Na kole i během, blátem nebo sněhem
Je sobota ráno. Budík zvoní ve 4:45. Rozespalé tělo trčící z postele jako osamělý modřín ve Vysokých Tatrách po návštěvě vichřice se snaží synchronizovat s doposud tvrdě spícím mozkem. Automatický pilot vaří litr silné kávy. Náš dvoučlenný team se začíná probouzet do závodního dne.
Obsah [skrýt]
Koloběh
Poprvé v historii jsme součástí „Vánočního náladového koloběhu z Řípu do Prahy“. Letos se jede a běží již 20. ročník. Už dvě dekády se odehrává tato sportovně-společenská akce s rodinnou atmosférou a nepředstavitelně hodnotnými výkony pod taktovkou Hanky a Jardy Dvorských.
Pravidla jsou jednoduchá. Team tvoří koedukovaná dvojice sportovníků a jedno kolo. Dvojice nesmí ztrácet vizuální kontakt, na kole jede vždy jen jeden, velociped se předává z ruky do ruky. Vše ostatní je na dohodě dvojice.
Odjezd je v 6:45 z Prahy-Dejvic, samotný start na vrcholku Řípu v 9:00. Nakládání kol se na parkovišti před samoobsluhou odehrává ještě za neproniknutelné tmy, svitu čelovek a zakopávání o vlastní batožinu. Dobu dojezdu pod samotný Říp využívám k obdivným pohledům směrem k sedadlu s Honzou Škrabálkem (znáte z TV a našich reportáží z X-Alps) a drobnému pochrupávání. Bára jízdu využívá především k tomu prvnímu. Blahosklonně to přehlížím, neb se domnívám, že tato jinak odsouzení hodná činnost může vystupňovat její motivaci. Takového závodu se účastní vůbec poprvé.
Třeskutá rána doprovázející explozi nafouknutého pytlíku od pšeničné mouky hrubé dává jednoznačný signál sportovníkům k zahájení klání. Cyklista se pouští do prudkého sjezdu po zledovatělé stezce, běžec se po jiné zledovatělé stezce snaží dosíci úpatí hory Říp bez ztráty důstojnosti či celistvosti některých svých kosterních součástí. Zde se sportovci pojí v jednolitou dvojici, která se drží zmíněných tří jednoduchých pravidel. Trasa vede téměř výlučně po červené turistické značce až do loděnice v Tróji.
15. kilometr někde v polích za Novými Ouholicemi. Bára si je jistá, že už nemůže. Že jestli závod vůbec dokončíme, budeme jistojistě úplně poslední. Navíc určitě hluboko za limitem. Zdráhám se uvěřit.
Počasí snad ani nemohlo být pestřejší. Ukazuje nám všechna svá kouzla a čáry. Mráz, déšť, kroupy, sníh, déšť se sněhem, aby na nás ve finále vyšpulilo svou nejjasnější hvězdu zdejšího planetárního systému – Slunce. Pocity soutěžících tak neustále nabývají proměnlivých hodnot z intervalu Ko-ko-kolik je asi tak stupňů? až Sakra, to je mi vedro, já snad chcípnu. Byl jsem opravdu rád, když mi Bára v jednu chvíli na kolo půjčila své krásné červené palčáky.
Pověst o bohulibé zastávce v restauračním zařízení v Kralupech nad Vltavou se nepotvrdila. Ačkoli by to bylo spektakulární završení poloviny trasy, sportovci si zachovávali natolik nezdravě sportovního ducha, že zde nezastavovali a při vidině nehynoucí slávy, jež je rezervována pro vítěze závodu, pokračovali ve zběsilém úprku ku Praze. Světlou výjimkou byl pár Michal s Petrou alias Bárou, nebo opačně – v závislosti na tom, na kterém levelu zdejší reality se slečna zrovna pohybovala. Náš team měl možnost rekognoskovat je na příbřežní lavičce pod kralupským mostkem pro pěší, kterak oslavují polovinu cesty bábovkou a čajem s rumem. Jelikož umím vrhat velmi prosebné pohledy, využívám této své kladné vlastnosti a odměnou je mi kalíšek kýženého celebračního nápoje. Shodujeme se na tom, že sportovní výkony je dobré umět i řádně oslavit.
30. kilometr, kdesi u Dolan. Bára si je velmi jistá, že až zase bude nějaký závod, že se mi na to vysměje.
Pořadatel sliboval ke své akci i prožitkové, etické a vlastenecké zřetele. Nekecal. Návštěva památného místa, odkud náš pantáta pratáta s ryze českým jménem poprvé shlížel na zemi naší zaslíbenou, aniž by si dokázal představit, kam to my, jeho potomci, teprve dotáhneme, nás naplnila posvátnou vlasteneckou úctou, ba i pýchou. O tom, že během klání se budou obrušovat a tříbit naše etické a morálně-volní vlastnosti, nebylo pochyb. Nejvíce si zabrousili sportovníci, kteří kupříkladu utrhli přehazovací zařízení svého jediného oře hned na druhém kilometru, nebo překvapivě vysoký počet borců donucených k rozložení improvizovaného pneuservisu přímo uprostřed rozčvachtaných polí či zimou a vlhkostí prolezlých lesů. Prožitkové roviny jedenkaždého dojemného příběhu dvojice lidí, jež dohromady svedly spletité cesty osudu, snad ani není nutné zmiňovat. Představivost jednotlivce stejně není schopna je pojmout v celém jejich rozkošatělém rozsahu.
48. kilometr. Cíl. Bára si je jistá, že to bylo fajn a že příště to bude ještě lepší!
Překvapuje mne její nadšení a odhodlání pučící z poupat zoufalství, trýzně a vzdoru. Právě zhltaný párek se mi náhlým překvapením příčí v krku, aby se vzápětí vynasnažil vyskočit mým nosem zpět na papírový tácek s hořčicí. Má radost a dojetí opouštějí úzké hranice vymezené zdravému rozumu. Radostné rozjaření přetrvává i při vyhlášení výsledků. Nejsme poslední! A navíc pořadatelka Hanka každému zúčastněnému společně s diplomem předává obrovského hubana na obě líce.
TVRDÁ DATA:
Vítězové dosahují traťového rekordu nepředstavitelných 3 hodin a 3 minut. Za takový výsledek by se nemusel stydět maratonec na své kratší a rovinaté trati se zpevněným povrchem! A to, soudruzi, není žádný fakt, to se skutečně stalo!
INTERNET:
Nakládání kol v nekřesťansky ranní hodinu.
Dokážeme to! A jestli ne, tak se aspoň pokusíme! A jestli ne, tak jste nic neslyšeli!
Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp!
Na Řípu se objevuje transparent STAKI. Pravděpodobně nějaký sponzor celé akce.
Rotunda sv. Jiří na Řípu snad nezažila slavnější okamžik.
Přísný startér nechává promluvit svou zbraň.
Kluzké bláto nás nutilo vymýšlet různé nové běžecké styly.
PÍP! PÍP-ka PÍP-ná! Do PÍP! Já se na to můžu PÍP!
Koedukované dvojice předvádějí čestnou formu zápolení dle tří pravidel.
Michal s BároPetrou jsou rovněž ekologičtí. Během (!) závodu dokážou i vytřídit vyprodukovaný odpad. Hodné následování.
Proměnlivé počasí má i své estetické stránky.
BároPetra s Michalem kvačí do cíle.
Přes hory a doly až do cíle.
No to by v tom byl čert!
Po čertech dobrá společnost!
Kam zmizel ten párek?
Výřez z účastnického diplomu.
René Kujan je reportérem www.horydoly.cz
Vložit komentář
