logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Měla jsem štěstí na to, že jsem z vesnice

Měla jsem štěstí na to, že jsem z vesnice

Měla jsem štěstí na to, že jsem se narodila na vesnici. Měla jsem štěstí i na to, že na mě mí rodiče neměli moc času dohlížet a tak jsem mohla po škole až do večera běhat po lese, hrát na schovku, skákat přes švihadlo a gumu, jezdit na všem, co mělo kola.

Mám štěstí i na to, že i moje tělo má určitou paměť a po letech ne zrovna přátelského vztahu s během (běh na střední škole s profesorkou na kole a její dogou v zádech) si zase vzpomnělo, jak je to fajn, když se ti po prvních pěti minutách srovná dech a ty si začneš neskutečně užívat.

Ale než jsem se k tomu dopracovala, musela jsem projít dlouhou cestou. Hlava i tělo si muselo sáhnout až na samotné dno svých možností. Jsem učitelka v rehabilitační třídě pro děti s tělesným, mentálním a zrakovým postižením a kombinace s druhou směnou doma, kde čekala těžce nemocná teta upoutaná na lůžko, mě naštěstí donutila najít si něco, kde se odreaguju a uvolním.

Začala jsem pobíháním k nejbližšímu lesíku a zpátky. Vracela jsem se rudá jako rak. Cestou kolem hřbitova jsem vždycky ještě přidala – to ať tam nezůstanu. Doma jsem se pak zhroutila naprosto vyčerpaná, ale dokonale odreagovaná. Tetě jsem pak vyprávěla, kudy jsem běžela a koho jsem potkala. Těšilo ji to.

Později, když už jsem stíhala u běhu i dýchat a přemýšlet, jsem dostávala ty nejlepší nápady. Škoda je, že je nestíhám zapisovat.

Vloni teta zemřela a odkázala mi nějaké peníze s tím, že si mám koupit něco pro sebe. Na kožichy a zlato nejsem, tak jsem si koupila běhací pás. To byla další motivace k tomu, abych pokračovala s běháním. A tak běhám a běhám a běhám…

V červenci takhle běžím kolem domu neteře a tam na mě volá její muž: „Tetino, já bych s tebou taky někdy běžel!" Já na to: „ A kdy je to někdy? Co třeba teď?" Tak vyměnil žabky za trekové boty a protrpěl si svých prvních pět kilometrů. Asi ho to neodradilo, protože do týdne si pořídil běhací boty a triko. Dneska už dá i dvanáct kilometrů. Už je prostě náš!

A zase jsem u toho štěstí. Mám obrovské štěstí na lidi kolem sebe i na to, že jste si mě vybrali mezi VÁS! Doufám, že nezklamu!

Martina Kurková foto
  • přečteno: 7005/6857×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Věra | 25. 1. 2012 20.36 hod. | 213.192.12.xx
Martino, hezký článek, ty určitě nezklameš, už se těším, až se zase v únoru setkáme :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích : Článek je z roku 2011 (12. června letos není neděle). Kromě toho mám dojem, že Miloš Škorpil…»
  • Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích : Miloši, prosím Tě, Ty poběžíš Olomouc jako vodič na 2:30 ? »
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků