logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běžecký deník Mirka Vostrého aneb můj první „závod“

Běžecký deník Mirka Vostrého aneb můj první „závod“

Na Štěpána byl ve Františkových Lázních tzv. Vánoční běh. Rozhodl jsem se ho zúčastnit. Chtěl jsem si ověřit, co jsem schopen, po měsíčním tréninku, uběhnout a jak. Řeknu vám – neměl jsem tam chodit. Jedním slovem, katastrofa. Kdybych žil v dávné době před touto, asi bych se musel zastřelit, abych si zachoval čest.

Už když jsem se svým synem, který se rozhodl, že poběží se mnou, dostavil k zápisu, bylo mi jasné, že tady jsem asi omylem. Každý byl vymakaný, všichni byli přehnaně vitální, jejich oblečení a celková vizáž napovídala, že to jsou běžci každým coulem. Kam jsem se podíval, tak si někdo různě lámal nohy, dělal dřepy, poskakoval atd. Dokonce tam někteří přijeli na kole. Seskočili a šli se zapsat. Dali si trénink na kole a teď poběží. Dobrý nápad, akorát že já bych po slezení z kola asi už k zápisu nedošel.

Nicméně jsem se se synem zapsal a byl jsem odhodlán, že do toho jdu. Už při zápisu jsem byl překvapen, když se mě zapisovatel zeptal, do jaké kategorie patřím a hned mi nabídl dvě možnosti. Zeptal se, zda 40 nebo 50. Zarazil jsem se. Copak vypadám na čtyřicátníka, nebo rovnou padesátníka? Odpověděl jsem mu tedy, že mi je 37 a on si mě tak změřil a povídá – „Aha, takže kategorie 18 až 40. Vezmi si bílé číslo 38…“ Vzal jsem si tedy číslo a odešel s myšlenkou, jak působím staře.

Před námi probíhaly závody juniorů a já měl tedy téměř hodinu čas do startu. Syn mě vyprovokoval, že bychom si měli kousek zaběhat, abychom se rozhýbali. Protože mi začalo být chladno a tuhnul jsem, souhlasil jsem. Při tomto rozběhu nic nenasvědčovalo katastrofě, která mě čekala a tak jsem nenabyl dojmu, že bych se měl radši otočit a jít domů.

Nastal čas startu a tak jsem si zapnul písničky ve svém mobilu a pustil si hudbu do sluchátek. Rána z pistole odstartovala závod a já za zvuku písně Franka Sinatry vyběhl. V ten moment jsem dostal od nějakého běžce loktem, že jsem se bolestí zbrzdil. Chybělo už jen, aby mi řekl – uhni vole. Překvapilo mě, jaká panuje na startu agresivita, jen proto, aby si vybojovali to nejlepší místo. Pravda je, že jsem se na startu postavil úplně na první pozice, ale přiznávám, že to bylo nevědomky. Snad proto, abych ukázal své nové tepláky adidas, které jsem dostal od Ježíška.

Myslel jsem, že poběžíme se synem spolu, ale k mému úžasu, syn nasadil vražedné tempo a zdrhnul mi. Později mi řekl, že to bylo proto, že nechtěl doběhnout poslední. Říkal jsem si, že to dlouho nevydrží a že se brzo shledáme. Až do cíle jsem ho už ale neviděl.

Běžel jsem celkem v pohodě. Po chvilce se ke mně přidal jeden známý běžec. Je tak známý, že ani nevím, jak se jmenuje:-) (tímto se mu omlouvám). Běžel se mnou a chvílemi mi něco povídal. Jenže já měl v uších sluchátka, do kterých mi řinčela muzika, takže jsem mu nerozuměl. Když na mě promluvil asi potřetí, sluchátka jsem ze slušnosti sundal. Stejně mě ta muzika začínala obtěžovat. Najednou jsem začínal ztrácet dech. Místo hrudníku jsem měl beton. A protože se bez kyslíku běhat nedá, musel jsem poprvé zastavit běh a pokračovat chůzí. Kamarád kolega běžec se solidárně se mnou zastavil a také pokračoval chůzí. Pak už ho to asi nebavilo, tak mě vyhecoval, ať se opět rozeběhnu. Postěžoval jsem si mu na důvod mého zastavení a rozeběhl se. Optal se mě, zda běžím závod poprvé. Protože jsem nenašel dost dechu na slova, jen jsem kývnul, že ano, že běžím poprvé. On na to odpověděl, že také běží poprvé. V duchu jsem zajásal, že tady nejsem jediný amatér a že budu mít společnost. Najednou se za námi vyřítil jiný běžec a mého solidárního běžeckého partnera pozdravil s velikým nadšením. Bylo jasné, že ti dva se znají a dlouho se neviděli a potkali se až tady. Najednou jsem zjistil, že ti dva se mi podezřele vzdalují… opět jsem byl sám. Na to, že pán běží poprvé, běží podezřele dobře.

Další průběh závodu se odvíjel dlouho stejně. Stále mě někdo předbíhal, stále mě zrazoval dech, takže jsem musel čas od času změnit běh v chůzi atd.
Když už jsem si myslel, že jsem poslední, ohlédnu se a za mnou běží ještě někdo. To mě nakoplo a znova jsem se rozeběhl. Netrvalo dlouho a znova jsem musel změnit běh v chůzi. Ten dotyčný běžec mě doběhl. Byla to slečna s číslem 51. Když mě míjela, rozeběhl jsem se a snažil se jí běžet v patách. Říkal jsem si, že mě potáhne. Chvíli to i tak vypadalo, ale opět mě zrazoval dech. Byl jsem na hrudníku tak zabetonovaný, že prostě běh nebyl možný. Podotýkám, že jsem nekuřák. V životě jsem neměl cigaretu v puse. Slečna běžela statečně dál. Řekl jsem si, že mi nesmí utéct a tak jsem začal znova běžet a hlídal si pravidelnost dýchání. S tím dechem to pořád stálo za starou bačkoru, ale už to bylo lepší. Zato mě ale zase začaly zrazovat nohy. Přesně řečeno holeně. Začaly mě tak bolet, že každý krok mi byl utrpením.
Vzdal jsem lov na slečnu číslo 51 a věnoval se závodu. Priorita pro mě nyní bylo proběhnout cílem.

něco mi říká, že tento závod má zajímavou zápletku

Běžím a blížím se k závěrečné rovince a proti mně se hromadí skupinky běžců, kteří jen tak vyklusávají a povídají si u toho. Bylo mi jasný, že to jsou již doběhnuvší borci a čekají, až doběhnu, aby se mohl závod ukončit a mohlo se začít s vyhlašováním výsledků. Bylo mi trapně, ale co, běžím poprvé. Dvacet let jsem se svým tělem nedělal nic a teď tu lítám po Františkových Lázních jako magor a vydávám ze sebe maximum.

Doběhl jsem do cíle a pán u cílové čáry se mě optal, jestli je za mnou ještě někdo. Vyvalil jsem na něj oči a říkám mu, že pochybuji, že by za mnou ještě někdo byl. Pán radostně nadskočil a odpískal konec.

Byl jsem tak unavený, že jsem si nebyl ani schopen rozvázat tkaničky od startovního čísla. Musel mi s tím pomoci syn, který už v cíli nějakou dobu byl.

Zůstali jsme na vyhlášení výsledků. Dozvěděl jsem se, že mě předběhli i veteráni, což nebylo zrovna povzbuzující. Dále jsem se dozvěděl, že tam jeden běžec, ten, co byl první, udělal traťový rekord a tak jsem mu v tichosti záviděl. Tleskat jsem mu ale nemohl, neboť jsem toho nebyl schopen. Bolely mě totiž i ruce, což nechápu. Po rukou jsem fakt neběžel.

Tímto závodem jsem si dokázal, že sem, mezi ty běžce, ještě nepatřím. Ještě ne. Rozhodl jsem se do odvolání neúčastnit se žádných závodů. Nejprve si odkroutím tréninkový plán od Miloše a pak teprve budu uvažovat, co dál.

Doma mi zvedla náladu moje žena. Pochválila mě. Řekla, že jsem uběhl vzdálenost jako z Chebu do Františkových Lázní a že jsem dobrej, když jsem to uběhl za půl hodiny (můj čas byl 36:16 h). Prý autobus to jede 20 minut. Tak to mi dodala sebevědomí.
Ovšem začaly mě bolet a bolí do teď nohy (v holenní části), bolí mě ruce v loktech a za lopatkami a vůbec jsem takový celý rozbolavělý. Proto i dnes vynechávám trénink. Závod jsem běžel ve svém tréninkovém volném dni, a jak píšu, jsem celý rozbolavělý.

Takže, sportu zdar a běhu zvlášť!

Mirek Vostrý foto
  • přečteno: 13049/12750×, 11 komentářů
Běžecký deník Mirka Vostrého aneb můj první „závod“

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Katerina | 3. 1. 2012 2.28 hod. | 79.97.84.xx
Mirku, děkuji moc za článek a pro mě jsi hrdina. Doběhl jsi s hlavou vztyčenou a jak někdo napsal níže, všichni tě v cíli vítali :-) Hodně běžeckého štěstí v novém roce a prosím, nepřestávej běhat a hlavně psát, protože ty tvoje články mě vždycky nakopnou jako nic! Kač

Danuše | 30. 12. 2011 12.19 hod. | 90.176.137.xxx
Úplně chápu tvé pocity i já tento závod běžela před dvěma lety a byla předposlední a vůbec mi to nevadilo.Nad sebou už jsem zvítězila dávno a to je pro mě to nejduležitější.Né vždy je důležité zvítězit :)
Tak hlavu vzhůru a těšim se až někdy poběžíme spolu.

TerkaCh | 29. 12. 2011 9.45 hod. | 194.108.114.xxx
Nedá mi to a musím gratulovat. Při tvém článku jsem si zase uvědomila jak moc mě baví běhat i závody jen pro radost a jak vyčerpávající je snažit se o výkony. :-) Přeji tedy spíše větší požitek z toho, že ve stejnou dobu běžíš se stejně naladěnými lidmi než z toho kolikátý a za kolik jsi doběhl!

RVM | 28. 12. 2011 18.49 hod. | 77.104.195.xx
Tak pozor. Já jsem se do FL ani nedokopal a dal jsem přednost hospodě den před tím.
Takže minimálně nade mnou jsi vyhrál!

RadekF | 28. 12. 2011 16.33 hod. | 89.102.242.xxx
Nevzdávej to. Taky jsem tě sice předběhl, ale i já jsem začátečník. Začal jsem trochu běhat loni v zimě a v únoru jsem běžel první závod – 2 km na "Běžecké zimě" a byl jsem poslední po velkém trápení na trati. Nebyl jsech schopen ty dva kilometry celý uběhnout. Přes léto jsem jenom jezdil na kole a teď jsem se k běhání znovu vrátil a musím říct, že jsem na tom podstatně líp. Už asi dva měsíce běhám téměř každý den a cítím, že se zlepšuju. Vánoční běh byl můj třetí letošní závod. A z těch šílenců, kteří běhají traťové rekordy si už nic nedělám. Pro mě je důležitý, že zvítězím sám nad sebou a doběhnu. A hlavně, že je mi podstatně líp než dřív. Jo a já začal ve 45 letech. Takže držím palce a vydrž!

Mira Dědek Šrámek | 28. 12. 2011 14.35 hod. | 94.125.216.x
Takový první závod si dobře zapamatuj. Pokud budeš trpělivý, pokorný a u běhání zůstaneš, budeš moct za několik měsíců a ještě lépe let pozorovat nádherný kontrast nejen ve výkonnosti, ale hlavně v pocitu z běhu samotného. To je něco co si přeje většina z nás. A tak se připojuji viz. níže – držím palce (všechny).

Martina | 28. 12. 2011 14.31 hod. | 62.245.107.xx
Nechci být netaktní, ale úpřimně jsem se po dlouhý době zasmála, taky pořád bojuji......sdílím někdy podobný pocity, ale smekám, jednou se začít musí, cíle se začnou postupně zvyšovat...bude růst sebevědomí, to se nebojím, i když ted to asi nevypadá.....takže jedině GOOD LUCK do příštích výběhů.........a děkuji.......mě to taky motivovalo se nevzdát nikdy......:)

12honzade | 28. 12. 2011 13.12 hod. | 90.177.27.xx
No ja bych to tradicne hodnotil silne pozitivne. Nakonec jsi byl mezi temi borci, kteri byli v cili mohutne vitani !:)
Drzim palce, 12:)

Tomáš | 28. 12. 2011 12.08 hod. | 81.25.16.xx
Hezky ze srdce napsané. Připomíná mi to mně před rokem na Štepánském běhu, kdy jsem běžel také poprvé a také jako poslední. Hned na startu mne ušťavilo tempo ostatních, kterým jsem se marně snažil jim stačit a vyřízenej doběhl poslední. Žena s dcerou mne chlácholily a nějaká kolemjdoucí babička povídá, že jsem dobrej, že v tom mrazu jsem vůbec šel běhat a že vždy musí být někdo poslední ať si to neberu. Nojo,ale ono se to snadněji řekne než udělá.

Eva K. | 28. 12. 2011 10.35 hod. | 62.240.184.xx
Hlavu vzhůru, Mirku!
Každý někdy běží svůj první závod. I já jsem v tom svém prvním Václavském běhu ve FL byla také úplně poslední. Ale v každém závodě někdo musí sehrát tuto důležitou roli, jinak by nikdy nezkončil. ;-)

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků