logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění

Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění

Radostné poběhání, pohledání, pokrafání a poskákání po Jizerských horách, tak bych charakterizoval čtyřmi slovy to, kdyby se mě někdo zeptal, jak bych čtyřmi slovy popsal běžecké soustředění v Jizerských horách. A ještě bych dodal: skvělý servis od Aleše Tvrzníka, jeho manželky Jany, dcery Verunky i všech ostatních, kteří jim pomáhali vytvořit doslova a do písmene domácí prostředí v jejich penzionu Vital.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Jak šel čas
    1. Den první – Hledání cesty
    2. Pak už šlo vše hladce
    3. Nezapomenutelná rozcvička
    4. Den druhý
    5. Den třetí
    6. Čtvrtý den
    7. Závěr

Jak šel čas

nástup jak od Řezáče

Den první – Hledání cesty

Začalo to skvěle, zadal jsem Tomovi a Tomovi údaje dojezdového místa v zeměpisné šířce a délce, neb jsem měl za to, že takovou p… ve svém portfoliu míst nemají, a tak jsme skončili kdesi na konci cesty, která končila stopkou. Jak příznačné, pro mě, který všude trefí. Zadali jsme tedy Radčice u Krásné Studánky a dojeli na místo určení. Ovšem Tom a Tom nám někde uprostřed lesa ukázali cílový praporek a lakonicky nám oznámili: „Dojeli jste do cíle“. Nejdříve jsem se chtěl hned otočit, načež jsem málem zapadl. Podařilo se mi vrátit zpátky na úzkou asfaltku a otočit kousek dál. Zkoušeli jsme štěstí v různých Radčických dvorech, neboť signál na Vitalu je prachbídný a Aleš vypadal, jako že mu chcípl mobil. Když už mu bylo divné, kde se touláme, tak zavolal a za 10 minut jsme konečně dorazili. Uf, uf, uf a ještě jednou uf. Až tam jednou pojedete, zadejte si rovnou do navigace Radčice u Krásné Studánky a až vám v lese navigace oznámí cíl cesty, pokračujte ještě 400 metrů dál rovně a budete na místě.

Pak už šlo vše hladce

Ubytování, večeře, seznámení se s novými tvářemi, první přednáška o výběru bot a byli jsme rádi, že jsme zapadli na své matrace – já doslova – a nechali si zdát o dnech příštích.

přezouvání

Nezapomenutelná rozcvička

Původně byla plánována rozcvička na půl 8, ale už když jsem byl po dojezdu ještě při smyslech, jsem její začátek změnil na 8:00. Byl to dobrý a strategický tah, v půl bych asi stál u dveří sám, a nejspíš ani to ne. Ráno jsme se vydali na rozcvičku přes golfové hřiště, neptejte se mě na jméno toho resortu – nepovím, i kdybych věděl, golf není sportem, který by mi zrovna učaroval, ale běželo se po těch cestičkách skvěle. Na konci resortu jsem pověřil vedením rozcvičky Nickiea sám jsem se pasoval do role kameramana. Vyšlo z toho skvělé dílo, které ale na škole bude k vidění až na Silvestra, protože Michal zde podal mistrovský výkon, a učinit její premiéru dříve by bylo trestuhodným činem. Těšte se!

rozcvička

Den druhý

Kudy všudy se dá v Jizerkách běžet, nevím, ale můžu říct, všude to stojí za to.

Ještě jsem zapomněl dodat, že před rozcvičkou jsme si většinou obuli testovací boty z produkce Salomonu, vždyť jsme byli na trailovém soustředění, někteří z nás pak své testovací boty neodložili ani poté,co jsme vyjeli na Benecko, abychom si zaběhli na Novou louku a pak dále směrem na Mariánskou vyhlídku, odtud kousek zpátky, pak doleva kamsi a pak zase nějak na Novou louku. No, co vám budu povídat. Běželo nás patnáct a nevím jak se to stalo, ale vytvořili jsme čtyři skupinky, přičemž každá si to namířila jinudy.

trailová pohoda

Nejlepší bylo, když se moje skupinka střetla se skupinkou, kterou vedl Michal Vítů, samozřejmě že v protisměru. Obě skupinky jsme se přesvědčovaly, že zpátky rozhodně ne, protože tím terénem, co jsme proběhli, teda už nikdy. Pravda, ten terén dál nebyl o nic lepší, ale co taky očekávat od trailového soustředění. Testovací Suunta na ruce vesele zvedala a snižovala údaje o tepové frekvenci podle toho, zda se dalo daným místem jen jít nebo aspoň trošku běžet. Až posléze jsem si uvědomil, že běžíme přesně těmi místy, jimiž mě protahoval Martin vloni na podzim. Hlavní však bylo, že jsme se nakonec všichni sešli na Nové louce, a v útulné hospůdce nám chutnalo úplně všechno.

práce na stylu

Po příjezdu do Vitalu nás čekal domácí koláč a za chvíli neméně skvělá večeře. Místo zažití byli účastníci nuceni strávit Alešovo a mé povídání o řízeném tréninku a běžeckém stylu. Pak se někteří oddali ráchání ve vířivce a jiní rozjímání nad tím, kam se to vše řítí. Rozuměj konzumní společnost, ale zde panovala všeobecná shoda, že pokud ještě člověk běhá, není nač si zoufat.

běžecký styl ala Svatka a Niky

Den třetí

Druhou rozcvičku řídila Anička.

skokan

Ještě před ní jsem si však trošku zaskákal. A pak došlo ještě na hodně písmen atletické abecedy, zatímco Aleš pořizoval fotodokumentaci, abychom všichni viděli, co bychom raději neviděli, totiž to, jak se při běhu různě kroutíme a snažíme se vypadat. Po snídani jsme nasedli do aut a vyjeli na Smědavu (to je snad jediné místo kromě Jizerky, kam jsme pak běželi, které jsem si zapamatoval, že jsme tam byli). Takže už víte, že ze Smědavy jsme vyrazili na Jizerku. Z Jizerky pak jakýmsi obloukem zpět na Smědavu. Před Smědavou se malá skupinka vydala dobýt Jizeru, ale trošku si zaběhla, a tak jsme se sešli na Smědavě, odtud to však vzali odvážně vzhůru na vrchol, zatím co my rozvážní zapadli rovnou na oběd. U mě to jistila králičí pečínka s bramborovým knedlíkem, zeleným a červeným zelím, někdo si dal dvě porce lívanců s borůvkami a smetanou. Výdej energie byl na trati totiž značný.

vířivka

Po návratu na základnu následoval, jak jinak, skvělý domácí koláč, ještě skvělejší večeře, promítnutí fotografií, které ráno pořídil Aleš a dalších fotografií ostatních účastníků. Malý testík, jak zjistit, můžete-li se stát dobrým běžcem, vířivka, volná zábava a zasloužený odpočinek.

pobíhání po resortu

Čtvrtý den

Lehké rozcvičení a filmování běžeckého stylu jednotlivých účastníků. Pak krátký výběh, aby Aleš stačil vše zpracovat. Osprchování a hurá podívat se, jak vlastně kdo běhá a trošku ho rozebrat – tedy ten jeho běžecký styl. No a pak oběd, rozloučení a cesta domů.

odborníci radí

Závěr

Nemám rád závěry, zvláště pak, když se týkají tak podařených akcí, jako byla tato. Bylo to zase jako vždycky. Ti, co s námi byli poprvé, byli v prvních minutách, první den, trošku nesví, ale jakmile zjistili, že tady si nikdo na nic nehraje, tak zapadli jak puzzle do společné skládačky a vytvořili nádhernou pospolitost.

Možná se to bude zdát na závěr násilné, ale rozhodně bych chtěl poděkovat i Amer sportu, který nám na toto soustředění zapůjčil 41 párů běžeckých bot Salomon a 7 ks sporttesterů Suunto. Nejdříve jsem účastníkům doporučoval, aby si boty vyzkoušeli jen při ranních výbězích při rozcvičkách, pravdou však je, že nakonec jsem v nich proběhal třetí a čtvrtý den (teda kromě doby, co jsem skákal na skočkách) a byl jsem s nimi nadmíru spokojen.

No a to by mohlo být všechno, snad kromě toho, že soustředění ve Vitalu by měla být odteďka jednou za tři měsíce, takže pokud jste nestihli toto, tak se můžete těšit na ta další.

Miloš Škorpil foto
Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění Nezřízeně řízené Jizerskohorské soustředění

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 10. 11. 2011 11.19 hod. | 195.191.204.xxx
Naprostý souhlas, vystiženo věrně. Jenom si dovolím jedno malé drobné upřesnění. Já jsem žádnou skupinu nevedl, to prosím bylo čistokrevné skupinové bloudění podložené kolektivním rozhodnutím. A bloudění to bylo nádherné! Být na mě = kdybych vedl skupinu já, plahočíme se blátem a kamením ještě dneska.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků