logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zamilovala jsem se do běhu – co s tím mám dělat?

Zamilovala jsem se do běhu – co s tím mám dělat?

Zamilovala jsem se do běhu a řekla bych, že jako každý čerstvě zamilovaný jsem si s tou nadílkou skoro nevěděla rady.

Vytvořila jsem si plán s cílem být do konce roku schopná uběhnout 21 km v čase, který mi připadal pro mě uspokojivý. Tuto kondici pak přes zimu udržet a na jaře se vrhnout na maximální zlepšení a zkusit si zaběhnout některý z půlmaratonů. Plán zahrnoval výběhy alespoň 3x týdně, v lepším případě 4x, s tím, že dlouhý běh o víkendu se bude každý týden o kilometr prodlužovat. Zbylé tréninky měly být podle možností buď regenerační, nebo pokusy o intervaly či jiné způsoby zlepšení rychlosti.

obrázek

Dostala jsem se ale do nepříjemného stresu. Zdálo se, že na dlouhé běhy nebudu mít dost času a prostoru. Doposud jsem si totiž pro běhání vyhrazovala večery, kdy děti byly už po večeři, vykoupané a tatínek se postaral o čtení pohádky a uspávání. Jen tehdy jsem dokázala běžet uvolněně, s čistou hlavou a nemyslet na to, co je ještě potřeba ten den udělat a jestli je doma všechno v pořádku.

Dny se ale s příchodem podzimu začaly rychle zkracovat a mé běžecké stezky přestaly být kvůli šeru bezpečné. Chtěla jsem však trénovat za každou cenu a tak jsem se několikrát pokusila o brzký ranní běh.

Trochu jsem tušila, že na tuto disciplínu nejsem stavěná. A to se potvrdilo. Léta mám vyzkoušené, že bez kvalitní snídaně prostě nefunguju, ať už se jedná o činnosti fyzické či duševní. Ráno jsem ale musela vyběhnout nejpozději před 7 hodinou (abych se stihla vrátit a normálně doma fungovat ohledně vaření a podobně) a na snídani a potřebné následné trávení by nebyl čas (běhat nevyspaná jsem taky nechtěla). Také nejistota, zdali manžel zvládne potřebný servis dětem, mi nedovolila se při běhu uvolnit. Kombinace obojího přinesla stavy, které jsem s během opravdu nechtěla mít spojené. Stres, pocit nutnosti a plnění závazků, navíc výčitky svědomí. A to celé bylo završeno zklamáním ze sebe samé a smutkem z toho, že se mi můj běžecký cíl a sen nepodaří naplnit. Věděla jsem, že toto není dobře, že už to není ten běh, který jsem si zamilovala.

Chtělo to zamyšlení a znovu stanovení priorit. Těmi zůstal běh ve své nejčistší podobě, běh jen pro mě a já jen pro běh. Zapomenout na plány a vysněný půlmaraton vnímat jen jako motivaci bez konkrétnějšího časového určení. Užívat si pohyb, volnost, prostor jen pro sebe a myšlenky jen takové, kterým sama dovolím proniknout do hlavy.

A tak jsem to zkusila znovu. Nesnažila jsem se o žádné časové či délkové výkony, ale i přesto jsem měla pocit, že běhám jen na půl plynu. Začala jsem se bát, že jsem si přehnanou snahou pokazila spojení s během.

Skutečnost byla ale úplně jiná. Původně mě napadlo, že tvrdší trénink v průběhu září, navýšení kilometráže a i ona nepohoda mi trochu rozhodily hormonální rovnováhu. Za další týden mi ale začínalo být jasno a pak už jen stačilo nechat si domněnku potvrdit u pana doktora.

Běhat nešlo, protože tělo mělo v tu dobu už spoustu práce s vytvářením nového života. Zjistila jsem, že jsem těhotná.

Bylo to pro mě trochu překvapení. Ačkoliv jsme s manželem třetí děťátko nikdy nevylučovali, prozatím jsme toto rozhodnutí definitivně neučinili a tedy ani nepodnikali ony cílené snahy:-).

obrázekJe pravda, že jsem v průběhu prázdnin začala přemýšlet o tom, jak naložit s posledním rokem své druhé mateřské. Zda se začít připravovat na nástup zpět do práce, což by obnášelo vyjednávání s panem ředitelem už na začátku příštího roku. Nebo si promluvit o třetím děťátku a začít... no, však víte:-). Sama jsem nebyla rozhodnutá definitivně ani pro jednu variantu, takže jsem doufala, že s manželem dojdeme k nějaké shodě. Jen jsem čekala na vhodnou chvíli, kdy s diskusí začít.

Jak jsem se už mnohokrát přesvědčila, život (...osud...nebo co že to je?) občas rád rozhoduje za nás, zvlášť, když vysíláme signály o tom, že nejsme sami rozhodnutí a potřebujeme trochu popostrčit. Musím říct, že dříve mě podobné situace hodně rozčilovaly. Nesnášela jsem pocit, že všechno nemám pevně ve svých rukou. To však mnohdy přinášelo nepříjemné křeče a zoufalé kopání kolem sebe, které beztak nemělo smysl. Poslední léta sama u sebe pozoruji, že křeče fakt nemám ráda. Naopak se ráda tak trochu ponořím do neviditelného vlnění okolo sebe, snažím se plout s proudem a ne proti němu. Ne, že bych přestala být zodpovědná za své činy a přestala řídit svůj život, to ne. Ale dříve jsem spoustu věcí dělala trochu násilím, podle mnou stanoveného harmonogramu, plánu plnění a když to neklapalo, stresovalo mě to... asi podobně, jako můj trénink na půlmaraton:-). Přitom mám pocit, že když člověk věci okolo trochu méně láme a zotročuje, začnou se ty chtěné dít jakoby samy od sebe.

A možná, že i teď se něco podobného stalo. Těhotenství mě přimělo opravdu zmírnit a znovu si uvědomit priority. Nejen priority ohledně běhu, ale především ohledně veškerého dalšího života a hodnot, které jsou pro mě a mou rodinu důležité. Ale o běhu jsem chtěla psát, tak se k němu vrátím.

V době, kdy jsem těhotenství zjistila, mělo miminko 6 týdnů a naplno se rozvinuly typické příznaky. Neskutečná únava, nechutenství a nevolnosti, které u mě nikdy nebyly vyloženě ranní, ale stupňovaly se v průběhu dne. Nikdy ne až do krajnosti, ale stačilo to k tomu, abych vypadala jako regulérní zombie. Říkám tomu nonstop kocovina a přesně tak se člověk cítí a vypadá. Bohužel, nepomůže ani okurkový nálev, vyprošťovací panák, ani vyspat se do druhého dne.

Děti ale vyžadují stéle své, takže nevolnosti nebo ne, fungovat se musí. Při vyzvedávání dcerky ze školky či stíhání nákupů a dalším vyřizování jsem zjistila, že pohyb, rychlejší proudění krve, vyšší tlak, či to všechno dohromady, mi od nevolností značně pomáhá. Samozřejmě, že ihned po zjištění těhotenství jsem pročetla snad celý internet a pídila se po zkušenostech a radách ohledně toho, jak lze skloubit běh s těhotenstvím. Pročetla jsem příběhy nadšených běžkyň a profesionálních sportovkyň a jejich doporučení ohledně těhotenství. A zjištění bylo příjemně pozitivní. Lze dělat vše s respektem ke svému aktuálnímu stavu. O to více mě potěšil onen terapeutický efekt pohybu na mou kocovinu. Takže po konzultaci s panem doktorem jsem dostala povolení „chovat se normálně a nic nepřehánět“. A to bylo přesně to, co jsem také měla v plánu.

Ano, chvíli mi bylo smutno po myšlence jarního půlmaratonu. Ale netrvalo dlouho a zjistila jsem, že vůbec nic neztrácím. Trénink budu muset sice odložit a půlmaraton se patrně změní v triatlon... tedy ten rodičovský. Pokud se však nestane nic zásadního se zdravím mým nebo miminka, můžu se udržovat v kondici i v průběhu těhotenství.

Samozřejmě, že se výrazně snížila rychlost běhu i kilometráž na jeden běh. Ale znovu jsem se naučila naplno vnímat své tělo a řídit se jen jím. Zpočátku jsem musela zvolnit až téměř k chůzi. Ale byl to dokonalý způsob, jak se alespoň na dvě tři hodiny zbavit nevolností. Tyto naštěstí po asi pěti týdnech téměř úplně ustoupily.

V těchto dnech jsem se přehoupla přes první trimestr, vrací se mi energie, síla a elán. Podle momentálních pocitů a možností střídám chůzi s během, nebo lehce běžím. Snažím se dbát na techniku, zpevnění bříška, pánve a trupu a dokonalou koordinaci končetin. Nadechuji se pravidelně a klidně nosem a ačkoliv nemám tepák, držím si frekvenci tepu a dechu na příjemných hodnotách. Myslím, že tohle už dokážu docela dobře odhadnout. Soustředím se na lehké došlapy a odrazy, abych minimalizovala otřesy. Celkově můj běh vypadá možná trochu legračně pro cizí pozorovatele, vlastně se jedná o klasický pohyb, jen poněkud zpomalený.

Počasí letošního podzimu se zdá být na straně nadšených běžců a jsem za to neskutečně ráda. Nikdy bych netušila, že se mi bude tak dobře běhat v počasí, které se na první pohled zdá být studené a sychravé. Ale stačí udělat prvních pár kroků a cítím se báječně. Takže i přes počáteční obavy z neplnění plánu teď běhám či chodím častěji, než v časech urputného tréninku:-) – kdo by to předtím čekal!?

Nemám do budoucích měsíců žádné konkrétní plány, vše bude záviset na momentálním stavu. Moc ráda bych takto vydržela jak dlouho tělo, miminko, počasí a okolnosti dovolí. Samozřejmě, že budu respektovat signály svého těla a miminka a jakmile zavelí, opět zpomalím a zůstanu třeba jen u chůze, které se vzdát opravdu nechci. Tu také zařadím jako první pokus o návrat do kondice po porodu. Samozřejmě s kočárkem, protože věřím tomu, že miminko si už teď rádo zvyká na pravidelné houpání při pohybu:-).

obrázekCítím se báječně a znovu jsem se ujistila, že snažit se věci organizovat příliš násilně nepřináší nic dobrého. Když se člověk pokusí přijmout okolnosti, které jsou mu nabízeny, namísto toho, aby s nimi bojoval a naučí se v nich hledat to dobré, může být moc spokojený a šťastný.

Myšlenku na půlmaraton ale neopouštím. Zůstává to mým běžeckým snem a přáním. Věřím, že stejně tak, jako u obou předchozích dětí jsem se dokázala přizpůsobit nové situaci a zbyl prostor i pro mě, bude tomu tak i nyní. Jen budu mít už tu výhodu, že nebudu muset začínat úplně od začátku. Takže následující tři roky jsou vlastně čas navíc, než se o něj budu muset dělit ještě i s pracovním procesem.

Kristýna Lenomarová foto
  • přečteno: 10994/10731×, 1 komentář
Zamilovala jsem se do běhu – co s tím mám dělat? Zamilovala jsem se do běhu – co s tím mám dělat? Zamilovala jsem se do běhu – co s tím mám dělat?

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (25 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lucka | 27. 11. 2011 13.40 hod. | 88.100.198.xxx
Je vidět, že to máš srovnaný. Moc pěknej článek, díky za něj.Držím palce. ;-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas89
Asics125
Brooks17
Inov-852
Icebug5
Hoka One22
Mizuno52
Newton5
NB21
Nike55
Salming350
Salomon40
Scott2
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce46
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků