logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

V rohu pokoje stojí krosna plná věcí a ví, že už je po všem, a mně v hlavě běží jako když jsem byla malá: VADÍ – NEVADÍ

V rohu pokoje stojí krosna plná věcí a ví, že už je po všem, a mně v hlavě běží jako když jsem byla malá: VADÍ – NEVADÍ

Při přečtení názvu si asi řeknete, proč. Čtěte dál a uvidíte sami. Celý týden se mi v hlavě honí spousty nápadů, jak bych napsala nějaký malý příspěvek na téma zimní soustředění ve Františkových Lázních.

Teprve včera, když jsem vyběhla na mojí delší trať, jsem měla dost času si v hlavě vše srovnat a uspořádat. Jen mě to utvrdilo v myšlence, že bych chtěla taky k tomu něco říci. Běžela jsem sama zasněženou krajinou a v tu chvíli si uvědomila, jak moc se mi stýská po vás a po společném běhu s vámi.

Určitě nepředčím v psaní Michala ani Miloše (a v tu chvíli jsem měla nadpis), ale komu to VADÍ? Mně rozhodně ne.

Snad NEVADÍ ani to, že první, co udělám ráno, když přijdu do práce, juknu na stránky Běžecké školy. Je to takový můj rituál, nastartování nového dne.

Onoho dne přišla nádherná zpráva o běžeckém soustředění ve Františkových Lázních. Na co čekat? Byla jsem asi první, kdo na výzvu reagoval a obratem psal vzkaz Milošovi, že by to byl ten nejkrásnější dárek od Ježíška anebo opravdu dobrá příležitost setkat se s lidmi, které jsou mému srdíčku hodně blízcí a ještě větší šance poznat další.

Tak jak to u mě ostatně bývá, s pocitem velkého očekávání, těšení a trochu těch obav (ty tam taky byly, ne že ne) – přijmou mě mezi sebe, najdu s nimi společnou řeč, co myslíš?

Přes to všechno si říkám NEVADÍ, jdu do toho, mnohem víc by mi VADILO, kdybych si tuto příležitost nechala ufrnknout mezi prsty. To bych toho teprve litovala, jak se znám. Nebylo by to ovšem poprvé a ani naposledy.

Běh už mi přinesl hodně nového a krásného, tak proč nemít další krásnou zkušenost.

Dobře jsem udělala a ani na minutu o tom nepochybovala a nelitovala.

Den D je tady. S pocitem lehkého mrazení v zádech, která mi obtěžkávala těžká krosna, natahuji ruku po klice k hotelu Francis. Vejdu dovnitř, dveře se za mnou zaklapnou a najednou jako bych se ocitla v jiném světě. Pryč od světa tam venku. Stojím tu sama za sebe, proto ta nervozita a ještě větší obavy. Jsem tu správně, přijmou mě mezi sebe, co mě čeká?

V okamžiku, kdy vidím Zdendu, jeho úsměv od ucha k uchu, jak ke mně kráčí, rázem ze mě vše padá. Vřelé objetí a přivítání, nic jiného jsem ani od něj nečekala, nezklamal. To je prostě on, srdce otevřené.

Rychle se ubytovat a přivítat se s ostatními. No to se mi moc nepovedlo, protože jsem se chovala jako ryba na suchu. Snad to NEVADÍ a odpustili jste mi to.

Výborná večeře a pomalé začlenění do hovoru, nádherné a zajímavé povídání o extrémním sportu i s krásnými obrázky uvolnilo ledy a rázem jsem se začala cítit jako ryba ve vodě.

Ráno po snídani, plná očekávání, nabalená jako pumpička, stojím před hotelem společně s ostatními. Teploměr ukazuje -20 stupňů, co myslíte – VADÍ anebo NEVADÍ?:-)

NEVADÍ, nám teda rozhodně ne. Běžíme si krajinou, jako by se nechumelilo, mráz nám křupe příjemně pod nohama. Konečně nám po chvíli začíná být teplo. A protože jsme s Danuškou téměř na chvostu, trvá nám to trochu déle, než se zahřejeme. Za námi už je jen Kamča:-), o té se zmíním za chvilenku. To chrtům před námi vře krev v těle téměř okamžitě. Jak jinak, když jsou to dostihoví chrti.

Mráz jsme přežili a za odměnu na nás čekal výborný oběd a následná relaxace na Komorní Hůrce v bazénu a skvělých saunách. Pak dobré pivíčko a ještě lepší večeře. Co bychom jiného taky mohli ve skvělém hotelu Francis očekávat, že.

Ještě příjemnější byl večer strávený povídáním s přáteli. Co více si přát? Na chvíli se zastavil čas a nám to vůbec NEVADÍ.

Ani v neděli ráno si mráz nedal pokoj a čekal na nás za branami hotelu. Máš smůlu, nám to vůbec NEVADÍ.

Výběh byl v tom mrazivém ránu dlouhý a náročný. A hlavně trochu smutný, byl totiž poslední společný. A to nám teda rozhodně VADÍ. V tu chvíli mi bylo jasné, že doma už budu zase jen sama se sebou. Co naplat, vše jednou končí a čas plyne dál a o to rychleji, když jste s někým, s kým vám je dobře.

V rohu pokoje stojí krosna plná věcí a ví, že už je po všem. Už nezbývá moc času, akorát tak na společný poslední oběd a pak už jen smutné loučení. Se slzou v oku jsem se loučila a v srdíčku měla naději, že se určitě nevidíme naposledy. Závěrem bych chtěla říci, že mi bylo potěšením s vámi běžet a trávit s vámi volný čas. Vlála jsem téměř na chvostu, ale mně to rozhodně NEVADÍ. Hluboce se klaním Kamče, která na tom chvostu byla a nevzdala to. A určitě si říkala stejně, jako si to říkávám já, mně to vůbec

NEVADÍ. Moc vám děkuji, že my pomalí jedinci nejsme pro vás přítěží, ale rovnocennými partnery. Vím, že to tak je, protože jste mě o tom už několikrát přesvědčili.

Moje velké díky patří všem, ale nejvíce Zdendovi a Milošovi. Vím, že i vy to tak cítíte.

Rozhodně nesmím zapomenout na Hotel Francis.

PS: Někdo mi napsal krásné věnování:
„Danuško, běh ti pomohl najít nové přátelé a nový smysl života. Přeji ti, aby ti to vydrželo navždy.“

Knihu už jsem přečetla a rozhodně ne naposled. Bude na čestném místě v mé knihovně a neustále mi bude připomínat ty nádherné chvíle s vámi prožité, přátelé.

Díky, Miloši.

Těším se zase někdy na viděnou. Vaše Dana

Danča Dana foto
  • přečteno: 8246/8133×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice100
Více času na sebe13
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků