logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsme ukázali své kvality, aneb rozmařilé kbelské jaření

Jak jsme ukázali své kvality, aneb rozmařilé kbelské jaření

Už je to tady. Konečně. Copak? Rozjaření. Hřejivé. Plné naděje. Nečekaně přívětivé. Prostě kbelská desítka a hotovo.

Dostal jsem demokraticky přidělen čestný úkol, totiž zhostit se úlohy nejrychlejšího vodiče. Alespoň v něčem jsem byl první. Je to zajímavý rozpor. Zatímco všechny ostatní Miloš nabádá, ať běhají pomalu, a dokonce se hotoví jim to tisknout na tričko, mně vtlouká do hlavy pravý opak. Za čtyřicetiminutovou výzvu se ale nezlobím, naopak. Popoběhnout trochu rychleji čas od času neškodí. Jak se to ale vůbec vodí?

Tuhle otázku jsem obdržel po závodě mockrát. V podstatě na tom nic není. Jednoduše nasadíte požadované tempo, které sotva před rokem platilo za vaše maximální maximum, a snažíte se nejbližších deset kilometrů nezpomalit. O zrychlování záměrně mlčím, ono beztak není moc kam přidávat, tedy pokud se nejmenujete Štefko, Bekele, v dámské obdobě Sekyrová. Takže se to vedlo a povedlo.

Jediné, co se zdařilo ne zcela, byl zákeřný předstartovní prostoj. Těžko kdy čekalo ve Kbelích tisíc lidí, až pojede vlak... A pak ještě ke všemu zmateně prchalo úplně opačným směrem. Ovšem vydupat z desetiminutového šlapání „zelí“ a sousedových špiček čtyři měsíce nepoznanou patnáctikilometrovou rychlost, kterou u vás vzhledem k oranžovému rozlišováku třeba i někdo předpokládal, to se člověk takhle najednou až trochu zadýchal. Ale jinak dobrý.

obrázek

Miloš ovšem pokaždé něčím překvapí. Tentokrát se vytasil s obřími spínacími špendlíky, kteréžto měly na nás, vodičích, držet čtvrtky s kýženými cílovými časy. Jelikož jsem byl jakožto nejrychlejší vodič při oblékání tradičně nejpomalejší, zbyly na mě vesměs samé sedmicentimetrové! Tady už končila legrace. V případě jejich uvolnění a zakopnutí bych se asi nanominoval do černé kroniky: „Šok ve Kbelích! Vedl běžce, propíchl se sichrhajckou.“ Takže mně oba vykutálenci, kteří veškerá upevňovadla obvyklé milimetráže vysbírali, museli s montáží cedulek hezky pomoci. A aby mi to na těch fotkách taky trochu slušelo, že.

Samotný běh mi dopřál několik potěšujících postřehů. Pominu-li náznak, že asi opravdu mohu pro letošek pomýšlet na nepatrné zrychlení, mě zaujala kupříkladu soudnost účastníků závodu. Snad poprvé se nestalo, že by se na startu nasáčkoval do prvních brázd jeden či více nešťastníků, kteří tam byli platní jako tučňák na veřejném bruslení. Povedla se i samotná trať, oproti té někdejší se zdála být přívětivější, rychlejší a díky částečným či úplným uzavírkám i neporovnatelně bezpečnější.

I díky tomu odjížděla řada lidí s osobákem. Třeba taková... Lucka. A to, považte, závodila toliko posledního půl kilometru. Lucinko, desítka se neběhá na pocit, ani na parádu, nýbrž natvrdo!

obrázek

Nejsilnější zážitek mi ale přichystal závodník s číslem 122, křestním jménem Bubobubo. Bolelo mě celou zimu se dozvídat, jak z něho dělá kulhavého muže stávkující pata. Když jsem ho v onom sluncem zalitém dopoledni spatřil nezadržitelně se řítit vstříc cílové čáře, moc jsem mu tohle jeho vítězství přál. A teď už bude jen lépe, Petře.

obrázek

Mohutný dojem jsme však nakonec mimoděk udělali i my s Davidem, byť s vodičstvím a běháním to mělo společného pouze rozlišovák. Právě tento oranžově zářivý kus průsvitné síťoviny jsme na sobě měli při převlékání. David vlastně ještě paruku téže barvy. A jinak zrovna zhola nic. Zaměstnáni rozebíráním čerstvých vodičských zážitků nám jaksi uteklo, že stojíme u auta v Divišově ulici, na okraji nejlidnatějšího českého města a kolem nás normálně proudí lidé. Zpozorněl jsem teprve, když se na přechodu zastavila nevěřícně zírající skupinka děvčat.

No, a co. Tak z toho závodění holky konečně jednou taky něco měly. Jenom byla klika, že zrovna nemrzlo. To by naše kvality patřičně nevynikly...

Když už jsme u té krásy. Čert vem na celém tom příjemném kbelském závodění minuty a vteřiny, za nimiž se většina z nás plahočila. Pravý půvab podobných dýchánků spočívá v setkávání. Vídají se staří známí, poznávají se noví neznámí. Odevšud dýchá vzájemnost, a na to všechno svítí sluníčko. A navíc se nám ten běžecký národ utěšeně rozrůstá. Tohle opravdu můžu.

A do toho teď v sobotu ty Pečky, že. Tak nevím, snad abych tedy trochu přidal do kroku. Vždyť desítka se přece neběhá na pocit, ani na parádu, nýbrž natvrdo.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 6669/6512×, 5 komentářů
Jak jsme ukázali své kvality, aneb rozmařilé kbelské jaření Jak jsme ukázali své kvality, aneb rozmařilé kbelské jaření Jak jsme ukázali své kvality, aneb rozmařilé kbelské jaření

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Mirek | 1. 4. 2012 1.38 hod. | 89.177.24.xxx
Mám na Michal Vítů trochu kacířský dotaz, nevzpoměl by si jaké měl přibližně mezičasy na jednotlivých kilometrech? Díky

1bubobubo | 9. 3. 2012 22.05 hod. | 82.150.185.xxx
Martine i Lucko díky. Lucko ty dobře víš, jak mě žralo, že nemohu téměř 3 měsíce nic pořádně dělat. Díky podpoře tvé, 12Honzovi a VŠECH ostatním kamarádů jsem to snášel tak nějak lépe. Je k nezaplacení, když má člověk i ve chvílích, kdy prostě nic nejde tak jak by si přál, a vše je jak se říká: “Namazaným dolu", nějakou podporu – a neplatí to prioritně jen pro běhání, ale pro život jako takový. Ještě jednou díky za vaši podporu.

Lucka | 9. 3. 2012 14.46 hod. | 88.100.198.xxx
Ale Michale, vždyť víš, že běhám pomalu, protože mi to řekl Miloš. ;-) Navíc takový krásný den – sluníčko, ptáčkové... tak proč si to nevychutnávat o pár okamžiků déle?
Petře, pro mě jsi byl taky jednou z radostí spojených s letošní K10. Moc jsem se těšila, až Tě zase uvidím rozesmátýho v maratonkách někde na trati. Ať noha drží!

Martin Ševčík | 9. 3. 2012 10.46 hod. | 195.22.48.xxx
Petře, klobouk dolů. Před startem jsi mi říkal, že poběžíš se mnou na 55 minut a pak v cíli s klidem sobě vlastním prohodil, že to šlo, že jsi se trochu zrychlil a postupně předběhl Miloše a dostal se k Davidovi.
Super výkon, ať ti nohy běhají!

1bubobubo | 9. 3. 2012 10.37 hod. | 82.150.185.xxx
Michale, zase jsi mě svým článkem rozesmál :-) K10 byla pro mě takový test, zda mám vůbec uvažovat o účasti na 1/2PIM. Zatím noha neprotestuje při vzdálenostech 7-10km. Je to pokrok, ale snažím se moc nespěchat :-) Čert ber časy, ale setkávání na závodech mi opravdu moc chybělo a tak jsem velice rád potkal všechny známé (a že jich bylo ke 30:-)) Jinak ti děkuji za morální podporu těsně před koncem závodu. Rád jsem tě viděl!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků