://picasaweb.google.com/102358784420467384119/WaldsassenerStadtlauf#5659518347774422738

Adam | 7. 11. 2011 14.01 hod. | 146.102.68.x
Milosi, ja to jako celek pochopil, ale v clanku ti tam asi z nepozornosti uniklo, ze to "vypada vetsi, nez se zda", coz je docela rozdil oproti spojeni "vypada vetsi, nez je". Proto se tomu ostatne jenom usmivam :-))

tomaz | 7. 11. 2011 9.58 hod. | 193.179.186.xx
zvyšující se únavu beru, ale ta se zvyšuje u běžce 9km/h i 15km/h...
Napadá mě akorát, že ten pomalejší stráví v únavě delší čas na trati a po tu dobu je jeho běh méně efektivní a tím má víc energie než rychlejší běžec.

fotoMiloš Škorpil: Tomaz, bingo:)

tomaz | 7. 11. 2011 9.14 hod. | 193.179.186.xx
Hezký článek, jen bych měl pár poznámek a dotazů:
Bylo by možné upřesnit na základě čeho se tvrdí, že pro hobíka jsou týdenní objemy nad 75km neefektivní?
Chránit se před zraněním vhodnou obuví je fajn, jen vědět, která ta obuv je právě vhodná :-) viz současné debaty ohledně minimalismu apod.
Uvedených 800km trvanlivosti bot se týká odpružených bot pro došlap na patu, ne? Při došlapu na přední/střední část chodidla to asi nebude tak horké, si myslím.
Pak by mě zajímal rozdíl v energii spálené při maratonu. Laickým pohledem bych si tipnul, že pro přesun tělesa určité hmotnosti (zde běžec) z bodu A do bodu B potřebuju vždy vykonat stejné množství práce a tedy vydám stejné množství energie. Rozdíl může vzniknout efektivitou toho přesunu. Že by ta souvisela s rychlostí?

fotoMiloš Škorpil: Tomaz, ohledně 75 km, samozřejmě je otázka, kde končí hobby běžec, a kde už výkonostní běžec. Ale obecně, hobby běžec je ten, který se během hlavně baví, odreagovává, není fixován na výkon. Z tohoto pohledu už pak když naběhá více kilometrů než, oněch 75 (ale, je to kus od kusu), už to pro něj přestává být efektivní z hlediska přínosu. Trvanlivost 800 km, máš pravdu u minimalistických bot, už by tato hranice platit neměla. Spálená energie – musíš brát v úvahu, že nejde jen o prostou matematiku a přesouvání tělesa po dráze ale musíš připočítat i zvyšující se únavu materiálu – běžce.

Adam | 7. 11. 2011 9.11 hod. | 109.71.213.xx
Snad jen mi nedochazi tato veta: "Stojíme-li na úpatí kopce, tak tento většinou vypadá mnohem vyšší, než se zdá,"
:-)))

fotoMiloš Škorpil: Adame, vždy když se na něco díváme zespoda, vypadá to mnohem vyšší než to ve skutečnosti je

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Čtyřicet běžeckých vychytávek

Běžecký trénink

všechny články Běžecký trénink

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků