logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

ENDORFINY

ENDORFINY

Tak už jsem vás všechny prokoukla!!!!! Všechny běhající superborce a i jiné šílence, kteří denně trápí své tělo sportem. Žádná jiná DNA, ani nejste míň líní než neběžci, narodili jste se se stejnou výbavou jako zbytek lidstva. ALE JSTE ZÁVISLÁCI. Závisláci na endorfinech, které vám po běhání zaplaví mozkové centrum a podobně jako alkohol či jiné drogy změní krutou realitu do docela přijatelné podoby. Děti se mění z malých upírů na roztomilá stvoření, nad hlavou vašeho partnera září svatozář, z neřešitelného problému se stává banalita, nad kterou jen mávnete rukou, a i srážku s blbcem ustojíte s úsměvem na rtu. Jenže potom přijde ABSŤÁK... a ví Bůh, následuje VÝBUCH.

V mém případě tato situace nastala minulý týden. Omámená endorfiny z běhu jsem si chvilku užívala pocitu, že vše mám pod kontrolou, že synovu pubertu snáším s nadhledem, který by mi mohla závidět i žirafa. S očekáváním přicházejícího jara jsem se nadnášela radostí jako balónek naplněný heliem. A pak to přišlo, endorfiny se pomalu, ale jistě vytratily, doma bordel, přestože nedělám nic jiného, než žeuklízím, vyprané prádlo připomínalo Himaláje, natažené tříslo bolelo, mozek stávkoval a tvrdošíjně odmítal vstřebat pojmy z anatomie, připadala jsem si utahaná jak špagátky od Hurvínka a Kbelská 10 se blížila a já začala mít pocit, že nechat se strhnout PIMčatama k registraci byl opravdu šílenej nápad. Pak už jen stačilo, aby se zjevil synátor s čímsi, co zapůsobilo jako to lehounké závěrečné zatlačení na špunt u šampáňa. Pomyslná zátka tolerance zmizela rychlostí nadzvukového letounu a já vyšuměla. Totálně. „Sbal se a vypadni!!!" Synovo ukřivděné „Co jsi to za matku?“mne absolutně nemělo šanci dojmout. Nicméně následovalo synovo sebejisté uchechtnutí, že ho z bytu nevyhodím, že na to zkrátka nemám, a hysterický záchvat vzteku byl vystřídán záchvatem sebelítosti i pocity totální neschopnosti a přesvědčení, že víc selhat už nemůžu. Místo klidného spánku následovala noční můra, jak běžím Kbelskou 10, davy běžců kamsi zmizí a já bloudím sama v polích, ve škarpě se mi škodolibě směje zajíc … budím se s pocitem, že budoucnost pro mne nic dobrého nechystá.

3.3. je den D. „ D" jako děsivé! S Katkou jsme „mírně zabloudily" (ještě že neběháme orienťáky), hodinová časová rezerva je pryč a do Kbel přijíždíme jen tak tak. Do startu zbývají minuty, registrace se zdá nekonečná, co si to proboha mám přidělat na tu botu?, jak si mám přišpendlit číslo, když mi nedali špendlíky? Kam dáme věci, když auto je zaparkované bůhvíkde? Zachraňuje nás Karolína, která neběží. Tak ještě rychle na záchod – s hrůzou zjišťujeme, že všichni, kdo ještě nejsou na startu, jsou ve frontě na WC. SUPER!! Délka minuty se odvíjí od toho, na které straně dveří záchodu se nacházíte. S Katkou nehodláme riskovat promeškání startu. Panáček nepanáček – u kluků fronta není (ta trocha zděšení chlapcům před závodem nemůže ublížit).

Takže za úspěch se dá považovat už to, že jsme na startu včas. Dochází mi, že jsem se nestihla napít. Vyschlo mi v krku, mám chuť začít křičet, že jsem tam jen omylem. Holky někam zmizely, vidím jen Věru. Než stihnu zbaběle utéct, tak je odstartováno a dav mne tlačí dopředu. A Věra mizí v dáli. Super. Přede mnou se mihne číslo 55. Vodič!! Obeznámena s faktem, že vodič na hodinu a 30 minut neběží, beru zavděk i číslem 55. Je to sympaťák a tak jsem rozhodnutá, že chvilku za ním poběžím a až mi sporttester nahlásí tepovku 99 %, tak odpadnu. Mám žízeň, ale tempo není tak strašné. Na 5. kilometru začínám mít pocit, že bych měla zpomalit. Měla tady být občerstvovačka. Není. Zřejmě z nedostatku tekutin mne začínají napadat básničky:

Dochází mi řeč, v noze mě chytá křeč.

Kde je ksakru už ten cíl, vždyť tu chcípnu za pár chvil.

Vpravo pole vlevo pole, někdo říká „To dáš, vole.“

Mám teď tempo hlemýždě, koukám chlapům na hýždě.

Občerstvovačka byla kousek dál a pak už mi to přišlo strašně rychlé. Než jsem se nadála, tak se objevil cíl. A já měla dost sil zrychlit a doběhnout za 54 minut a 40 vteřin. NEUVĚŘITELNÉ!!! Po dlouhé době jsem byla zase opravdu šťastná. A nebylo to jen „oblbnutí" endorfinama. Uvědomila jsem si, že je to hlavně kvůli lidem, kteří mne obklopují, které jsem díky PIM Women´s Challenge poznala a v kterých cítím oporu. Všichni, kdo to celé se mnou sdílí.

Nejde jen o to sportovat, jde o to sportovat S NĚKÝM.

Nevím, jak rychle mi zmizí z krve endorfiny tentokrát, ale tohle mé malé vítězství mi nikdo nevezme. Přijde další zkouška, depka či krize a možná nebude hned možnost naordinovat si dávku běhání, ale teď už vím, že každou endorfinovou kocovinu můžeme překonat, když víme, že NA TO NEJSME SAMY.

Někde jsem četla, že štěstí je okamžik, kdy se přestaneme bát. Takže hned, jak mi to vyjde, tak vyrazím na společný trénink do Stromovky.

Iva Kubešová foto
  • přečteno: 9362/9124×, 8 komentářů

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

david | 13. 3. 2012 18.44 hod. | 194.228.27.xxx
nejen běh, ale i smích vyplavuje do těla endorfiny, takže když zrovna nemůžu běhat, stačí si přečíst Tvůj článek a je po absťáku :)

de-ni | 13. 3. 2012 13.52 hod. | 89.233.187.xx
Ivo, další velmi vtipný článek!! Od srdce jsem se zasmála. Moc Ti držím pěsti v dalším běhání a těším se na další články. Mně se teprve dva kousky (jak je označil Milan) teprve nedávno vyklubaly na svět, ale už teď vím, že běhání je moje záchrana teď a předpokládám, že i v budoucnu. Tak ať Ti to běhá čím dál lépe.

1bubobubo | 9. 3. 2012 22.14 hod. | 82.150.185.xxx
Gratuluji k super času. Je vidět, že Martin (55:00) ti neutekl a odpadnutí při 99%HR max se také nekonalo. Ať se ti daří při běhu i při dalších závodech a také při zvládání "divokého puberťáka" :-))

Věra P. | 9. 3. 2012 20.30 hod. | 213.192.12.xx
Ivo, hezký článek, zasmála jsem se. Běžela jsi výborně, ať Ti to běhá čím dál líp, Ty na to máš :)

Hanča | 9. 3. 2012 17.25 hod. | 212.80.67.xxx
Nádhernej článek. Přeju ti Ivčo, ať to pořád tak hezky běhá a napadaj tě super verše :)))

Renata | 9. 3. 2012 12.57 hod. | 85.70.64.xx
hahaha. dost jsem se pobavila. drzim palce!

Závislák | 9. 3. 2012 12.41 hod. | 195.113.149.xxx
Ahoj Ivo
Máš pravdu ten absťák je něco strašného ,proto je lepší stále běhat.Přeji hodně dobrých nápadů při psaní na běžecké škole a krásné zážitky při dalších závodech .

Roman N. | 9. 3. 2012 12.21 hod. | 89.102.196.xxx
"Sbal se a vypadni....!" :-) to znám a živě si to dovedu představit. Mám doma tři kousky :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků