Přeběh Ameriky – díl 15. – Přes prérii
Krupobití ohlásilo změnu počasí. Další den nás provázela hustá mlha, která ležela skoro celý den. Celý den rovněž poprchávalo a byl chlaďas. Vypadalo to skoro jako by i nebe bylo proti našemu běhu. Předchozí dlouhé a kopcovité etapy zanechaly na nás výrazné stopy. Někteří běžci zhubli až o 8 kg. Žádný div při našem nepravidelném stravování a příliš krátkém odpočinku.
Každé ráno má člověk neodbytný pocit, že se pořádně nevyspal. Jak by také jo, když nás každý den ve 3.30 probouzelo Jesseho „Three-thirty, three-thirty!“ Ještě si živě pamatuji, jak jsem jednoho ráno říkal Stefanovi: „Člověče, to už není běh, ale pochod mrtvol!“ Přitom jsme ale měli, pokud se počasí týče, docela štěstí. Jistě, proběhli jsme brutální poušť, přežili velká vedra, ale hory až na nízké ranní teploty byly krotké, žádný nečas, žádná bouře, až ten Denver. A zrovna tak nyní na středozápadě, kde každý očekával nečas a podvědomě se ho obával, se ukázalo počasí z té lepší stránky. No rozhodně jsme mu to neměli za zlé.
Runner´s World zasahuje
Již několik dní jsou Erik a Burton, dva zaměstnanci z „Runner´s World“, mezi námi. Barry je zavolal, aby mu pomohli, neboť mezi běžci došlo k dalším nepokojům. Nebyly to nijak velké problémy, ale neustálé napětí naše nervy už odmítaly zvládat, únava, nedostatek jídla a spánku sehrávaly svoje a tak není divu, že nás každá maličkost vytáčela. Samotný Barry byl na tom tak, že chtěl se vším praštit. Stával se den za dnem více truchlivým. Jako člověk odpovědný za propagaci měl zajišťovat, aby byl minimálně den předem informován tisk, rozhlas a televize. Přitom se musel zabývat i dalšími důležitými věcmi, které musely být také vyřízeny a do nichž se nikomu nechtělo.
Aby se to dalo se všemi narůstajícími potížemi vůbec zvládnout, zavolal na pomoc lidi s Runner´s Worldu a svou ženu Lízu. Líza pracovala jako zdravotní sestra ve Philadelphii. Bez meškání sedla do letadla a letěla hasit, kde bude třeba. Erich a Burton několik prvních dní pozorovali celé to hemžení, rozmlouvali s Jessem, Michaelem a Barrym a nakonec všichni došli k jednotnému názoru: pokud nechtějí, aby vše skončilo blamáží, musí se provést radikální změny.
Prvotní a pro závod nejdůležitější bylo zabezpečit, aby závod doběhl až do New Yorku, jinak už by se ho jen stěží podařilo někdy zopakovat. K tomu se samozřejmě, jako jeden ze sponzorů, obával Runner´s World o svoji pověst. Přeci jenom vydává nejčtenější běžecký časopis na světě. Co si ale vymysleli byla taková groteska, že už jsme se tomu ani nedokázali smát. Změnilo se bez okolků několik pravidel a přidala se nová. S těmito změnami jsme byli seznámeni pár dní poté, co proběhlo velmi bouřlivé shromáždění běžců. To mělo za následek hlavně to, že po něm nastalo ještě větší dusno, jež vedlo i k tomu, že jednoho dne, tak jak se znenadání objevili, tak také zmizeli z našeho středu Erich a Burton.
Jaké byly tyto ty jejich změny:
- Vybavení a zavazadla každého závodníka musela být odevzdána ve 4.15 do nákladního auta. Většina z nás v té době ještě nebyla schopna být připravena a byla teprve na snídani. Při opakovaném zpoždění byla zpozdilci udělena časová penalizace 5 minut. Během několika dnů se od tohoto pravidla upustilo.
- Neuklizení místa spánku – 20 minut časové penalizace. Představte si, že ve velké hale spí na 40 lidí, křížem krážem. Nikdo není pořádně schopen si uvědomit, kdo vedle něj ležel. 10 lidí za sebou zanechá hnůj, a teď babo raď, kdo to byl. Ať si tyto hry hrají ti, co je vymysleli.
- Před startem se musí podepsat startovní protokol – s tím jsme souhlasili. Bylo tak aspoň zamezeno švindlování.
- Běžci musí nosit u sebe láhev na vodu – nedodržení 15 minut penalizace. Ti co měli doprovod toto pravidlo odmítali. Nakonec, když se Richard, který měl vlastní doprovod, objevil druhý den s mini lahví, bylo toto pravidlo upraveno a museli ho dodržovat jen ti, co doprovod neměli. Toto pravidlo se ukázalo jako velmi důležité. Šlo o to, že se mezi běžci začaly množit problémy se žaludkem, které byly způsobeny i tím, že mnozí z nich, protože došly kelímky, pili na občerstvovačkách nápoj přímo s kanystrů.
- Běžci musí sebou nosit denní plán trasy. Nedodržení 15 minut penalizace. To bylo asi namířeno proti Sergimu, neumí přeci anglicky, tak jak by se mohl orientovat?
- Startovní čísla nesmí být změněna – 15 minut penalizace. Bylo to rozumné pravidlo. Na čísle bylo umístěno jméno sponzora a to musí být vidět.
- Běžci musí běžet po silnici na levé straně. Nedodržení – 15 minut penalizace. Za toto pravidlo bojoval již Ed.
- Nesmí se pít přímo z nádrží na vodu. 15 minut penalizace.
- Žádný alkohol mimo budovu nebo v její blízkosti. 30 minut penalizace. Toto se týkalo zejména piva, které jsme my běžci po proběhnutí cílem rádi konzumovali. Cíl byl většinou u nějaké budovy – školy, kostela či domova důchodců. Toto pravidlo vycházelo z amerických zákonů o konzumaci alkoholu na veřejnosti. Znáte to – láhev v papírovém pytlíku.
- Největší vtip. Co s běžci, běžícími v kategorii Journey Runner? Těm byl čas lhostejný. Jejich penalizace neměla smysl, přitom většina běžců už běžela v této kategorii. Proto vymysleli, že běžci z této kategorie už nemohou běžet jak si usmyslí, ale že musí všichni dobíhat do cíle etap. Navíc museli pomoci naložit pořadatelům po startu auto, pomoci při stavbě občerstvovacích stanic. Také se nesměli bavit s médii. S médii se smí bavit pouze Barry Lewis. Běžci si měli zvolit jednoho, který bude přenášet na vedení závodu jejich stížnosti a to písemně.
Jak vidíte, všechna tato opatření byla vedena jedinou snahou pořadatelů o co „nejlepší podmínky pro běžce“. Tak jsme se vzbouřili a také ještě proto, že naše připomínky se do nových pravidel vůbec nepromítly.
Vložit komentář
