logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012

Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge  2012

Běh chápu jako nejsvobodnější sportovní aktivitu. Můžete běhat sami i ve skupině, pomalu nebo rychle, bosí nebo obutí, v přírodě nebo na dráze, nepotřebujete žádnou výzbroj ani vybavení, bazén ani vodu, volný kurt ani protihráče, vítr ani moře… jediné, bez čeho se vyběhnout nedá, je Vaše rozhodnutí, i chuť se může dostavit časem.

Narodila jsem se v době, kdy se ještě neřešila dětská obezita a oplácané dítě bylo symbolem zdraví. Byla jsem z tohoto pohledu dítě zdravím překypující. V té samé době byly dnes již běžné nemoci, jako alergie a astma, choroby teprve objevované a v Praze je umělo léčit jen pár lékařů. Z tohoto pohledu jsem byla dítě velmi nemocné. Můj tatínek, tehdy ještě aktivní sportovec, mne léčil po svém. Jezdil se mnou v zimě každý víkend na hory a za každého počasí jsme podnikali výlety na běžkách po hřebenech Krkonoš. Alergii i astma mám dodnes, ale túry ve vánicích a mlhách mi daly vytrvalost a vůli nevzdávat se.

Jako oplácaná holčička, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá , jsem se jako mladší žákyně začala věnovat lehké atletice. Protože mi rodiče od malička vštěpovali, že „Když se člověk na něco dá, tak se s tím musí prát“, vydržela jsem u atletiky bez výrazných úspěchů do 18ti let. Na vysoké škole jsem se přihlásila do oddílu běžeckého lyžování, u kterého jsem, opět bez výrazných úspěchů, vydržela 5 let. ¨

Nu a po ukončení školy nastala samá pozitiva a sociální jistoty. Svatba, první dítě, chalupa, živnostenský list, druhé dítě, práce, práce…. Když jsem si občas potřebovala vyčistit hlavu, šla jsem si zaběhat k Lužnici nebo v Praze do „Krčáku“, ale to bylo párkrát do roka. Jezdili jsme na vodu, na kolo, na hory, dcery se učily lyžovat, ale běhala jsem minimálně.

Silvestr 2001 – manžel mi oznamuje, že chce vést jiný život, rozcházíme se a zůstávám sama s dcerami. Najednou mám fůru volného času. Jezdíme hodně na kole a na jaře 2003 si pořizujeme vysněného pejska – malamutku Kiminku. Konečně mám parťáka na běhání. Běháme spolu asi tříkilometrový okruh párkrát do týdne.

Květen 2003 – chystám se na MTB závod, ale nakonec se plán změní. Nevím, co podniknout, nechce se mi prohnípat celý víkend. Tatínek mi navrhne, abych běžela maraton, že se zrovna v Praze koná. Maraton – zní to magicky a lákavě zároveň. Odvětím mu „Maraton neuběhnu, nemám naběháno" a táta na to „Maraton není v nohách, ale v hlavě“. Říkám si, přeci nejsi tak blbá, abys to neuběhla a šla jsem se přihlásit. Pocit v cíli na Staroměstském náměstí je nepopsatelný, jsem šťastná a zničená. Týden chodím ze schodů pozadu a po kanceláři jezdím na židli. Odměním se běžeckými botamai a už vím, že příští rok poběžím zase.

Až do PIMu 2006 si dál běhám svůj okruh s Kiminkou a na tréninku nijak nepřitvrzuju, jen občas si dám desítku v Krčáku. V lednu 2007 přichází na svět poslední člen naší smečky a k běhání se pomalu vracím. S deseti kilogramy nadváhy běhám podél Vltavy s kočárkem, a protože je prostorný, běhám i na nákup, do poradny i do lékárny. Objevuji na netu různá běžecká fóra a servery. Na behej.com odpovídám na výzvu nějakého mladíka, který hledá běžkyni ke společným výběhům v Krčském lese. Bez jakýchkoli vedlejších úmyslů na výzvu reaguji s dovětkem, že nejsem žádná ranní rosa (to jako aby se nebál, nebo naopak, aby si nedělal naděje). Mladý borec se už nikdy neozval, zato na jeho výzvu reagovali další běžci a běžkyně a byl tím dán podnět k založení Klubu letmých houbařů Krč, se kterými běhám dodnes.

Běhá už i moje mladší dcera a na přespolácích, kterých se zúčastňuje, bývají i závody pro dospělé. No a když už tam jsem , tak si většinou odběhnu i svůj závod. A pokud jsou vypsané kategorie, tak se občas i umístím na bedně. To mě ohromně povzbuzuje a motivuje a přitvrzuji v tréninku. Snažím se běhat i nějaké rychlejší úseky, s Houbaři běháme fartleky nebo kopečky. Ale už se nijak nelepším a raději měním taktiku ze „zlepšovat se" na „nezhoršovat se“. Dcery závodí za Spartak Praha 4, stávám se tedy po asi 25 letech opět členkou a bojuji za barvy oddílu v II. lize. Běhám sice na chvostu závodního pole, ale sem tam nějaký bodík pro družstvo žen B vybojuji, a to mě šíleně baví – ta sounáležitost a parta.

Narodila jsem se do sportovní rodiny a prožila krásné dětství, plné nabitých víkendů a aktivních prázdnin. Snažím se stejné zázemí dát i svým dětem a naučit je pozitivnímu přístupu, aby braly vše , co jim život dává, jako příležitost. A pokud mají pocit, že jim něco bere, že je třeba se postavit čelem a brát to jako výzvu.

S cílem pokusit se ještě zlepšovat jsem se hlásila hned do prvního ročníku PIM Women´s Challenge, ale – nebyla jsem vybraná. Hlásila jsem se i do druhého ročníku PIM Women´s Challenge, ale – opět jsem nebyla vybraná. Neodradilo mě to a přihlásila jsem se tedy i do třetího ročníku PIM Women´s Challenge – a VYBRALI MĚ! Bomba, při čtení mejlu, že jsem mezi finalistkami, padám ze židle radostí. Možná už ode mne chtějí mít pokoj, protože tuší, že bych nedala pokoj a hlásila se tak dlouho, dokud by mě nevybrali. Zpytuji svědomí, jaké že jsem si to psala cíle – už si ani nevzpomínám, bylo jich nejspíš víc, ale jeden z nich byl určitě půlmaraton pod 100 min a maraton za 3:30, safra, safra – to tedy nebude žádná legrace, alespoň ne pro mě, která se prostě nedokáže zrychlit…

Pátek 13. ledna – dneska se poprvé setkávám s ostatními vybranými. Představujeme se vzájemně hned v šatně a vypadá to na výbornou partu. Všechna děvčata jsou skutečné osobnosti, ví, co chtějí, kam jdou a jsou ochotny se prát s osudem a se všemi nástrahami , které jim 1/2maraton nebo maraton postaví do cesty, stejně tak, jako život. Těším se na další setkání s nimi a na vzájemné souznění a sdílení zážitků. Těším se i na přípravu, jsem zvědavá, co bude obnášet, bojím se bolesti a zároveň se z ní raduju. Bez bolesti se k cíli nedostanu.

Karolína Jeníková foto
  • přečteno: 21825/20342×, 12 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (53 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

petronela (WCH 2011) | 16. 1. 2012 9.52 hod. | 193.179.183.xx
Holky, držte se! S nostalgií vzpomínám na náš ročník a přeji vám spoustu silných zážitků

Renata | 16. 1. 2012 9.43 hod. | 209.132.186.xx
Moc hezky napsané, Karolíno. Cíl máš vysoký, ale se svojí houževnatostí věřím, že ho dosáhneš. Budu držet palce.

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Finalistky Women´s Challenge 2012

  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012
  • všechny články seriálu Finalistky Women´s Challenge 2012

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Správný střih a správná podpora. Nová kolekce podprsenek NIKE PRO BRA : Já osobně si myslím, že stačí i levnější podprsenka, ale hlavně funkční. Jinak já ji kupovala tady…»
  • Tréninkový plán na zhubnutí nejen pro výkonnostní běžce a běžkyně : Ahoj, narazil jsem nedávno na tento trénink. Zatím mám za sebou 2 běhy a líbí se mi to. Jenom mi…»
  • Běžecká čítanka Miloše Škorpila : Adélo, bohužel Běžecká čítanka je už několik let beznadějně vyprodaná a její nové vydání se…»
  • Běžecká čítanka Miloše Škorpila : Dobrý den, sháním knihu Běžecká čítanka Miloše Škorpila, můžete mi prosím někdo poradit, kde ji…»
  • Only one? : To je dobré jako povídka od Oty Pavla. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků