logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kalup v Brně aneb jak jsem málem proběhal kalhoty

Kalup v Brně aneb jak jsem málem proběhal kalhoty

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Byl jsem spatřen na závodě kratším než deset kilometrů. Tak dlouho jsem se veškerým vytrvaleckým sprintům úspěšně vyhýbal, až jsem do jednoho zahučel se vší dobrovolností. Když ono se udělalo venku příliš hezky na to, abych tupě dřepěl doma. A sedmička na brněnském výstavišti lákala na hezký podzimní zážitek. Nelhala.

Opravdu těžko kdy po mně páni od dráhy pojmenují nějaký rychlík. Utíkat jako pako s vyceněnými zuby a s chodidly zaťatými v pěst od startu až do cíle, to není ta běžecká poloha, z níž bych byl dočista hin. Navíc jediná forma, kterou jsem od maratonu ve Stromovce zahlédl, byla ta na bábovku doma v kredenci.

S přihlédnutím k tomu všemu byl původní záměr jasný. Jelikož prvních šest kilometrů mívám krizi a tím sedmým už bych to nespařil, stál jsem o to pověsit se za nějakou kvalitní běžkyni a užít si příjemnou odpolední půlhodinku. Není přece hezčího pohledu, než když se ona vznáší nad zemí a její kadeře čechrá vítr. Hotová romantika. Tak mě baví běhat za holkama, no a co.

Jenže, světe div se, kde se vzal, tu se vzal, tam kdesi uvnitř se probral ctižádostivý, závoděnílačný Míša
Jenže, světe div se, kde se vzal, tu se vzal, tam kdesi uvnitř se probral ctižádostivý, závoděnílačný Míša.

Dílem to přičítám tomu, že jsem se záhy po startovní ráně jaksi opozdil, masa dusajících nohou a ostrých loktů se tudíž drásala přede mě. V důsledku čehož jsem se tak trochu naštval a začal také bubnovat na poplach.

Jakéto překvapení, že dočista nejrychlejší kolo jsem obkroužil hned napoprvé. Pak už to šlo se mnou z kopce i na úplné rovině. Tohle kalupování fakt moc neumím. Mimochodem, rovina. Po převýšení nebylo na trati ani památky, kde by se také na výstavišti vzalo, že. Okruh to ale překvapivě lehký nebyl. Samá ostrá, údy šponující zatáčka, v jedné z nich dokonce i zrádný štěrk. K tomu přemíra kostrbaté dlažby, co chvíli bylo radno dávat bacha při přeskakování kolejiště. Až jsem si připadal trochu jako splašený strojvůdce na nádraží, jemuž ujíždí jeho vlastní vlak.

Mnohem větší ouvej mi však činili samotní Brňáci. Jsou to strašní rychlíci, mladíci i staříci. Zkraje posledního kola si mě dokonce začat podávat jakýsi svěží veterán. Vodil si mě jako Berousek medvěda. Prý, jestli taky běžím v kategorii padesát plus. Navíc si zkrátil cestu skokem přes obrubník a šup přede mě. To mě ale doopravdy namíchlo, načež jsem si vzpomněl, jak nám Miloš na nějakém soustředění říkal, že energii můžeme čerpat i ze slunce. Do práce tedy, ty jedna solární elektrárno, poručil jsem si a protřelému hecířovi jsem dle mínění cílové fotobuňky nakonec nadělil celé tři vteřiny!

Tímto se každopádně, ač nerad, přidávám k množině nedůvěřivců vůči stále nedokonalému čipovému měření. Svou mužnou, vypracovanou hrudí jsem hrdě protnul pomyslnou cílovou pásku v čase 27:03. Shodly se na tom oficiální časomíra i moje na dupnutí zastavené garminovské cibule. Po nahlédnutí do výsledkovky však nastalo překvapení, a ne úplně jahodové. Systém mi přisypal čtyři vteřiny navrch. To už jsem ve skutečnosti opřený o kolena dávno zval vzduch zpátky do průdušek. No, nic, páni časoměřiči, nebudeme z toho dělat aféru. Já vás teda do toho Štrasburku nedám. Ale máte kliku, že jsem nebyl o čtyři vteřiny rychlejší. To bych vás hnal. Tak jako tak, kam se hrabou všechny ty kompjútry na neomylně přesnou sestavu tělocvikářské stopky-tužka-linkovaný papír v režii pana Nováka z Běžce Vysočiny. Tečka.

Jinak ale na tom sobotním brněnském výstavišti jednoznačně hrály prim klady.

Kromě řady známých jsem tam potkal pelhřimovského spoluběžce Víťu Kněžínka, rychlého, perspektivního to mladíka. Rozebrali jsme situaci, to neškodí. Dostal za úkol mě, slimejše, rozsekat nejméně o minutu, jinak že jako je neslušné slovo. A taky, že je. Dal mi třiadvacet vteřin, což považuji za nebetyčný úspěch. Ale talent to je každopádně, to zase jo. Makej, Vítku. Máš na to!

Několik rozehřívacích kroků jsme sladili s pozdějším vítězem Danem Orálkem, za což jsem také rád. Letos jsme se viděli na spoustě závodů, naposledy před třemi týdny ve Stromovce. Tam mi ono obligátní kolečko nadělil jako nic, tentokrát jsem odolal, byť o pečlivě oholený chlup. Ale na tom nesejde. Nedivím se, že je Dan tak oblíbený. Kromě toho, že je to jednoznačně nejlepší tuzemský fofrník, předně si na nikoho nehraje. Nemachruje, i když zrovna on by měl spoustu důvodů být nafoukaný jako vzducholoď. A proto jej pokaždé rád pozdravím. A jak jsem tak na to koukal, asi nejen já.

Veselo bylo i u pořadatelského stolku, kde mi nabalili sponzorskou tašku. Přiznávám, že nevynikám ve sledování posledních módních výkřiků, ale úúžové rukavičky s úúžovým pleteninovým kulíškem a k tomu béžové tričenko, tato kombinace byla na mě přece jen docela pecka. Opruzoval jsem tedy s výměnou, nakonec jsem vydyndal prďácké triko černé a běžeckou ročenku navrch. Tomu říkám kšeft zadarmo. Jak se zanedlouho ukázalo, nebyl jsem v tom sám. Jakýsi hrdina se dokonce odvážil s tou barbie randulí na start. Holt, darovaným textiliím na barvu nehleď.

Svršky se mě ale v ten den vůbec něco natrápily. Při převlékání se po závodě zpátky do civilu jsem si s hrůzou uvědomil, že postrádám kaťata i spoďáry! Není mnoho příjemnějších zjištění uprostřed velkoměsta plného lidí. Představu, že kráčím potemnělými mrazivými ulicemi naostro v sexy harapeskách jako děva lehčích mravů naštěstí zažehnal úprk z toalet u úschovny do vedlejšího pavilonu Morava, kde jsem se převlékal do běžeckého. Kalhoty tam na mě počkaly.

Konfekce se ostatně postarala i o šok dne, šok největší. Poprvé v životě jsem spatřil Miloše Škorpila v obleku! Jakožto porotce jakési tamní veletržní soutěže Miss Sport se rozhodl na to patřičně vyfiknout. Spílal jsem si za foťák lajdácky ponechaný na pelhřimovské polici. Holt dokonalý pan řídící, jen všechny neposlušné vůkol umravnit důtkami. Pochopitelně, že ředitelskými, ne velikonočními.

Na závěr by to sneslo nějaké shrnující zvolání, že. Nuže, tedy. Každá běžecká sešlost je jen tak dobrá, jak dobré lidi při ní potkáte. Brněnskému výstavištnímu happeningu dávám za jedna. A teď všichni hybaj ve středu do Frantíkových Lázní!

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 9005/8868×, 2 komentáře
Kalup v Brně aneb jak jsem málem proběhal kalhoty

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Danuše | 15. 11. 2011 7.46 hod. | 90.176.137.xxx
Moc pěkné počteníčko,jako ostatně každý tvůj článek.Naviděnou zítra ve Františkových Lázní :)
Těšivost veliká :)

"Titánka" Dana | 15. 11. 2011 5.32 hod. | 88.101.235.xxx
Tradičně skvělé! Jinak jsem musela konstatovat, že jak vždycky chceš po Milošovi "nějakou slušnou fotku", tak dneska se tedy vysloveně zadařilo!:-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků