logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe

Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe

Kdo z vás znal před rokem její jméno? Povětšinou běžkyně a běžci, kteří vyznávají běháni do vrchu. Patřila mezi dobré běžkyně, ale nijak výrazně nevyčnívala, ničím se neodlišovala a žila spokojený život, život člověka, který má rád svou práci, své nejbližší, své přátele a běhání. Já se o ní dozvídal jen občas od Vládi Černého, který jí pomáhal od roku 2002 s tréninkem. Já poznal Míšu o pár měsíců dříve, když jsem připravoval skupinku běžkyň majících jeden ohromný cíl – oběhnout Ameriku. Ten cíl se nám z různých důvodů nepodařilo uskutečnit. Holky se rozeběhly každá za svým a život běžel dál.

Najednou se ale něco stalo. Z bezejmenné Míši Mertové se stala žena, která vystoupila ze své bezejmennosti a to pro ní má fatální následky. Najednou už není tou do počtu, najednou už s ní musí soupeřky počítat, už jim občas, a to čím dál tím častěji, vyfoukne nějaké to přední umístění.

Vždy jsem ctil a nebudu to na „stará kolena“ měnit, soukromí druhého. Jsem moc rád, že Míša svolila k tomuto rozhovoru, protože jsem si jistý, že její příběh může být příběhem každého z nás. Je to především příběh člověka a teprve pak příběh běžkyně.

Míšo, jak jsem napsal v úvodu, běháš už hezkou řádku let. Co bylo hlavním důvodem, že jsi začala běhat a proč běháš dnes? Změnilo se to nějak?

Úplně první motivací pro mě byla asi potřeba hýbat se. Dlouhé roky jsem hrála volejbal, který jsem po příchodu na vysokou školu nechala. Najednou jsem zjistila, že mi pohyb chybí a díky několika známým, kteří pravidelně běhali, jsem to zkusila také, i když začátky byly poměrně těžké. Od první chvíle pro mě běh představoval určitý způsob relaxace a odreagování se. A to se rozhodně nezměnilo ani dnes. Poměrně hodně času trávím v kanceláři a při práci s počítačem a běh mi umožňuje kompenzovat tuto činnost. Když si ráno před prací nebo večer po příchodu z práce nazuji „kecky“, je ze mě úplně jiný člověk :). Běh pro mě bude, alespoň doufám, vždy příjemným zpestřením mého hektického způsobu života a hezkým koníčkem. A to už se vůbec nezmiňuji, že se při běhu velmi dobře přemýšlí :) a čistí hlava.

Jak se na tvé běhání koukají nejbližší a přátelé?

Dnes už mi doma i kamarádi všichni fandí a podporují. Sice si někdy lehce ťukají na čelo a přiznavají, že asi nejsem úplně „normální“, protože normální lidé přeci nevstávají v pět hodin, aby si šli v dešti a zimě zaběhat :) a netráví většinu večerů v tělocvičně na spinneru nebo běhátku, ale vždy, když jim potřebuji sdělit nějaký svůj běžecký zážitek nebo se podělit o prohru, jsou tady a vždy mě vyslechnou, poradí, případně pofoukají bolístku.

Myslíš si, že to, jak v současné době běháš, může mít základ v tom, že jsi si s během celé ty dlouhé roky jen jakoby hrála a budovala sis spíše celkovou fyzickou kondici? Má otázka má přesný cíl a tím je, že jsem přesvědčen, že jen podobný přístup, jaký jsi zvolila ty, i když spíše neúmyslně, zakládá šanci na to, že jednou člověk bude moci sobě nakládat větší až nejvyšší dávky, ve zdraví to zvládne a na základě toho pak bude schopen doslova vystoupit ze stínu a podávat výkony, nad nimiž jedni kroutí hlavou a druzí je zlehčují pomluvami.

Upřímně nevím, a nejsem Ti schopná na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Pokud by to tak bylo, určitě by to byl návod pro spoustu trenérů, jak pracovat se svými svěřenci, zejména s mládeží. Ale opravdu nevím, myslím, že výkonnost každého jedince je určována spoustou faktorů a ne jenom výší tréninkových dávek. Je to vždy kombinace různých oblastí, jako je trénink, životospráva, výživa a v neposlední řadě vrozené předpoklady. A u každého z nás to funguje úplně jinak. Někoho postupně se zvyšující dávky budou motivat, někoho jiného zase mohou zastrašit.

Míšo, celé roky byl pro tebe běh spíše relaxací, od Vládi vím, že jsi nenáviděla čtyřstovky a vůbec tempové tréninky. Začala jsi mít čtyřstovky, rychlé výběhy do kopce, kdy má člověk doslova pocit, že mu nohy vrůstají do země, nebo dlouhé tempové úseky snad ráda?

Jak se již zmiňuji výše, běh je pro mě a vždy bude koníčkem, relaxací a kompenzací života „kancelářské krysy“. Přesto musím přiznat, že se můj přístup k tempovým tréninkům, opakovaným usekům apod. velmi změnil. Dnes mám po tréninku, ve kterém mám zařazeny úseky, rychlosti nebo nějaké jinak náročně aktivity, velmi příjemný pocit „dobře odvedené práce“. Nebudu tedy tvrdit, že jsem začala mít úseky ráda, ale ano, považuji je za poměrně důležitou součást svého tréninku a často se na ně vyloženě těším.

Přesto bych ráda zmínila ještě jednu důležitou skutečnost, na kterou mě, při psaní těchto odpovědí, upozornil můj trenér. Za ty roky, kdy běhám a které tu zmiňuješ, jsem změnila techniku běhu. Kromě výše uvedených úseků a tempových tréninků jsou v této oblasti pro mě důležité i doplňkové aktivity a sporty, jako je v první řadě běžecká abeceda, kterou zařazuji do velké části svých tréninků a nikdy ji nevynechám při rozcvičování před závodem a z doplňových sportů hlavně spinning, přeskoky přes švihadlo, jízda na kole a kolečkových bruslích a také plavání. Správná technika šetří energii běžce, kterou potom může vložit např. do rychlosti.

S tím lze samozřejmě jen souhlasit, ostatně důležitost rozcvičení a správného běžeckého stylu zmiňuje už článek:Strečink – gymnastická průprava – skvělý vklad do pohybových schopností běžce.

Co to všechno obnáší, připravit se na takový výkon, jaký jsi předvedla na Zermatt maratonu? Zajímá mě to i proto, že jsem ho běžel 2x a pokaždé jsem si na jeho konci říkal: „Už nikdy“ :), a po jedné noci už začal zase přemýšlet, jak na něj příště vyzrát :). Můžeš se klidně rozepsat, nechci na tobě prozradit tréninkové metody tvého trenéra, ale v obecných rysech běžcům či běžkyním, kteří se chystají na podobné závody vyrazit a kterých dosti rychle přibývá, nastínit, co všechno jsi třeba podstoupila v měsících před Zermattem.

Opět Ti nemohu odpovědět jednoznačně, i když si myslím, že nemám co skrývat :), ale jednoznačný „návod“ prostě neexistuje. O Zermatt maratonu jsem začala přemýšlet už v zimě, i když svou zimní přípravu jsem směřovala zejména na jarní „rovinatý“ maraton, který jsem nakonec běžela v dubnu v Curychu. Definitivní rozhodnutí padlo teprve v květnu.

A teď tedy k té přípravě. Zimu jsem směřovala hodně na sílu, spoustu hodin jsem trávila na spinneru, v posilovně na běhátku a běháním v terénu, několikrát týdně jsem zařazovala přeskoky přes švihadlo a posilování s lehkými činkami. Koncem zimy jsem začala přidávat i nějaké tempové úseky, i když díky počasí jsem je zkoušela spíše na tom běhátku než venku. V březnu jsem si také zaplatila „soustředění“ v teple na Kanárských ostrovech, kde jsem odběhala opravdu hodně úseků a tempových tréninků. Se speciálním“ tréninkem v kopcích jsem začala až v druhé polovině května, kdy jsem měla definivně naplánováno několik horských závodů. Jeden víkend jsem strávila na Dolní Moravě pod Kralickým Sněžníkem, kde jsem trénovala výběhy kopců a pohyb v terénu. Potom jsem si dopřála několikatýdenní pobyt ve Švýcarsku, kde jsem kromě závodů i trénovala ve výškách. Ale nic speciálního, spíše dlouhé běhy, napůl horská turistika, napůl příjemné proběhnutí po horách.

Určitě by neškodilo představit i tvého trenéra. Myslím si, že byť trenér nebo kouč samozřejmě za běžce, v tvém případě běžkyni, trénink neodmaká, tak bez něj by se člověk do takového tréninku ani nepustil. Takže si určitě zaslouží, aby se o něm také vědělo, tedy pokud si vysloveně nepřeje zůstat v utajení.

Mou „výkonnost“ ovlivnili dva lidé. Určitě bych měla zmínit Vláďu Černého, o kterém jsi v tomto rozhovoru již hovořil. S Vláďou jsem začala spolupracovat před několika lety a naučil mě pravidelnosti v tréninku, byl také první, kdo mi představil běhání úseků a tempových tréninků. I když už pro mě dneska tréninik nepíše, ráda si s ním jdu zaběhat a vím, že to vždy bude velmi kvalitní tréninik, že se vždy navzájem vyhecujeme a probereme všechny novinky. V současnosti spolupracuji s Otou Sadílkem. Ten se velmi „podepsal“ na zlepšení mého běžeckého stylu. Probírám s ním přípravu a všechny své nápady. Velkou část tréninků absoluvuje se mnou, čímž mi velmi pomáhá.

Jak to vidíš s aklimatizací na takové závody, jako je třeba Zermatt maraton, tedy na závody, které se běží v dosti vysokých nadmořských výškách? Jak se na tyto výšky připravit, jak často je třeba v nich pobývat, je třeba zvolit v přípravě na ně speciální trénink, dá se na ně nějak připravit i tehdy, kdy nemůžeš jet do velehor? Dá se na ně připravit třeba běháním do kopců u nás? Myslíš, že je možné používat speciální posilovací cvičení, třeba žabáky, dřepy, výstupy na lavičku či na židli?

Opět otázka, na kterou nemám jednoznačnou odpověď. Jsem předsvědčena, že na horské závody v Alpách je možné se kvalitně připravit i u nás. Příkladem jsou výsledky našich běžců na těchto bězích a na evropských a světových akcích. I u nás je spousta kopců, např. již zmiňovaný Kralický Sněžník, kde je možná kvalitní příprava i jistá aklimatizace. Samozřejmě pobyt, zejména dlouhodobý, ve výškách nad 2 000 m, je velmi pozitivní i když rozhodně ne nezbytný pro dosažení dobrého výsledku. A co se týká speciálních posilovacích cvičení? Nevím, nezkoušela jsem je. Používám pouze švihadlo a již uvedené doplňkové sporty, zejména spinnig. Určitě je ale dobré zařadit běhání do schodů, které velmi dobře simuluje výběh kopců po kamenech.

Probrali jsme tvou dávnou i bližší minulost – a jaká je současnost a jaká bude budoucnost? Co se chystáš běžet v nejbližší době nebo kam se letos ještě chystáš vyrazit? A neláká tě třeba olympijský maraton? :)

Kterého běžce by nelákal olympijský maraton . Určitě bych si tím splnila nějaký svůj sen. Ale jak jsem již řekla, běh je pro mě zejména koníček a relaxace. Budu hrozně ráda, pokud se mi bude ještě nějakou dobu dařit a pokud mi vydrží zdraví. Ale na podzimní část sezóny nemám naplánováno ještě nic konkrétního. Zvažuji například další rovinatý maraton, nebo možná některý z delších horských běhů. Opravdu ještě nevím.

Jo, teď jsem si vzpomněl, že poběžíš kvalifikaci na MS v běhu do vrchu. Jsem si jistý, že nejen já, ale všichni, kdo chodí na Běžeckou školu, ti budou držet palce a protože jsou to ve většině případů lidé přející, tak ti budou posílat spoustu energie, abys uspěla nejen v kvalifikaci, ale pak i na samotném MS, či na kterémkoliv jiném závodě, na nějž vyrazíš.

Děkuji všem za podporu, ta mi vždy udělá radost a pomůže. I když si s účastí na kvalifikaci nejsem ještě na 100 % jistá.

Miloš Škorpil foto
Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe Míša Mertová – běžkyně, která nespadla z nebe

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků