logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh pro mě začíná v momentě, kdy zapomenu, že běžím

Běh pro mě začíná v momentě, kdy zapomenu, že běžím

Se sportem jsem se nikdy moc nekamarádila. Ne, že bych ho vyloženě nesnášela, ale vždycky jsem ho obcházela obloukem dostatečně širokým na to, abych se sotva zpotila. Doteď si dotčeně vzpomínám, jak mé krásné vysvědčení ze čtvrté třídy hyzdila jediná dvojka. Z tělocviku. Ne, že bych byla takový lempl, ale kvůli vrozené vadě kyčlí jsem nemohla skákat přes kozu, tudíž jsem si jedničku nezasloužila. Ta křivda mě pálí doteď.

Do nástupu na střední školu jsem navštěvovala různé kroužky, ale mým jediným pravidelným pohybem bylo pouze běhání mých prstů po nenáviděném klavíru. S během po vlastních nohách to bylo obdobné. Povinné „tisícovky“ jsem běhala pouze z donucení a pravidelně zaštiťovala poslední místa. Nevadilo mi to. Co si pamatuju, běh jsme v hodinách tělesné výchovy svorně nesnášely všechny. Chtěly jsme hrát volejbal, baseball, dokonce i výmyk a jiné gymnastické hnusárny měly větší oblíbenost než ten prokletý běh.

Vlastně ani nevím, kdy se to změnilo. Troufám si tvrdit, že část mě ještě stále běh z celého srdce nenávidí. Možná, že to byl okamžik, když jsem někdy před dvěma lety zjistila, že se u nás v Olomouci poběží půlmaraton. Na naprostého neběžce jsem si drze spřádala plány, jaké by to bylo se přihlásit. Bůh ví, proč mi to stále leželo v hlavě. Samozřejmě jsem se nepřihlásila, ale rozhodla jsem se dát běhu šanci. Ostatní holky chtějí být baletkami a modelkami, ale já měla najednou jiný cíl. Já budu běžec. A taky jsem se jím stala. Ovšem jen v rovině teorie. Začala jsem číst různé knížky s běžeckou tématikou a chodila obdivovat krásné běžecké oblečky do sportovních obchodů. Praxe byla naprosto odlišná. Nešlo to, nešlo to, nešlo to. Možná, že nebyl nejlepší nápad začít běhat uprostřed zimy. Uprostřed zimy, v máminých pohorkách. Uprostřed zimy, v máminých pohorkách, bez řádné sportovní podprsenky, protože není nic horšího, než když vám nalíská vaše vlastní poprsí.

Takže jsem běhání uložila k ledu, kde zůstalo až do prosince minulého roku. Občas jsem se ve svých myšlenkách zatoulala jeho směrem, ovšem strach z dalšího potupného neúspěchu a hlavně ta lenost, ohava jedna, mi zabránila v jeho vysvobození. A v tom to přišlo. Na jednom ze svých oblíbených blogů o běhání jsem našla odkaz na nadcházející pražský půlmaraton. A ruku v ruce s ním i záložka PIM Women's Challenge. Bylo načase vzít do svých rukou sekeru a vysvobodit můj běh z ledového království.

Po odeslání přihlášky jsem vytáhla botasky, nasadila kulicha a s přítelem po boku vyběhla do tmy. Cíl byl jasný. Běžet, běžet, hlavně nezastavovat. Vydržela jsem to celé infarktové tři kilometry. A takhle jsem to provozovala obden. Zjistila jsem, že mě běh začíná bavit až zhruba po půl hodině běhu. Pak už totiž zapomenu, že vlastně běžím. Ovšem mé tempo je silně odpočinkové. Ani bych si toho nevšimla, dokud jsem se na jednom ze svých „výběhů“ nesetkala s konkurencí. Bydlíme na okraji města, tudíž na svých toulkách často nenarazím ani na živáčka. Ale jednoho dne tu byla, setkaly jsme se na začátku dlouhé, stromy lemované, aleje. Byla to paní ve středních letech, v každé ruce nejméně dvě igelitky s nákupem, na vysokých jehlových podpatcích. Ona, unavená z práce, nesoucí rodině obživu. Já, běžec, připravena podat svůj nejlepší výkon a nepadnout při něm. Alej byla dlouhá asi kilometr a já dusala celých těch 10 minut těsně za ní, neschopná ji předběhnout. Chudina, pořád se ohlížela, asi čekala, že jí to funící dupající stvoření každou chvíli skočí za krk. Tímto se jí dodatečně omluvám.

O vánocích jsem poslala Ježíškovi dopis s jasnými instrukcemi. Termoprádlo, boty, sportovní podprsenka a hlavně tajné přání. Prosím, prosím, ať můžu být jedna z vybraných žen na Women's Challenge. A musím říct, že letos se Ježíšek zahanbit nenechal, a když mi 4. ledna přišel email s tím, že jsem OPRAVDU byla vybrána, měla jsem slzy na krajíčku.

Na první setkání PWCH jsem se moc těšila. V mém okolí totiž nemám nikoho jiného, kdo by s během začínal, tak jsem doufala ve sparring partnera, i když třeba jen elektronicky. Ovšem po příjezdu na místo jsem zjistila, že začátečníky bych mezi nimi hledala opravdu jen těžko. Ihned po prvních pár minutách mi spadla brada a zvedla jsem ji až o 4 hodiny později při odchodu. Ty dámy jsou naprosto úžasné. Tolik různých životních příběhů, radostí i strastí se snoubí v jediné společné touze. Touze po běhu.

Veronika Baranová foto
  • přečteno: 10513/10315×, 4 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Holky Černoškovy | 1. 4. 2012 15.10 hod. | 90.176.133.xxx
Naše drahá Bery :-) Ani nevíš, jak jsme na Tebe pyšné. Nikdy bychom nevěřily, že se v Tobě skrývá tolik vůle a odhodlání. Obdivujeme Tě hlavně za to, že ses dokázala se vztyčenou hlavou postavit mezi masu šlachovitých těl a statečně vyběhnout "na běh na dlouhou trať". Jsi naše jednička a hlavně to nikdy nevzdávej...J+Z+J

Emilie | 31. 3. 2012 18.10 hod. | 88.146.221.xxx
Milá Verunko,
Tvůj článek jsme přečetli v době, když už jsi dokázala absolvovat
dnešního dne " půlmaraton v Praze". Gratulujeme a přejeme další úspěšné stopy při naplnění Tvých přání a tužeb. B+D, E.

Věra P. | 29. 2. 2012 21.09 hod. | 213.192.12.xx
Veru, hezký článek, ty svá předsevzetí určitě splníš. A té paní v aleji to pak převedeš :-)

Dana | 28. 2. 2012 7.19 hod. | 90.176.137.xxx
Verunko moc ti držím palce a tiše závídím,že jsi dostala,tak nádherný dárek od ježíška.Já si loni přála Zimní bežecké soustředění ve Františkových Lázní a ježíšek mé přání taky vyslyšel.A byla to paráda.Pohrávám si s myšlenkou,ře bych se trochu po tobě opičila a napsala mu letos o stejný dárek.Musí to být nádhera setkat se s tolika ženskýma co běhají.U nás jsem takový osamělý běžec......

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků