Běžecké soustředění v hotelu Francis – Malá a Velká porce
Pořádat soustředění v únoru, když teploměr míří k – 20 stupňů C a ještě k tomu v Západních Čechách? Tak tam vám teda nepojedu. Možná si řekl mnohý či mnohá. Nevadí, ti, co přijeli – a Ondra Černý to měl bratru sedm hodin cesty po zasněžených silnicích – vůbec nelitovali. Navíc ubytovací kapacita byla naplněna, takže ani hotel Francis nelitoval, že do toho s Běžeckou školou vběhnul.
Obsah [skrýt]
Malá a Velká porce
Přijel jsem okolo devatenácté hodiny večer. V restauraci už seděli Eva, Pavla a Ondra, to jsem ještě netušil, že patří do kruhu. Za chvíli přišel Láďa, Vláďa, přijela Lucka s Michalem a Renata s Ivanem. Nesmím zapomenout ani na Honzu, otce Petra a Evu, v podstatě místňáky. Mezi tím jsem se Zdeňkem nanosil z Draka držák na boty, co nám poskytl Asics, abychom si je mohli během soustředění otestovat, a byl čas něco pojíst. Ke stolu ještě zasedla Kamča s Danou a mohli jsme začít hodovat. K večeři byl gulášek, pro některé pak makrobiotická strava. My neznalí jsme usoudili, že je to strava, která byla uvařená z produktů nakoupených v Makru, ale jak nám pak v sobotu vysvětlil Vašek – kuchař z hotelu Francis, tak docela pravda to nebyla.
Jó, vy se ptáte, proč jsme nahoře napsal jako nadpis Malá a Velká porce? No to si nechte vyprávět! Malá porce – Eva, nebo to byla Pavla? No to je jedno, dneska už to nevědí ani ony. Tak prostě Malá porce si stěžovala, že když si objedná jídlo, tak vždycky dostane míň než Velká porce. Pointu to mělo následující den, kdy Malé porci byla k obědu naservírována velká porce, a Velké porci porce malá. Teda malá… ona byla normální, jakou jsme dostali i my ostatní, ale Malá porce dostala pořádný nášup. To ji zmohlo společně s dopoledním výběhem tak, že ulehla a nebyla k probuzení. Stejně tak ale ulehla a nebyla k probuzení Velká porce, asi proto, že se jí nedostalo dostatečně velké porce a tak usnula vysílením, když nemohla dostatečně obnovit energetické zdroje.
Zteč hradu Seeberg a pak hurá přes lesy
V pátek ráno, ledva zmražený kohout zakokrhal, jsme pojedli vydatné snídaně, neboť Miloš říkal, že naše babičky říkaly, že snídaně je grunt, a pak ještě lehce obtěžkáni krmí spočívající v našich žaludcích jsme se vydali vyzkoušet, jak funguje ochrana proti mrazu ala babička.
Pohlédnete-li do tváří odhodlaných bojovníků, vydávajících se na zteč hradu Seeberg, tak vám jistě neunikne, jak byli na běh nažhavení.
Poté, co jsme si však zacvičili po vzoru 7 + 1 cviku na zlepšení běžeckého stylu,
se nálada přehoupla přes bod mrazu a na několika tvářích se dokonce objevil i úsměv. Náznak toho, že „to pude."
A taky to šlo. Po doběhu se většina účastníků oddala lázeňským orgiím, teda procedurám.
Odpoledne jsme vyjeli směr Kappel a Waldsassen, a absolvovali prohlídky místních kostelíků.
Večer jsme se vypravili s Pavlem Chrenem na X-teru na Hawaii a užili si zdejšího sluníčka. Při tom jsme usrkávali kvasnicový Erdinger. Obé nám velmi svědčilo.
-20 stupňů C na Zelené hoře zmrazilo i Čochtana na rybníku v Dolní Hraničné, ale nás ne
V sobotu nás probudilo slunce a mráz. Ale nám to nevadilo. Uvázali jsme si na hlavy babky a vyběhli směr Zelená Hora. Abych nezapomněl, na cestu se k nám přidali ještě Štefan a Petr.
Cestou jsme se stavili na čajíček a na koláček ke Zdeňkově mamince na Pomezí.
Odtud vrcholové družstvo pokračovalo přes Dolní Hraničnou na Zelenou Horu, aby se pak spustili dolů do Chebu a přes dvorec Stein a Komorní Dvůr zpět do Francisu.
Po procedurách a obědě – nyní už s normálními porcemi, jen většina propadla makrobiotické kuchyni, jsme se vydali pochodem na Komorní Dvůr užít si bazénu a tří druhů saun. Po vyčochtání jsme doplnili ionty a dali se odvézt zpět na hotel, neb uondáni kilometry, mrazem a vodou se nám už nechtělo ťapat.
Po večeři jsme se bavili jídlem. Tedy přesněji – přednáškou o stravování běžců. Pravda, Vašek – kuchař, který si přednášku pro nás připravil, z toho nebyl moc šťastný, protože jsme mu do toho dost kecali, ale co bylo hlavní, všem nám velmi chutnalo.
Takže praktická zkouška dopadla na výbornou.
SOOS neznamená SOS
Kdo zavítá do Františkových Lázní, měl by navštívit SOOS. SOOS neznamená SOS, jak by mnohé mohlo napadnout, ale je to název unikátní přírodní rezervace, kterou stojí zato navštívit v kteroukoli roční dobu.
Se Zdeňkem jsme věděli, že by nám oznámení, že je to na SOOS a zpět 15 kilometrů, moc bodů nepřineslo a tak jsme vypustili sumu 10 kilometrů. Dokonce padlo párkrát: „Zabít“!
Namakaný makaci se nikdy nevzdávají
Ale, ono když už jste na pátém kilometru a vidíte, že cíl vašeho snažení se blíží, tak běžíte spíš dál, než byste se jali vracet. A nakonec každý je v cíli rád, že dal víc než míň, tím spíš, že na SOOSu opět čekalo občerstvení, které bohužel zadní voj neochutnal, neb přední nebyl solidární a všechen čaj vychlastal:).
Schválně, kdo z těch dvou dával ve škole pozor?
Moje první setkání s Běžeckou školou
No co napsat, nejsem žádný pisálek, běhám jen pro radost a když mám čas, ale soustředění se mi moc líbilo, i když jsem většinou viděla jen záda svých kolegů běžců a pak už jen pole a louky:), ale bylo krásně. Občas se pro mě kamarádi vraceli, jinak na mě vždy někdo čekal nebo běžel podle mě – šnečím tempem.
Hezké bylo, že i když jsem byla vždy na konci, tak se se mnou každý normálně bavil, což bylo super a jsem za to ráda. Zažila jsem i někdy (ne teda v běhání), že pokud nejste na nějaké špičkové úrovni jako ostatní, tak se s vámi nikdo nebaví a ani vás nepozdraví. Ubytování a běžecké trasy byly moc hezké. Co dodat – moc se mi to líbilo:).
ahojky a díky Kamča
Prostě to byla děsná pruda! V životě už mě tam nikdo neuvidí!!!
Vložit komentář
Ahoj Petře, je pravda, že tyto fotky mohou svádět k chybné interpretaci a tak ti nelze mít za zlé, že ses nechal zmást. ;-) Skutečnost se má tak, že jsem ve své neskonalé dobrotě obětovala vlastní cvičení tomu, abych pomohla některým borcům z naší tréninkové skupiny, kteří směřují k vysokým cílům, cvičit s intenzitou, která lépe odpovídá jejich výkonnosti. ;-))) Cvičení jsem si pak samozřejmě vynahradila po návratu z výběhu.
No ovšem Miloši, podle rozesmátých obličejů všech zúčastněných to byla "děsná pruda" :-)))) Krásný fotky – jen jsem koukal, jak se Lucka při cvičení ulejvala :-))) ale zato ji velice chutnalo a tak to má být :-)
Přesně!
