logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Proč vlastně chodit do hor aneb jak zabít homo economicus

Proč vlastně chodit do hor aneb jak zabít homo economicus

Zastavil jsem na parkovišti na konci silnice vysoko v rakouských Alpách. Dál se jet nedalo, do kopců se už muselo na lyžích. Odněkud se vynořil postarší Tyrolák a požadoval za parkování dvě eura. Neměl jsem v hotovosti ani cent a zoufale, v představě, že budu muset dlouhé kilometry serpentin zpět do civilizace k nejbližšímu bankomatu, jsem ze sebe vymáčkl "Ich habe kein Geld", frázi navěky zafixovanou z autostopu Evropou na samém počátku devadesátých let. Tenkrát mi to přišlo romantické, teď jsem se jenom styděl. I proto, že při pohledu na nelevnou skialpinistickou výbavu to neznělo příliš pravděpodobně.

K mému překvapení se Tyrolák mile usmál a zadrmolil něco na způsob „Tak mi to dáte příště“ i když věděl, že žádné příště nejspíš nebude.

Neříkám to proto, abych se mohl pohoršit, že u nás by se něco takového nestalo. Ale proto, abych poreferoval o okouzlení, jemuž jsem propadl, stoupaje alpským svahem. Napadlo mě, že jsou místa, děje a skupiny lidí, kde věci fungují jinak než obvykle. Kde peníze jsou sice pořád ekvivalent, ale zdaleka ne tak všeobecný, jak učí ekonomická věda a pravidla nakládání s nimi jsou doplněná jistým altruismem. Opojná osamělost uprostřed horského údolí ve mně vyvolalo víru, že oněmi místy jsou právě kopce, oněmi ději putování po nich a skupinami lidé v nich žijící a jimi procházející.

A vzpomněl jsem si na jiné příklady, které teorii o zázračné moci hor, která dělá člověka lepším, potvrzují. Na zimní útulek jinde v Rakousku, v němž jsou pro znavené poutníky přichystána piva a limonády, na stěně visí ceník, pod ním kasička a nikoho ani nenapadne za vypité nezaplatit. Na lesní bar v Beskydech, kde to funguje v letních měsících podobně. Na stánek v Jizerských horách poblíž Smědavy, kde si cenu už několik let určuje kupující a prodejci se to bohatě vyplácí.

Rozjímání mi vydrželo až na vrcholek hory Gamskopf, kde jsem nalezl v plechové schránce tužku podobnou té legendární chilské, s lapisem lazuli. Ani tu nikdo neukradl a tak jsem mohl do vrcholové knížky vepsat ódu na hory probouzející altruismus a vzájemnost, o které snili humanisté všech věků.

Pak ale přišel sjezd a při mém lyžařském umění logicky i pád. Po úderu do trestuhodně neohelmované hlavy a při následném hledání čepice, rukavic, hůlek, brýlí, mobilu a vůbec veškerého obsahu lajdácky nezavřených kapes v závějích prašanu jsem vystřízlivěl. Ba i jsem se na hory trochu nazlobil. Já o nich takhle hezky a ony na mě takhle. A v tu ránu jsem byl přesvědčený, že kopce neprobouzejí altruismus, že se v nich lidé chovají jako vždy tak, jak je pro ně výhodné. Platí, i když bezprostředně nemusejí, spoléhají se jeden na druhého, chovají se nezištně – to ano. Ale jen proto, že potřebují, aby to tak zůstalo i dál. Pokud to je altruismus, pak povahy čistě ekonomické. A s tímhle přesvědčením jsem už s notně větší opatrností mířil dolů.

Na parkovišti jsem zul lyže s přesvědčením, že se do tohohle údolí už nikdy nepodívám – Alpy jich přeci nabízejí tolik, tak proč ulpívat na jednom místě. Při odjezdu jsem zahládl Tyroláka, majitele parkoviště, který mě odpustil dvě eura s tím, že někdy příště, přičemž žádné příště nebude, jak mi s úsměvem mává.

Dalších myšlenkových a emocionálních pochodů vás ušetřím. Řeknu jen, že druhý den jsem byl v tomhle údolí s lyžemi zas. Prostě abych mu vrátil dluh. On se jen tak usmál, mávl rukou. Peníze si nevzal. Nasadil jsem lyže a stoupal vzhůru. V horách bylo krásně.

Petr Honzejk je komentátorem HN, na jejichž webu, byl tento článek publikován, na Běžecké škole pak vychází se svolením autora

Petr Honzejk foto
  • přečteno: 7729/7631×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Miloši,jste borec!Krásný článek a neskutečný výkon!Ať se daří i nadále. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků