logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Minimum asfaltu, maximální rokenrol – to je ŠUTR-54

Minimum asfaltu, maximální rokenrol – to je ŠUTR-54

Takhle uvádí na svých webových stránkách další ročník netradičního závodu jeho „otec zakladatel" – Michael Dobiáš: ŠUTR-54 je třetí podnik ze série ultra trailových běhů, pořádaných v pražské Šárce a jejím okolí. Bude se měřit čas, bude k dispozici občerstvení, a když se rozhodneš postavit na start společně se mnou, bude se i závodit. 29. 10. 2011 – 18, 36 nebo 54 km, minimum asfaltu, maximální rokenrol, ňamky od mamky a pro běžce s čistou hlavou „ionťák” od Bernarda. Přijď a nalož si, na kolik se cejtíš.

Tento rozhovor byl psán pro RUN ještě před ŠUTRem. ŠUTR mezitím úspěšně proběhl a vy si dnes můžete přečíst nejen něco o Michaelovi, ale zítra i o tom, jak to viděl jeden z účastníků (nejen) letošního ročníku, Petr Syblík.

O Michaelovi vím, že běhá. Také o něm vím, že mu učarovalo právě trailové běhání se vším, co k němu patří, i když to umí i na asfaltu. A ještě vím, že je vyznavačem bosoběhu a běhu v minimalistické obuvi – a to až tak, že pro ty, kteří chtějí jako on běhat v terénu i městské džungli v dobrých botách, vybudoval obchod s běžeckou obuví TRAILPOINT. Mám ráda lidi, kteří si plní své sny a Michaelovi se to evidentně daří. Proto se ho chci zeptat, jak k tomu všemu vlastně došlo a kdy jemu „došlo“, že má dělat to, co teď dělá.

Michale, jak to vlastně s tím tvým běháním začalo? A jak to začalo s bosoběhem?

Ale já nejsem žádnej bosoběžeckej guru. Opravdu naboso běhám, ve srovnání s některejma kamarádama, celkem málo. Je ale fakt, že od tý doby, co jsem vyzkoušel lehkou botu, která mi sedla, běhám v dost tenkejch botách. Dneska se tomu říká „minimalistická obuv”. V podstatě se ale jedná o obuv, která poskytuje dostatečnou míru ochrany a trakce, nebrání přirozenému pohybu chodidla a umožňuje dobrý kontakt s terénem. To je, alespoň podle mého názoru, nejstručnější charakteristika kvalitních bot, které obouvám a které se i snažím mít v obchodě.

Skutečně běhat jsem začal asi před dvěma lety. Předtím to byl spíš takovej jogging, 2 – 3x tejdně 3 – 4 km.

Jak jsi přišel na nápad uspořádat ŠUTR-54? Chápu název správně, když ho čtu jako Šárecko-Hanspaulský Ultra Trail, jehož nejdelší trať měří 54 km, a navíc je to tam samý šutr?:-)

Chápeš to správně, tak nějak to je. Prostě jsem hledal nějaký závod, který by byl dostatečnou výzvou vzhledem k mé tehdejší “výkonnosti”, běžel se v náročnějším terénu a byly tam kopce. Tak jsem vzal foťák a prošel si kolečko v Šárce, kde jsem vyrůstal a dobře to znám. Říkal jsem si, hodim to na Dailymile, třeba se najde někdo, kdo to poběží se mnou a budeme moct závodit... no a první, kdo se přihlásil, byl myslím Petr Syblík. ŠUTR ale vlastně není a nebyl myšlenej jako klasickej závod, spíš jako akce, kde se sejdou lidi, který rádi běhaj a něco je spojuje. Jasně, závodění je fajn, ale o to tady v první řadě nejde. Možná jsem chtěl uspořádat takovou obdobu mexickýho Copper Canyon Ultramarathonu.

Když jsme spolu dneska mluvili, říkal jsi, že ti ŠUTR začíná trošku přerůstat přes hlavu, že už je přihlášeno tolik lidí, že se tam vlastně víc nevejde. Upřímně – čekals to? Nebo lépe – čekals to tak brzy? Je pravda, že nejkrásnějším a současně nejstrašnějším problémem každého tvůrce je, když stvoří něco, o co je takový zájem, že ho není schopen uspokojit. Už víš, co bude se ŠUTRem dál?

Já byl v květnu nadšenej, že běželo 16 lidí. A nejlepší na tom je, že nikoho z nich jsem před rokem neznal a dneska jsou to často přátelé a kamarádi. Ne facebookový přátelé. Lidi, který sice nepotkávám tak často, jak bych chtěl, který ale osobně znám.

Dobře, ŠUTR je jedno dítě otce zakladatele. Co to druhé – tvůj obchod s běžeckou obuví? Všichni stále pláčou, jak je český trh pro tento druh zboží malý, jak není pořádná poptávka, jak se běžecké zboží špatně a málo prodává, že je krize… A ty si v téhle situaci otevřeš speciálku s trailovou a minimalistickou běžeckou obuví! Fascinuje mě to a chtěla bych vědět, co je za tím – protože „kšeft" to vzhledem k výše popsanému asi tak úplně nebude… Je to zájem, koníček, vášeň? Nebo touha zprostředkovat něco, co jsi poznal, i těm ostatním?

TRAILPOINT je srdeční záležitost. Pamatuju si, že když jsem vloni sháněl boty, tak pro mě byl jasnou volbou Tomáš Kočárník v Lucerně. Říkal jsem si, že to je dobrý, že by se mi možná taky líbilo mít takovej obchod s běžeckejma botama. Hrozně mě to tam bavilo. Většinou jsem tam něco našel, ale často na mě Tomáš koukal divně, když jsem stál před regálem s tretrama a říkal, že bych chtěl něco takovýho, ale aby se v tom dalo trénovat a běhat v přírodě třeba 20 – 30 km.

Co vlastně děláš kromě běhání, organizování závodů a provozování Trailpointu?

Dřív jsem pracoval jako grafik, tiskař, fotograf a posléze marketingový manager v polygrafickém průmyslu. I nadále poskytuju služby několika málo vybraným klientům, kteří jsou s mojí prací, jak doufám, stále spokojeni.

Můžeš říci, jestli se věnuješ ještě nějakým jiným sportům? Nebo jenom běhu a přidáváš speciální posilování? Odkud čerpáš informace? (A teď jen tiše doufám, že Michal zmíní i Běžeckou školu…:-))

Rád jezdím na kole a plavu, ale na tyhle sporty mám poslední dobou stále míň času.

Většinu informací čerpám z literatury a většinou z cizojazyčné. Když vládnete obstojně angličtinou, tak je to jasná volba. Miluju Amazon a často používám Kindle. Můžete tady část knížky „ochutnat” a najdete dostatek kvalitních recenzí. Přiznám se, že Běžeckou školu jsem zatím zanedbával. Ja vůbec instituce (a ty s názvem škola dvojnásob) moc nemusím. Rád se vzdělávám bez dozoru a navíc věci rád studuju i v širších souvislostech. Kdykoliv ale na stránky Běžecké školy zabrousím, zjišťuju, že to moje opomíjení nemá žádný racionální důvod. Naopak, pod většinu rad a názorů bych se tady často podepsal. Jen jsme se zatím, bohužel, nějak míjeli.

Další věc, která mi vrtá hlavou, je tvůj přístup k závodům a účasti na nich. Mluvila jsem s mnoha lidmi, kteří stejně jako ty milují dlouhé běhy přírodou a natural running, a kteří se nechtějí zúčastňovat žádných závodů, protože „už je to příliš organizované“, „nemají potřebu se s nikým srovnávat, běhají si jenom pro sebe a svůj dobrý pocit“, „chtějí běhat sami, aby si to, co jim běhání v přírodě poskytuje, mohli opravdu užít“… Ty nejenom, že se závodů aktivně zúčastňuješ, ale navíc sis jeden i vymyslel a organizuješ ho. Tak jak to teda máš – jsi závodník?

Ale já myslím, že tyhle dvě věci se vůbec nevylučujou. Nemyslím, že „přirozený běh” je jenom v lese a  „to běhání po oválu a na asfaltu” je něco „nepřirozenýho”. Běžci se přece nedělej na vychutnávače, co běhaj po horách a v lese pro radost, a závodníky. Já závody a to, co k nim patří, vlastně teprve spíš objevuju. Pro mě účast v závodě a motivace zaběhnout co nejlíp není cíl, spíš prostředek, jak se o sobě něco dozvědět. Dobrej výsledek je super, ale pro mě bylo třeba na desítce v Běchovicích daleko důležitější to, že vím, že jsem do závodu dal všechno a vědomí, že rychlejc to dneska nešlo. Na ŠUTRu si zas užívám přírodu a lidi kolem. Je to úplně něco jinýho, jinej druh zážitku.

A v závěru se dostáváme na úplný začátek. Michale, jak se plní sny? A kdy a jak jsi poznal, že to sen je a že mu chceš vdechnout život?

Někde jsem četl, že když chceš vyhrát Leadville 100 ultramaraton, musíš nejdřív doběhnout do cíle.

U snů to bude asi podobný, musíš nejdřív zjistit, co ten tvůj sen vůbec je. Samotný naplnění možná nebude až tak důležitý, ale nakopne tě to na strašně zajímavou cestu.

Chtěla bych se zeptat i na plány do budoucna, jestli to tedy není tajemství…?

Hmm, v češtině by to znělo asi divně, takže zkusim citát z jedný písničky.. „free your mind and the rest will follow...”

Moc ti děkuji za rozhovor a přeji tobě i všem tvým dosavadním i budoucím projektům hodně štěstí a úspěchů.

A zítra přineseme pohled Petra Syblíka, jak navnímal letošní ŠUTR

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 9540/9427×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

"Titánka" Dana | 5. 11. 2011 13.10 hod. | 88.101.235.xxx
že?:-)

PetrSyblík | 5. 11. 2011 12.13 hod. | 85.71.38.xxx
To nás ale napínáte! :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků