Františkolázeňská 22hodinovka pro Joker – příběhy těch, pro něž poběžíme
Odsoudit člověka k nečinnosti je velmi snadné. Navždy mi zůstane v paměti příběh Pavly O´ Rourke, která se narodila s deformovanýma rukama. V rámci výměny odletěla studovat střední školu do USA, pak tam vystudovala i vysokou školu, načež se chtěla začlenit do pracovního procesu v České republice. Zašla na pracák, předložila dokumenty o svém dosaženém vzdělání, načež jí bylo oznámeno, že jí nemají co nabídnout, leda snad podporu v nezaměstnanosti. Pavlína se sebrala a odletěla zpět do USA, kde se do pracovního procesu zapojila a nikdo tam s tím nemá problém.
Obsah [skrýt]
Jsem moc rád, že v České republice jsou organizace, ale hlavně LIDÉ, kteří se nedívají na člověka „oslím" zrakem. Váží si každého života a věří, že každý má dostat šanci, pokud o tu šanci projeví zájem. Vždyť odsoudit člověka k nečinnosti jen proto, že je jiný, je tak snadné.
Mám radost, že zrovna dnes, kdy odstartujeme v 16 hodin ve Františkových Lázních běh pro Joker, vám mohu přinést příběhy tří žen, jimž Joker pomohl adaptovat se do společnosti. Příběhy žen, které mají svou důstojnost, svou hrdost, odvahu poprat se se životem a to přesto, že někteří se na ně dívají jako na nezařaditelné a neschopné se jakkoli začlenit.
Příběhy těch, které to dokázaly
Klára
Klárka, žena po třicítce (s lehkým mentálním postižením) žila ve společné domácnosti s otcem. Matka od nich odešla, když jí bylo patnáct. Otec zemřel po krátké nemoci, ke Klárce se nastěhovala matka, aby jí pomohla se splácením bytu. Matka bohužel zemřela za tři měsíce a Klárka zůstala sama, bez práce, bez přátel.
Podařilo se nám Klárku zařadit do projektu „Chceme pracovat!" Po absolvování vzdělávací části projektu a praxe byla zařazena do prádelny. Klárku práce v prádelně baví, spolupracovníci jí chválí. Získala nové sebevědomí a samostatnost, našla si v prádelně přítele, se kterým začala chodit. Vyzařuje optimismus a je v podstatě soběstačná, problémy se učí řešit, je zvyklá požádat o radu a podporu. Žije běžným způsobem života svých vrstevníků.
Libuška
Libuška (žena s lehkým mentálním postižením) byla umístěna do domova pro osoby se zdravotním postižením po smrti matky. K nám začala jezdit společně se skupinou dalších klientek. Libuška byla v osobním kontaktu velmi náročná, chovala se jako malé dítě, bez příčiny se urážela, pofňukávala, vymýšlela si tragické příběhy ze života jen proto, aby na sebe upoutala pozornost. V rámci transformace Libuška přešla do podporovaného bydlení a zároveň vstoupila do projektu „Chceme pracovat!“. Postupně se nám začala měnit před očima. Z „přerostlého dítěte" se postupně měnila v dospělou ženu v nejlepších letech. Místo jejích tragických fantazií zaujaly skutečné problémy – jak bezpečně dojít do práce, jak vyjít s penězi, co nakoupit k jídlu…. I vizuální dojem je naprosto jiný: upravený účes, nalakované nehty, vkusné oblečení, moderní brýle. Zvolila si práci v bistru, což byl její sen – kdysi pomáhala matce, která pracovala jako kuchařka.
Život Libušky se velice změnil, zvládne to, na co by si dříve nikdy netroufla. Chodí do práce, vydělává peníze, má nové kolegy a přátele.
Ilona
Ilona, starší žena romské národnosti (se závažným sluchovým postižením) chodila vytrvale do naší chráněné dílny a pomocí psaných vzkazů se ptala na práci. Přijala nabídku na účast v projektu „Chceme pracovat!“. Vzdělávací část projektu se nám podařilo zvládnout díky upraveným materiálům, které si paní Ilona individuálně dostudovávala. Dorozumívali jsme se pomocí několika znaků ze znakového jazyka a psanými vzkazy. Postupně se mezi námi uvolňovala, začala se usmívat a definitivní změna v jejím chování nastala, když se potkala s pracovníkem naší prádelny, který je také neslyšící a komunikuje pomocí znakového jazyka. Paní Ilona nastoupila na praxi v prádelně, neslyšící pracovník je pro ni velkou pomocí v poznávání provozu a navazování vztahů na pracovišti.
Vložit komentář
Příběhy těch, kteří to dokázaly pro nás zpracovala Ivana Čamková z Jokeru, která je klientům velkou oporou, stejně jako další pracovníci sociálně terapeutických dílen. Právě oni krok za krokem pomáhají realizovat individuální plány klientům, kteří dokážou udělat obrovské pokroky. Denně vidím, že je klienty Jokeru podporují lidé, kteří dělají svou práci ze srdce.
Držím palce a myslím na Vás všechny a lituji, že nemohu běžet s Vámi...tak snad příště na "třiadvacetihodinovce" nashledanou...
Sluníčko dnes krásně hřeje, každý během pookřeje. A v noci zase měsíček, podpoří krůčky hodných lidiček. Každý máme žolíka, pač pro JOKER se utíká.
Moc rád se nejen pro tyto lidi a další příběhy proběhnu.
Davide, klidně bych se svezl? Kdy a kde mám čekat?:)
Hezké příběhy, moc se těším!
Moc a moc držíme palce všem, kteří se rozhodli těch 22hod absolvovat.
Už se strašně moc těšim na všechny.Loni po 21 F.L. jsem napsala článek pro běžeckou školu s názvem "Mám se tu jak na zámku ať to trvá věčně".Copak asi napíšu letos ......
Tak si pospěšte, ať jste tam v čas,aby jste se nepřipravili o ty krásné chvíle:)
Inspirující.....
Kdyby někdo chtěl jet okolo páté z Prahy do František, rád ho vezmu....
