logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Největší úchyl vyhrává, aneb 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE

Největší úchyl vyhrává, aneb 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE

Živě si pamatuji na chvíli, kdy mi v mailu přistála pozvánka na závod 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE s vtipným komentářem: Největší úchyl vyhrává. Nejsem úchyl, ale o účasti na tomto závodě jsem nepochybovala ani chviličku, o čemž svědčí i mé nízké startovní číslo 32. Registrovala jsem se ještě ten den.

Tento závod sliboval skvělou akci pod vedením organizátora Beskydské sedmičky Libora Uhera. Cílem je 24 hodin pořád dokola běhat buď ve štafetě, nebo jako jednotlivec asi desetikilometrový okruh přes Lysou horu a vystoupat tak co nejvíce výškových metrů. To vše za extrémních zimních podmínek. Prostě úchylárna:-). Ale zároveň zimní Mistrovství ČR v horském maratonu, na který se přihlásilo více než 400 jednotlivců a 274 účastníků štafet.

Budu muset běhat kopce, o víkendu dlouhé trasy, budu muset chodit posilovat, běhat schody, otužovat se … to všechno se mi od toho dne honilo hlavou a to vše jsem se více či méně snažila dělat. Hltala jsem každou novou informaci na stránkách, promýšlela vybavení a záviděla těm, kteří mohou na Lysé trénovat, zatímco my v Brně už několikátý rok nevíme, jak vypadá sníh. Čím víc se ale závod blížil, tím větší obavy jsem z něj měla. Lysá hora umí potrápit i v létě, natož v zimě.

Konečně den D. Vyrážíme v pátek s manželem a dvěma kamarády, plni očekávání. Bohužel už v autě zjišťuji, že jsem doma zapomněla běžecký batůžek a přemýšlím, jak narvu do kapes alespoň povinnou výbavu. Kolem šesté večer přijíždíme do Malenovic, kde je místo akreditace a hned u vchodu se nás kameraman Saša ptá, kolik chceme dát okruhů. Říkám šest, Sasha se divně tváří a já přemýšlím, jestli jsem to nepřepískla. No co už, teď těch šest dám, i kdybych padnout měla.

Sobotní ráno je jak vymalované. Sluníčko, bezvětří a mráz, až praští. Řeším, co všechno vzít na sebe, co na nohy, jestli brát pití, nasazovat nesmeky … ale nejsem sama. V recepci hotelu po sobě všichni nenápadně pokukují. Za chvíli od hotelu Bezruč, který závodu poskytl zázemí, pochoduje dlouhý had závodníků na start do Malenovic. Poslední instrukce, ukládání čísla na Horskou službu a dojemná minuta ticha za zesnulého Jiřího Rašku. V 10 h se otevírají časové brány a závod začíná. Taktiku nemám, jen vím, že do kopce běhat nebudu.

  1. okruh – začíná se svižně a už z prvního stoupání za hotelem je jasné, že zadarmo to dneska nebude. Na úzké pěšině se nedá předbíhat, takže makám tak, abych ty za mnou nezdržovala. Ne že by mi úplně podkluzovalo, ale že bych se mohla do nohou opřít, to teda ne. Svah je tak prudký, že abych se zapřela holemi, zvedám ruce až nad hlavu. Tak tomu se tady říká „hang Kicbííl“. Sklony dalších úseků nevnímám. Vnímám jen nádheru kolem sebe. Stromy jsou obalené tak, že se špičky sklání k zemi, někdy ani není poznat, že ta hromada sněhu a ledu je strom. Ani nevím jak, ale už jsem na Lysé. Probíhám časovou bránou a hned je zde sestup. A pořádný. Cestička pro jednoho, každý chce dohnat ztrátu ze stoupání, pro někoho, kdo na sněhu běžně neběhá, je to „o hubu“. Opět nechci nikoho brzdit a tak tak vybírám zatáčky. Příští kolo si musím dát na boty nesmeky. Konečně jsme pod kopcem, ale žádná úleva se nekoná. Naopak. Poslední část okruhu se brodíme prašanem. V tenisečkách se prodírám sněhem do půli lýtek, snažím se běžet, ale sníh si s nohama dělá, co chce. Snad se to během dne trochu udusá.
  2. Okruh – nasazuji na boty želízka. A ouha. Rozdíl sto a jedna. Noha krásně drží, dokonce se můžu i v Kicbíílu do toho pořádně opřít. Pole se roztrhalo a já si konečně začínám užívat své tempo a rozhled z královny Beskyd. Z kopce mi to už vůbec neklouže a opojena svojí rychlostí, ztrácím pud sebezáchovy. Moje nadšení trochu pokazí trojice vedoucích závodníků, kteří kolem mě doslova proletí. No tak jsou to kluci Beskydami odchovaní , ale že mě předběhnou o kolo už ve druhém kole, to je mazec. Dole pod horou se prašan bohužel ještě neudupal, železa tady nepomáhají a je to pěkná dřina. Jsem zpět u hotelu a po dvou kolech a 4,5 hodinách si dávám jídelní pauzu. Kdo chtěl, mohl si koupit za 300 Kč zelený pásek na ruku, který ho opravňoval ke vstupu na nonstop raut v hotelu. No nekup to!
  3. Okruh – poslední za světla. Západ slunce, dlouhé stíny a obloha hrající všemi barvami. Tady by se fotograf vyřádil. Turisti schází z hor a pod nohy se mi pletou psi, děti na bobech, maminky na saních. Dobíhám za šera a jdu si na pokoj vyměnit sluneční brýle za čelovku.
  4. Okruh – začínám oceňovat důkladné značení trasy. Snažila jsem se trať dobře zapamatovat, ale jak tak člověk kouká pod nohy, lehce běžné značky přehlédne. Ale tady je značení luxusní. Červená blikátka ukazují cestu a já ztrácím další za svých obav. Je krásné ticho, jen sníh pod nohama křupe. Kam se natočím s čelovkou, tam jiskří sníh, připadám si jako v pohádce. Jen těsně pod vrcholem, kde nejsou stromy, trochu fouká a moje nohy v mokrých teniskách docela promrzají. Dole jsem v sedm večer a mám hlad jak vlk. A potřebuji kafe.
  5. Okruh – než vyrazím, napadne mě mrknout na průběžné výsledky, které se pravidelně vyvěšují. Vidím u svého jména čísla 9 a 1, ale nějak to nemůžu rozluštit a nechci se zdržovat, tak vyrážím na trať. Zdá se mi, že předbíhám čím dál víc lidí. Kupodivu mám pořád dost energie. Rychle přebíhám vrchol, kde už je docela velká zima, tak mizím co nejrychleji v lese. Prašan přece jen trochu umrzl a začíná být schůdnější.
  6. Okruh – nedá mi to a jdu se zeptat kluků, co zpracovávají výsledky, jak na tom jsem. Nechce se mi věřit tomu, co slyším. První v kategorii. Přiznám se, že mi tato informace zatemnila mozek. Jdu jak stroj, přestávám se kochat okolím a přemítám, jaké by to bylo, kdybych vyhrála. Naposledy jsem byla na závodech první někdy v pubertě. Přibíhám zpět k hotelu o půlnoci a vítězství – nevítězství, jsem už docela unavená. Svých šest okruhů mám splněných. Jdu si lehnout. Dvě hodiny musí stačit. Ulehám, ale usnout nejde. Bolí mě stehenní svaly, záda a navíc adrenalin nedovolí tělu vypnout. Nakonec ležím do tří do rána, vstávám totálně rozlámaná, kašlu z té ledové vody, co venku piju a vůbec se mi nechce zpátky do zimy. Napraví to káva a vydatná snídaně a ve čtyři ráno jsme ready. Jdu se zeptat, jak se změnilo pořadí a jsem stále první, s 1,5 hodinovým náskokem. Tak to je v suchu, říkám si. Teď mi stačí už prostě do konce závodu okruhy jen odchodit.
  7. Okruh – jde to ztuha. Cítím namožené svaly na nohou, čím dál víc zabírám rukama. Nikam se neženu, ani to nejde. Po cestě potkávám už jen závodníky dvou typů. Ty, co se z posledních sil plouží a ty, co vypadají, že právě vyběhli. Cítím únavu, ale výstup stále zvládám bez zastavení. Se seběhem je to už horší. Stehna bolí, tak běžím jen míň prudké úseky. Manžela brzdím, ale ten se rozhodl, že odloží vlastní ambice a tento závod mi poslouží jako vodič, za což jsem mu hrozně vděčná. Před posledním okruhem jdeme ještě načerpat síly do hotelu. Už bych tu nejraději zůstala, ale po hodině vyrážíme.
  8. Okruh – asi tím, že už je poslední, dávám do něj zbytek sil a jde to docela dobře. Vypínám čelovku a obdivuji východ slunce. Pro toto ty noční závody miluju. Svítání na horách má fascinující kouzlo. Lysou vyjdeme na jeden zátah a dolů už to jde taky nějak samo. Cesta je místy prodřená na led, kámen nebo hlínu, ale hurá, už tudy dnes víckrát nepůjdu. Ještě závěrečný rozběh do cíle. Hotovo. Máme to za sebou. Jdu vyzout ty mokré věci, co mám na nohách a zkontrolovat pořadí. „Jste 2. v kategorii. O čtyři minuty.“ Ještě před pár hodinami mě ani nenapadlo pomyslet, že bych se mohla umístit a najednou mě přepadá smutek. Někde se stala chyba. To mám za to, že jsem se opájela myšlenkou na vítězství. Naštěstí si uvědomuji, že ještě by to bylo brzy. Nemám ani tolik naběháno, ani příliš mnoho zkušeností. Ale od toho jsem vytrvalec, abych byla trpělivá, a raduji se z 2. místa v kategorii a celkového 7. místa z 37 startujících žen. Byla to krásná a výborně zorganizovaná akce, a až se zotavím a začnu normálně chodit, začnu se těšit na další ročník.
Renata Prokešová foto
  • přečteno: 10740/10202×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (44 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pavel | 19. 2. 2012 15.19 hod. | 78.102.65.xxx
Jsi fakt machr, gratulace, žes to vůbec vydržela:-)

petronela | 18. 2. 2012 13.57 hod. | 90.176.93.xxx
Renato, krásné! Blahopřeji!
A Ilonce slibuji, že se taky přidám, ale nebudu ji brzdit, nechám ji běžet si to sólo :-)

mara | 15. 2. 2012 7.15 hod. | 193.179.74.xx
Vítězům sluší skormnost.

IlonaB | 3. 2. 2012 19.03 hod. | 109.164.3.xxx
Skládám uznání a obdiv tobě Renato i všem ostatním ženám,které závod absolvovaly.Věděla jsem o něm,nesmírně mě taková výzva lákala,ale netroufla jsem si bez parťáka.Od pátku jsem stejně ale na nic jiného nemyslela, než co se tam děje.Teď,když čtu tvůj poutavý příběh,mrzí mě můj strach o to více a vím,že drápek je pevně zaseknutý.:-) Takže snad do roka a do dne.....? Díky za motivaci :-) Ilona

david d. | 1. 2. 2012 12.56 hod. | 62.168.7.xxx
Krásné počasí, krásný závod, pořadatelé se po celou dobu usmívali. Slovenské hory jako na dlani. Jedinou mouchou byla nezvládnutá organizace po konci závodu a trapné vyhodnocení. I přesto je celkový zážitek super a od neděle mám zvláštní pocit, že mi něco chybí.....

Alžběta | 1. 2. 2012 12.01 hod. | 83.208.176.xx
Z toho by mě šlehlo nechat si takhle utéct vítězství. :-o)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání dětí. Kdy začít, jak začít, jak připravit trénink : Moc pěkný článek, já mam devítiletého kluka, který miluje sporty, dělá hlavně fotbal, hraje, chytá,…»
  • Pražský maraton: Když miluješ … není co řešit : Martine, budu se Tě držet :) Těším se, Martina »
  • Pražský maraton: Když miluješ … není co řešit : Martine, budu se Tě držet :) Těším se, Martina »
  • Proč bys měla začít běhat? : Ještě je důležitá jedna věc – nenechat se moc často zastrašit horším počasím, protože pak se…»
  • Deštivý, ale krásný úvodní závod Běhej lesy Brdy : Skvělý závod, i když počasí bylo velmi chladné. Terén byl houpavý s krásnými výhledy. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků