Štědrá poutní padesátka
O Štědrém dnu jsem si nadělil padesát kilometrů. Bylo to již podruhé, co jsem o Štědrém dnu běžel „Poutní maraton“. Divné na těch štědrodenních bězích tady na západě je, že je při nich vždycky zima, fouká a je nasněžíno. Pravda, v prosinci se to dá očekávat, ale vzpomenu-li si na Mařenku, která šla sbírat v zimě jahody, tak si říkám, že jednou by ti měsíčkové taky mohli přitopit. No asi nemám tu správnou figuru.
Původně jsem měl v plánu vyběhnout již dopoledne, ale pohled z okna na ve větru ohýbající se stromy mě přesvědčil, že bych měl vyběhnout až později. Vyřídil jsem přací SMS a e-maily a koukám, ono se schyluje k poledni. Nebylo už nač čekat, protože denní světlo vydrží v tomto čase tak do půl páté. Hodil jsem tedy na sebe běžecké hadříky, do ledvinky suchou housku, kdyby náhodou přišel hlad a vydal se na cestu.
Stromy už se tolik neohýbaly, zato se však začaly k zemi sypat sněhové vločky.
![]()
Doběhl jsem na Pomezí a začal stoupat vzhůru po bývalé signálce na Zelenou horu.
![]()
![]()
Vloček přibývalo, větru taktéž. Čím jsem byl výše, tím bylo více vloček i větru.
![]()
Nahoře už nebylo ani moc vidět, odbočku do Němec však už naštěstí trefím skoro poslepu, takže jsem ji trefil napoprvé.
![]()
Seběhl jsem do Pechtnersreuthu a začal stoupat směrem na Münchenreuth.
V Münchenreuthu, tak jako před dvěma lety, slavili Štědrý den velmi vydatně, cítit to bylo na sto honů, ale pozvání k hodovnímu stolu jsem s díky odmítl a vystoupal na Kappel.
![]()
Na Kapplu jsem se stočil k jihovýchodu a rázem se oteplilo, protože vítr už nefoukal proti mně, ale začal mě tlačit do zad.
Seběhl jsem do Waldsassenu, vytáhl z ledvinky suchou housku a s chutí se do ní zahryznul. Ostatně hlad už jsem měl jako vlk a na zlaté prase stejně nevěřím. Žvýkaje housku, prošel jsem Waldsassenem a načal druhou půlku své štědrodenní pouti. Sněžení se změnilo v mrholení, vítr mě příjemně tlačil do kopce, zkrátka idyla.
![]()
![]()
Na Maria Loretě jsem se pokochal pohledem na sousoší v zahradě a upaloval dál k Chebu.
Pak už mi zbývalo posledních pět kilometrů a mohl jsem se nacpat datlemi a dát horkou sprchu.
Vložit komentář
Miloši krásnou nadílku sis dal!


