logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Proběhat se do osvobozujícího prázdna…

Proběhat se do osvobozujícího prázdna…

Celý život se snažím překonávat hranice. Zpočátku mi v tom pomáhali rodiče a trenéři. Časem jsem sama přišla na to, které je lepší pokořit a které nechat stát. Sport byla jako tenká linie, která se mi linula celým životem, dávala mi určitý řád a ukazovala mi směr. Pochopila jsem, že nejtěžší je porazit sama sebe a zbořit hranice, které si sami vytvoříme ve své hlavě.

K běhu jsem se dostala asi jako většina běžců až věkem. V dětství to byla jen nenáviděná součást tréninku (ať už krasobruslařského či později kickboxerského), kterou jsem musela protrpět a neviděla jsem v tom „mučení" těla tímto způsobem hlubší význam. Pak jsem ale dospěla a hledala cestu, jak jako žena, jako právnička, přežít v téhle divočině moderní doby. A právě snad pod touto „tíhou dospělosti" jsem se dostala až na startovní čáru vytrvalostních běhů.

Cesta do běžeckých tenisek však nevedla přímo. K běhu jsem přičichla nejdříve jako dobrovolník, kdy jsem se několik let účastnila všech akcí organizovaných Prague International Marathonem. Možná protože se přeci jen člověk nejvíce učí nápodobou, chtěla jsem zjistit, co na tom ti běžci mají, co je vede k tomu, že si zaplatí za něco, co je stojí tolik námahy, potu a někdy i slz… A tak jsem si navlékla tepláky, dost oldschoolové botky a vyrazila do terénu. Dech mi samozřejmě došel již po několika set metrech. Úplně rudá jsem se vrátila domů a říkala si, že to není možné, že v tom musí být něco víc. A já na to musím přijít. Po několika výbězích, kdy si tělo zvyklo na námahu a já byla konečně schopná vnímat i okolní svět, jsem si konečně začala běh užívat. Ten pocit, že v tu chvíli jsem jen já a nic víc. Že jen já rozhoduji o každém dalším kroku, to opojné překonávání sebe sama v každé vteřině, kdy mě dělí jen okamžik od toho, abych zpomalila a odpočinula si. Když to ale překonám, dostaví se ten pocit, kdy se proběhám až do onoho vytouženého prázdna, do chvíle, kdy na nic nemyslím a užívám si jen to, že JSEM, teď a tady.

V tu chvíli se cítím člověkem.

Táňa Vlčková foto
  • přečteno: 5492/5246×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Fandím | 21. 5. 2012 22.33 hod. | 109.202.92.xx
Jeden by to skoro zkusil, když to vidím. No ale na to nemám. Jsi dobrá! :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků