logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Od nenávisti k nepostradatelnosti, aneb nikdy neříkej nikdy

Od nenávisti k nepostradatelnosti, aneb nikdy neříkej nikdy

Můj vztah k běhání byl odjakživa velmi negativní. Ke sportu jsem byla rodiči vedena od mala. Veškeré dovolené a prázdniny jsme trávili na horách – v létě turistikou, v zimě na lyžích a na běžkách. Když jsem ve 12ti letech začala hrát závodně volejbal, sužovala mě při trénincích pravidelná neuróza z každotýdenních fyzických běhacích testů. Přestože byl pro mě školní tělocvik nejoblíbenějším předmětem, vždy jsem hrůzou omdlévala při vyhlášení povinných vytrvalostních běhů. Vše nad 100 metrů bylo pro mě nepřekonatelným problémem. Běh jsem prostě NENÁVIDĚLA!

V pubertě jsem se v občasných záchvatech snahy vyrovnat se modelkám z titulních stran časopisů donutila k pravidelnější běžecké činnosti, kterou jsem však provozovala se značnou dávkou odporu a znechucení. Věnovala jsem se všem možným sportům, jen běhání mělo na tom nejposlednějším místě svou krabičku s nápisem „Jen v případě nejvyšší nouze!". A ta zůstávala většinou úspěšně bez povšimnutí. Až najednou se to stalo!

S příchodem na vysokou školu a s opuštěním rodného hnízda (které mi bylo v tu chvíli vzdáleno více než 300 km) došlo k dokonalé metamorfóze. Své k tomu velkou měrou přispěla kumulace daných nešťastných událostí. Zoufale a intenzivně jsem začala hledat východisko, jež by dokonale zaměstnalo moji mysl, tělo a dokázalo mi díky endorfinům navodit alespoň dočasný pocit uspokojení a radosti. A tak došlo k otevření krabičky poslední nouze a já objevila kalokaghátiu jménem běh.

Zde jsem poprvé přišla na kloub otřelé frázi: „Utéct před problémy“. Nazula jsem goráčové tenisky, nasadila kulicha a můj první výběh do lesa za doprovodu chumelenice, sněhových závějí a -10ti stupňů způsobil přelom v dějinách dosavadních událostí. Samozřejmě, že to v té době nemělo s během moc společného. Trvalo téměř rok, než jsem se díky několika odborným časopisům dozvěděla, jak na to. Pochopila jsem, že nemůžu začít tempem splašené laně, které po 100 metrech dojde dech a je připravená leda tak na porážku. A tak jsem zvolila tempo, při kterém mě sice zpočátku předcházely i maminky s kočárky, ale které jsem byla schopna vydržet déle než 5 minut. Výsledky se dostavily během prvního měsíce. Roky plynuly a běhání (a pohyb vůbec) se pro mě staly drogou. Vždy se těším na ten krásný pocit, kdy člověk vyběhne a již na prvních metrech cítí, jak se z něj odpařuje vše špatné a dostává se mu endorfinové infuze. Kdo nezažil, nepochopí!

Díkybohu jsem našla i partnera stejného ražení, se kterým trávíme volné chvíle, víkendy i dovolené v bikovém sedle či v pohorkách na horách, lezením po skalách, brázděním svahů a planin na lyžích či běžkách nebo s hlavou v oblacích pod ochranou paraglidového křídla. Běh však zůstal mou privátní záležitostí, při které si vždy dokonale vyčistím hlavu a mám tak chvilku jen sama pro sebe. A vím, že tím nejdůležitějším je (hned po zdraví, bezbolestném vstávání a fungujících kloubech) mít vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout (nejen na druhém konci lana), s kým máte společné zájmy, „sportonadšenství" a dokážete si život naplnit nezapomenutelnými společnými zážitky, protože na ty se v životě hraje.

V současné době zde bohužel nevyčíslím nespočet absolvovaných běžeckých závodů a cílových opojení, protože na ten svůj první stále ještě čekám. Do loňského roku mě zatím nikdy nenapadlo se některého (ač třeba regionální pětikilometrovky) zúčastnit. Závody ve mně vzbuzovaly zbytečný stres, kterým jsem si své relaxační pobíhaní po Krušných horách nehodlala kazit. Ale pak jsem pochopila, že kde není cíle, není páky, a protože je člověk tvor od přírody líný, potřebuje mít nad sebou nějaký ten bič.

A jelikož nejsem žádný troškař, mým prvním cílem se stal hned maraton. Nyní si ani netroufám odhadnout, zda vůbec dokážu tuto vzdálenost ujít, natož uběhnout, ale kdo nic nezkusil, nic nezískal. Jeden nezapomenutelný člověk mi kdysi řekl: „Zážitky nemusejí být kladné, ale silné!“. A to se stalo mým životním mottem. Nikdo se nás nikdy nebude ptát na to, co jsme chtěli třeba i ve skrytu duše udělat a neudělali, ale na to, co jsme skutečně dokázali.

Člověk se může stát skutečnou osobností až ve chvíli, kdy poprvé něco nevzdá a překoná sám sebe. To je ta jediná a správná cesta k úspěchu po celý život a ve všem. Moc dobře vím, o čem mluvím.

Svým působením v projektu PIM Women's Challenge nechci dokazovat nic sobě. Chci ukázat všem „věčným začátečníkům“, že je jen potřeba určit si cíl, najít v sobě to první odhodlání a vyběhnout. Pak už mi musí dát každý za pravdu, že výše uvedené pocity se spolehlivě dostaví. Nedostatek času a jiné výmluvy dokážou zajisté vyvrátit mé kolegyně, které s různým počtem dětí a po spoustě životních nástrah v sobě dokázaly najít odhodlání a vůli pustit se do tvrdého tréninku. To jsou pro mne skutečné hrdinky.

Prostě když se chce, tak to jde a 90% všech překážek je jen v hlavě!! Já vím, že cíle a limity, které jsem si určila, splnit CHCI!! Teď je řada na vás…

Jana Čadková foto
  • přečteno: 11177/10693×, 4 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (30 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Sue | 26. 4. 2012 21.34 hod. | 188.143.232.xx
I'd vote for French In my home' and Happy, Sad, Silly' although I might chgane my mind about the latter at the last minute to something in Arabic (or maybe Russian or Japanese:-) )One thing I love about summer is the Sculpture by the Sea art display that's on every year around here. It's great to head down to the beach (late enough in the day that it's not _too_ hot) with the family, and wander around some really different (large!) artworks, and then finish off with fish and chips on the sand as the sun sets:-)

Kamil (Beskydy, Morava) | 8. 3. 2012 21.17 hod. | 89.24.157.xx
Ahoj Jančo, úplně náhodou jsem tady na Tebe "narazil". Příjemné čtení jedné hezké životní etapy s kouzelným životním motem!

Jana | 29. 1. 2012 17.25 hod. | 94.112.159.xxx
Ahoj Katko, super cíl, přesně tak to má být, jinak se k tomu nedonutíme. Také držím palce a doufám, že se na závodech budeme potkávat pravidelně:) Také přeji hodně štěstí a vytrvalosti při trénincích.

Katerina | 20. 1. 2012 20.07 hod. | 79.97.84.xx
Ahoj Jano, krásný článek a úplně se v něm vidím. Od 10let do 17ti jsem hrála závodmě házenou a na každém tréninku se běhalo, pomalu by to ještě šlo, ale jak já jsme nesnášela běhání od čáry k čáře, brrrr...K běhu jsem se pak dostala párkrát, každoročně v lednu, když byla největší zima a vždy mi to vydrželo jen měsíc! Loni jsem začala běhat pravidelněji, ale pořád ne pravidelně a tak jsem se letos rozhodla, že si dám nějaký cíl. Chci zkusit 10km, maraton mám v plánu v říjnu :-)
Hodně štěstí, Katka

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků