logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Danin běžecký deníček – díl 6. – Těšovičák padl! (a může za to adrenalin :)

Danin běžecký deníček – díl 6. – Těšovičák padl! (a může za to adrenalin :)

18.8.2009

Dnes jsem byla v práci do půl osmé, díky poradě, kterou jsem sama pořádala :), M na mě čekal, že si půjdeme zaběhat, takže v půl deváté jsem se skutečně vybičovala. Byl už krásný chládek, sluníčko zalézalo do pelechu a při zvýšené dávce adrenalinu – reakce některých kolegů mě vytočily do obrátek :) – mi to běželo skoro samo.

Vyběhli jsme kolem Ohře, zprvu nevěda, kam až doběhneme. U houpačáku najednou padl soumrak a jelikož se M už při cestě sem několikrát přerazil – prý oči rysa :))) – přes kořen, větví chytil jednu do kebule, nechtěla jsem riskovat, že přijdu o trenéra, tak jsem navrhla, že to vezmeme zpět přes Těšovice.

Netušila jsem, že M využije příležitosti a navrhne mi – jakoby nic – že bychom mohli dát ten můj obávaný kopec.

Jo, prdlajs, nevěděla, jak mi naznačit, že když už jsem jednou tady, tak by mě mohla vytáhnout na ten „hroznej Těšovičák“ :))), aby to měla konečně za sebou :))).

Za normálních okolností bych se vyděsila, protože se na něm vždycky spolehlivě vydusím. Ale adrenalin v krvi dělal své :), a tak jsem se do něho pustila s tím, že dnes nebo nikdy. Na svém obvyklém místě selhání jsem to chtěla jako vždy zabalit. M jako by to tušil, se neustále otáčel a kontroloval, kde jsem. No, bylo to brutální a smlouvala jsem o každý metr, ale podařilo se!!!

No, je pravda, že se holka snažila, ale neměla šancí, přeci nebude kvůli tomu, aby uběhla Těšovičák, dělat každý týden porady :)

A tak padlo jedno z dalších mých strašidel :))).

20.8.2009 – Není každý den posvícení …

Využila jsem toho, že je M na Hůrce a dala jsem s ním už druhý trénink v tomto týdnu. Jak jsem ovšem hned záhy po vyběhnutí zjistila, nebyl to nejšťastnější nápad. Jako polehčující okolnost můžu uvést snad jen horko – ačkoliv jsme vybíhali v půl osmé večer, teplota byla stále ještě vysoko nad dvacítkou a slunce to pralo na plný koule. Druhým, ne úplně šťastným, nápadem bylo otočit trasu tak, abych náš „pěknej běhavej“ kopec šla dolů a ne nahoru jako obvykle.

To, co na začátku vypadalo jako největší bonus našeho tréninku se vzápětí obrátilo (jako ostatně většina snadných cest), totálně proti mně. Bohužel jsem si zase nějak neuvědomila, že všechny ty metry, které na trase pohodlně sbíhám dolů, budu muset zase někde jinde vystoupat nahoru :)

No, nemá ta holka Filipa? :)))

Ač je to neuvěřitelné, tato trasa je s výjimkou toho inkriminovaného obráceného krpálu téměř celá do kopce!!!

Marně jsem ale nebojovala jenom s kopci, horkem a večerní únavou, ale dnes bohužel i s absolutní absencí „morálně volních vlastností“ jak se říkávalo tenkrát u nás na západě :))). Při jakékoliv větší námaze, což bylo vlastně pořád :), se mi chtělo to zabalit a kdybych běžela sama, tak bych to taky určitě udělala. Ale před M (lépe řečeno za M), to tak úplně nešlo a taky jsem se musela dostat zpátky (je to něco přes 8 km), tak jsem jen průběžně přecházela do chůze a poslední kilometr se mi zdál nekonečný… Bylo to zkrátka utrpení, byla jsem unavená a zklamaná.

Nejsem žádný naturtalent a nemám to vůbec easy

Vzpomněla jsem si na komentář Honzy pod 5. dílem DBD na webu ve smyslu, jak mi to jde snadno. Začala jsem přemýšlet o tom, v jakém stylu vlastně píšu své příspěvky, že to na čtenáře působí tak easy. Je pravda, že se své běžecké pokusy snažím brát (alespoň před ostatními) s humorem a nadhledem a sama o sobě jsem opravdický optimista, takže vždycky a na všem vidím především tu lepší a hezčí stránku. Ale možná jsem to s tím americkým „keep smilling“ trošku přehnala … Možná tím vzbuzuji u svých čtenářů dojem, že jsem v podstatě (dosud pouze neobjevený) „naturtalent“ (jak měly na tričku účastnice běhu pro ženy ve Frankfurtu). Možná to též vzbuzuje trošku závisti a povzdech „to se jí to běhá, když má za trenéra samotného velikého M!“ :))). Možná je to také tím, že při svých pokusech nemusím (na rozdíl od některých jiných) bojovat s přebytečnými kilogramy, nemocí, momentální špatnou životní situací …

Prohlášení

Učiním teď prohlášení. Bude upřímné a bude pro spoustu z vás, kteří ještě běhat nezačali a ty, kteří už začali a jako já zápasí se spoustou pochybností, nejistot, obav ze selhání … (dosaď své vlastní strašáky).

Zodpovědně tedy prohlašuji, že běhání pro mne NENÍ SNADNÝ.

NEJSEM naturtalent.

POKAŽDÝ, když vyběhnu, se BOJÍM, jestli mi to dneska půjde.

Když běhám s M, strašně se STYDÍM, že nejsem tak dobrá, jako jeho mnohem šikovnější a schopnější svěřenci. A že ho svým výkonem ZKLAMU.

A taky naprosto žensky pořád ještě řeším (i když už míň :)), jak při tom vypadám, jestli hubnu (nehubnu :)), v kterých legínách mám štíhlejší nohy a spoustu dalších „důležitých problémů“, dámy už budou vědět a pánové prominou. (V této souvislosti mohu doporučit užasnou sportovní podprdu!)

Ty můj malý hlupáčku :)))

Na druhou stranu musím přiznat, že běhání je pro mne VELKÁ VÝZVA právě tím, že mi to nejde samo, jako některé jiné činnosti. A já jsem přesně ten typ, který to, když mu něco nejde hned tak, jak si představuje – zabalí a jde dělat to, co mu jde. Strašně totiž toužím být v tom, co dělám, DOBRÁ, co dobrá, já v tom chci být SKVĚLÁ, ještě víc, já chci být na bedně!

Jen abys z toho nebyla brzy na bednu :).

A tak se pořád srovnávám ne s těmi, co jsou horší nebo stejní jako já, ale s těmi, kteří už běhají léta a navíc jsou třeba opravdu ten naturtalent … To je zároveň štěstí i neštěstí všech nás, hledačů dokonalosti (a adeptů pro Chocholouška :)). Štěstí v tom, že díky tomu jdeme (běžíme) – řečeno s klasikem – „Per aspera ad astra“ (tedy přes překážky ke hvězdám), a prokletí v tom, že kromě skvostných (a ojedinělých) okamžiků momentálního vítězství (5, 10, půlka, maraton …) jinak prakticky neustále trpíme pocitem, že nejsme tak dobří, jak bychom mohli být.

Tím vším chci (možná hlavně) sobě i vám říci jediné: JUST DO IT!

A vykašleme se na ty, co to „mají od Boha“, protože právě tím jsou ta naše, byť třeba zatím malá, vítězství cennější. Nepropadejme panice či zoufalství, když po úspěšně absolvované desítce příště nedáme ani pětku v kuse – dnes prostě není náš den. Příště a nebo za týden to bude zase lepší. Nedívejme se stále jenom dopředu (ad astra :)), ale taky si občas dopřejme hodnotící pohled zpět, abychom zjistili, kam už jsme na své cestě postoupili a užijme si to! A hlavně, berme to s humorem, soudci jsme si jen my sami. Buďme k sobě milosrdní :).

PS. Chcete-li mi napsat něco k článku (nebo k něčemu úplně jinému :)) a nechcete z nejrůznějších důvodů využít komentáře, napište mi na dana@bezeckaskola.cz. Tak ať NÁM to běhá! (díky, Honzo! :)).

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 11988/11886×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12HonzaDe | 25. 8. 2009 20.40 hod. | 80.243.97.xxx
No jsem tady „novej":), ale pomerovat vzdalenosti podle velkeho M mi prijde naprosto neprakticke.
Jako kdybychom zavedli jednotku behu jeden „ultrak", tak by se prakticky stejne merilo v „mili-ultracich", protoze hlavni jednotka by byla pro vetsinu smrtelniku nedosazitelna.:)

fotoMiloš Škorpil: Honzo, to je moc dobrý nápad, v podstatě ode dneška si každý určí svou základní míru a bez ohledu, co kdo uběhne, všichni uběhneme stejně :) bude to mít tu výhodu, že se nebudou moci na nikoho vytahovat ti Keňani, jim dáme zálkadní míru 1 m = 1 km, a uvidíme, jestli nám budou stačit :))))

René | 25. 8. 2009 15.46 hod. | 90.183.77.xx
Tak já bych k tomu „džus důit“ snad už jen dodal: Never stop exploring! :))) PS: Mě ten velký M. taky tuhle řekl, že běhám dost málo (a přitom mám vždycky pocit, že už už strhám džípíesku) :))))

Daniela | 24. 8. 2009 21.19 hod. | 213.162.66.xxx
Krasny clanek:))) A krasny komentar od PetraS :)))))

PetrS | 24. 8. 2009 12.13 hod. | 193.165.106.xxx
Nikdy nezapomenu na Milošovo: „Kde seš vole?“ (právě dojídal svůj druhý oběd V Řevnicích, když já se připloužil z Hořovic) Kromě běhání, pomůže i srovnat si běhání v hlavě :)

12HonzaDe | 23. 8. 2009 20.05 hod. | 80.243.97.xxx
Tak to jsi me potesila, protoze to vypadalo, ze snad ani nejsi skutecna:). Takhle ti muzu lip fandit!!!
Jdi do toho a pamatuj si, ze my zacatecnici, co behame maraton kolem 4h musime mit dvojnasobne pevnou vuli proti tem zavodnikum, co to behaji za 2h!:).

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Danin (běžecký) deníček

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků