logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přijímání

Přijímání

Mé dnešní nedělní – hodobožové zamyšlení, bude o jediném slovu, o přijímání.

Ve čtyři hodiny ráno Štědrého dne mě probudilo jedno slovo a už mi nedalo usnout. Prostě jsem musel vstát, zapnout vaičko a začít psát. Na počátku tedy bylo opět slovo. Slovo, které má v našem životě, v životě ČLOVĚKA, zásadní význam. To slovo je PŘIJÍMÁNÍ – přijmutí se, přijmutí se ve své jedinečnosti.

Ovlivněn jsa událostmi posledního týdne, posledního dne (pátku, kdy jsme se rozloučili s Václavem Havlem) a kdy jsem byl zároveň znovu konfrontován se svým životem. Na základě života Václava Havla a života svých synů jsem si uvědomil, jak právě to, zda přijmeme svou jedinečnost nebo to, že se ji snažíme ze svého života vytěsnit, abychom si s ní nezavdali, ovlivňuje NÁŠ život a skrze něj život ostatních.

Uvědomil jsem si, že když přijmeme svou jedinečnost, může to působit na druhé a často, velmi často je to tak druhými přijímáno, jako že se vůči nim vymezujeme, že se stavíme jinými, „lepšími“ – výjimečnými. Uvědomil jsem si, že to je zcela přirozené ve světě, kde se jedinečnost – výjimečnost, přestože se jí klaníme (nejmarkantnější je to u sportovních výkonů, umělců, spisovatelů – tedy v činnostech, kde se to „nosí“, kde se to může, kde se to očekává). V běžném životě nám to jaksi „smrdí“ vyvyšováním se.

Je velmi těžké svou jedinečnost přijmout, přijmout se takový, jaký jsem – přijmout svou cestu, přijmout svůj životní „ortel“ – přijmout své životní poslání. Přijmout, že vše, co mi bylo „dáno“, dostal jsem, abych „sloužil“. Abych to poskytl pospolitosti, která mi skrze dalšího jedinečného – výjimečného, poskytne to, co mně nebylo dáno, čeho se mi nedostává. Jak je to prosté.

Přijmutí se je vlastně základem toho, oč usiloval, o čem jinými slovy mluvil Václav Havel, když mluvil o Občanské společnosti.

Ano, uznávám, „Občanská společnost“ může vypadat jako utopie, zejména v současném světě, kde vládnou peníze a intriky, vymezování se jedněch proti druhým a to vše jen proto, že se jeden každý z nás nedokáže vymezit vůči sobě – přijmout se takový, jaký jsem. Nestydět se sám za sebe, nebát se jít sám se sebou na trh! Právě to uměl Václav Havel a bylo mu jedno, že ho mnozí považují sice za „milého“ človíčka, ale „trošku“ taky za blázna a fantastu. A podívejte se, stačilo mu „jen“ umřít, abychom si naplno uvědomili, co jsme v něm měli – co s ním odchází…

Ale ono to odejít nemusí, pokud přijmeme každý z nás svou jedinečnost a začneme se podle toho chovat. Pak totiž nebude potřeba vlád, ani vládců, soudů ani soudců, bank ani bankéřů, ba ani peněz, protože vše, co budeme k životu potřebovat, si dokážeme vzájemně nadělit, aniž bychom za to cokoliv očekávali – a o tom přece život je, a o tom přece jsou Vánoce, nebo že by ne, že bych se „opět“ mýlil?

Já ale myslím, že se nemýlím, vždyť kdybych se mýlil, tak bych nemohl dostat takové krásné přání, které sice bylo napsáno pro Plzeňské panenky, ale potažmo pro každého z nás:

co je důležité

Co si přát v Novém roce? Co je tak důležité, aby to zaměstnávalo naši mysl od rána do večera? V hlubinách svého srdce máme snad každý a každá z nás touhu prožívat krásný život, plný lásky a blízkých vztahů, hřát se u rodinného krbu a pít z kalichu zdraví a plnosti. Naplnilo se něco z těch přání v uplynulém roce? Na co budeme myslet, až dozní poslední salvy ohňostrojů a pozvedneme číše, abychom přivítali první minuty Nového roku?

Já zůstanu u starého přání, které si nosím hluboko v srdci a které si přenesu přes půlnoc posledního dne v roce jako hrst vzácných slov: „Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď. (Ota Pavel)

To vzácné a nejdůležitější TEĎ přeji ze srdce každému. Majka Lachmanová.

Miloš Škorpil foto
Přijímání

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Julie | 29. 1. 2012 12.43 hod. | 79.240.56.xx
vždycky mi mluvíš z duše. Neuměla bych to takhle krásně poskládat. Děkuji

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice106
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou35

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků