logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vždy s úsměvem. I po K.O.

Vždy s úsměvem. I po K.O.

O americkém optimismu, na odiv vystavené dobré náladě a neutuchající vřelosti toho bylo napsáno spousta. Setkáváte se s tím všude. Můžeme se dohadovat, nakolik je to póza nebo – v případě, že jde o obchodní partnery či třeba prodavačky v obchodě – jen dobře naučený profesionální grif.

Nevíme, co se ve skutečnosti Američanům honí hlavou. „Na čem ti lidé jedou? Jestli jsou to nějaké prášky, tak já chci taky," říkám si pokaždé, když do Ameriky přijedu. A vždycky mě to svým způsobem překvapí.

Poslední nepříjemný člověk je imigrační úředník na letišti. Pak už vás všichni „terorizují" pozdravy v podobě otázky „Jak se máte?“, a vy hlavně nesmíte odpovědět jinak než „Skvěle. Jak se máte vy?“, protože když třeba jen na pár vteřin zaváháte nebo odpovíte cosi ve smyslu „Jakž takž…“, riskujete, že se stanete podezřelými dekadenty z Evropy. Ale víte co? Ať je za těmi kýbly pozitivní energie cokoliv, je to zatraceně příjemné. Je to stokrát lepší než se den co den potýkat s kyselými a otrávenými obličeji.

Proč o tom všem píšu do sportovního sloupku? Protože jsem si uvědomil, že to souvisí s tím, jak Američani sport berou, a hlavně jak fandí.

Byl jsem letos v Americe spíše shodou okolností na celé řadě sportovních zápasů, od NBA či NHL přes univerzitní až po středoškolský basketbal. Na každý chodí trošku jiné publikum a chová se různě. O amerických fanoušcích se toho dost traduje, většinou toho negativního: že sportu vlastně nerozumí, že je více než excelentní výkony zajímají osobní exhibice, že se při sledování sportu nepřetržitě ládují hotdogy nebo kuřecími křidélky a bůhvíco ještě.

Mnohé je možná pravda. Jedno však mají společné. Milují „své" hráče a respektují jejich soupeře. Nikdy nevidíte, že by vlastní tým vypískali nebo že by se při beznadějně prohraném utkání začali deset minut před koncem zvedat a odcházet z haly. Když se týmu nedaří, tak ho fanoušci netrestají vztekem, nebo posměšky, ale zahrnují ho stejnou přízní, jako kdyby vyhrával a drtil soupeře.

Je nepochybné, že když se mužstvu daří, tak návštěvnost roste, protože to do hal přitahuje i ty, kdo normálně nechodí. Ale pro fanouškovské jádro je celkem jedno, jestli se vyhrává nebo prohrává. I když má tým mizernou sezónu, nejdou příznivci do hlediště s naříkavým „Co asi ti mamlasové zase předvedou“?, ale s nadějí, že zrovna v tomhle zápase se to otočí a oni zase začnou vyhrávat.

Známý politický komentátor David Brooks napsal hezký článek o tom, že vztah ke sportovnímu týmu je něčím, co se do duše amerického kluka zapíše v dětství a později nejde změnit, ani kdyby pro to člověk měl tisíce racionálních důvodů. Fanouškovství se taky často dědí z otce na syna, je to rodinné stříbro. Otec vezme osmiletého syna poprvé na baseball na zápas Mets, a je pravděpodobné, že ten jim pak bude fandit celý život. A nejspíš jednou taky vezme na zápas syna.

V tom to zřejmě bude, synovi přece chcete ukázat to nejlepší, co ve vás je. Tady se rodí ta loajalita, ten respekt. A tady víra, že se každý zápas dá vyhrát a že prohra není tragédie, nýbrž stupínek na cestě k budoucímu vítězství.

Netřeba dodávat, že to neplatí jen na stadiónu.

Tento článek vyšel v deníku Sport a byl vydán se svolením autora, který je mimo jiné i vedoucím serveru reflex.cz

Miloš Čermák foto
  • přečteno: 8112/8018×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice93
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků