logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem začínal podruhé běhat, aneb kalokagathia

Jak jsem začínal podruhé běhat, aneb kalokagathia

Po nástupu Gustáva Husáka,v době pro nás skauty tvrdé normalizace, jsem začal vést skautský oddíl. Protože jsme nechtěli vstoupit do pionýrské organizace, museli jsme snášet normalizační ústrky. Jednou jsme přišli ke klubovně a klubovna byla zapečetěná, přišli jsme během okamžiku o veškerý majetek a octli se na ulici. Stačilo „podepsat“a bylo to v pohodě, ale naše hrdost a obdiv k parlamentní demokracii nám nedovolily ponížit se před rudými šátky.

Vstoupili jsme do Červeného kříže, novou klubovnu jsme vybudovali v altánu na zahradě jednoho člena. Z Červeného kříže jsme byli donuceni vystoupit. Poté jsme to zkusili u Svazarmu, odtud nás pro naše skautsví, které jsme nedokázali skrývat, vyloučili, až tělovýchovná jednota, kde jsme působili jako turistický oddíl mládeže, nás nechala žít.

V těch letech začaly být moderní dálkové pochody. Všechny dálkové pochody byly pro nás krátké, až Praha – Prčice 70 km byla pro nás výzva. Naše nadšení neznalo mezí, plánovali jsme, že to všem pochodníkům a pionýrům ukážeme, chtěli jsme to dát co nejrychleji „indiánským během“. Každý kopec seběhnem a roviny dáme rychlým oddílovým tempem. Plánované tempo jsme drželi do 40. km do Neveklova, tam se naše únava a občasný odpočinek podepsaly na zmírnění tempa. Nijak nás to neodradilo, příští rok to dáme znova a rychleji, budeme trénovat běh. Začali jsme pravidelně běhat v Krčském lese. Běh se mi opět zalíbil. Běhal jsem po Vyšehradě při svitu pouličních lamp. Byly to romantické výklusy.

Tehdy jsem pracoval ve Stavoservisu ve výrobě vzduchotechnických trub ve strašném rámusu. Na vrátnici jsem musel být nejpozději v 5:55, jinak jsem si musel 30 minut nadělávat. Těch 30 minut pro mne a mé aktivity znamenalo velkou časovou ztrátu. Autobus přijížděl na zastávku v 5:50. Od autobusu k vrátnici to bylo tisíc metrů. Běhal jsem tuto vzdálenost každé ráno. Stále jsem se zlepšoval, někdy jsem to stíhal i v 5:54.

Jednou si mne všiml Honza Dolejš: „Koukám, že ti běh do práce nedělá problémy, co kdyby ses zúčastnil běhu okolo Stavoservisu!" Běh pořádal běžecký klub při Socialistickém svazu mládeže (SSM). Byl to můj první závod po dlouhé době, atmosféra úžasná a já zapomněl na své příkoří z běžeckého závodu ve svých žákovských letech. Stavoservis ležel na rozlehlém pozemku, jeho oběhnutí znamenalo dát 5 km. Skončil jsem druhý nebo třetí a dostal jsem pohár. Hodně mne to nakoplo a já si vzpomněl na svůj dětský sen zaběhnout si silniční běh Běchovice – Praha s těmi legračními děduly v bačkorách s kostkovanými vzory. Měly vzor jako skotská sukně, trochu do červena.

Po práci jsem chodil do večerní školy – do gymnázia pro pracující na Korábě. Chodil jsem na latinu k profesoru Kucharskému, který překládal antickou literaturu do češtiny. Uměl úžasně o antice vyprávět. Získal jsem v něm duchovní podporu pro svůj běh. Zde jsem se setkal s řeckým slovem „kalokagathia“. Chtěl jsem se tomuto ideálu přiblížit. Cítil jsem se jako otrok, nejdříve jsem musel pracovat, po práci se vzdělávat a pak po nocích běhat, abych se přiblížil onomu slovu kalokagathia. Harmonické propojení ducha a těla. Výchova tělesná pěstovala krásné (řecky Kalos) tělo a výchova duchovní (řecky Agathos) vedla člověka ke ctnosti a spravedlnosti. Dohromady kalos kai agathos.

Běh a doplňující cvičení mi pomáhaly překonávat únavu z koloběhu práce, škola. Později práce, škola, rodina. V této době jsem předal skautský oddíl, který jsem zachránil před normalizací, mladším. Oddíl pokračuje bez přerušení dodnes, což je úžasné a obdivuhodné.

Psal se rok 1981, konečně přišel okamžik, kdy jsem si mohl splnit svůj dětský sen zaběhnout si jeden z nejstarších silničních závodů na světě Běchovice – Praha. Bylo ponuré počasí, převlékali jsme se v agitačním středisku u patníku č. 13. Prohlížel jsem si své spoluběžce a opět se podivoval výstroji těch nejstarších účastníků. Viděl jsem na jejich nohou bačkory, bavlněné podvlíkačky. Obdivoval jsem, že věk ani výstroj nebyly překážkou tomu, aby se s úsměvem na tváři a vtipkováním postavili na start. Nalili do mne svůj optimismus a já si po výstřelu užíval trať i běh. Hodinky jsem neměl, sledoval jsem jen úsilí svých spoluběžců a říkal si, že je to sedmkrát kratší než vzdálenost Praha – Prčice, takže bych to mohl běžet bez odpočinku. Dokázal jsem to. Neběžel jsem dle svého vzoru z dětství jako vlk nebo zajíc, ale pro krásu dle vzoru „kalokagathia“. Před Vánocemi, po dvou měsících čekání, přišly výsledky poštou a já se dozvěděl, že jsem své první Běchovice zvládl za 44:34.

Měli jsme syna Tomáše a na cestě byl druhý syn Martin. Nosil jsem Tomáše na zádech po Krčském lese a těšil se, až si s ním zaběhnu Běchovice. Každou volnou chvíli jsem věnoval běhu, škole a dětem. V roce 1982 jsem se učil na závěrečné státnice a měl jsem 40 dní studijního volna. Můj sen žít podle vzoru kalokagathia se splnil. Ráno jsem si byl zaběhat, pak se 4 hodiny učil a pak si zase šel zaběhat. Někdy jsem běhal i třikrát denně. Vzdálenosti mých běhů se stále prodlužovaly. Měl jsem dobrou fyzickou kondici díky běhu.

V práci jsem s pobavením sledoval stranické funkcionáře KSČ, kteří bouřlivě křičeli, že musíme více pracovat, že musíme přidat na tempu, abychom dohnali kapitalistické země. Bouřili se svými tělnatými postavami, které hyzdily podbradky a velké pupky. Jak chtějí ovládat stát, když nedokážou ovládat svá těla a trápí je přežíráním. Připadal jsem si jako kůň v Orwellově románu Farma zvířat, který se díval na chrochtající vládnoucí prasata, co žádala po ostatních zvířatech stále více práce.

V duchu hesla „Republice více práce, to je naše agitace“, které viselo na stěnách v hale kolem nás, jsem skutečně musel více pracovat. Abychom s Jarmilou a s dětmi mohli přežít, musel jsem pracovat na dvě směny, tj. 8 hodin v kanceláři a 8 hodin na dílně. Pro mne to žádný socialismus nebyl, ale jen forma státního kapitalismu. Běh mne v této těžké době držel v optimistické náladě a já si ke svým 30. narozeninám zaběhl Běchovice za 39:14, je to můj životní osobák na 10 km. Běželo se mi lehce a cítil jsem se řeckým kalokagathiem.

V tomto roce jsem si koupil kolo a jezdil na něm o víkendu na chalupu za rodinou

V tomto roce jsem si koupil kolo a jezdil na něm o víkendu na chalupu za rodinou, což bylo asi 120 km. Začal jsem trávit v sedle kola více času než během. Na chalupu za dětmi a Jarmilou jsem jezdil nejen kvůli fyzičce, ale i kvůli tomu, že jsme neměli příliš mnoho peněz a cesta vlakem byla drahá. Vozil jsem své syny na kole na sedačce, potom jsem je učil jezdit na kole a nakonec jsme jezdili na kole celá rodina. Trávili jsme stále více času na kolech a běh zcela ustoupil do pozadí. V roce 1987 jsem naposled běžel Běchovice.

Pak už jsem se věnoval pouze jízdě na kole. Pro rodinu a rodinné výlety je cyklistika výhodnější. Neměli jsme na auto ani na jeho provoz, a tak jsme jezdili na kolech. Projezdili jsme Českou republiku a po roce 1990 i evropské země – Rakousko, Německo, Dánsko, Švédsko. Tyto rodinné aktivní dovolené byly levné a úžasné. Spali jsme pod stany, které jsme si vezli na nosičích kol. Vařili jsme z levných potravin nakoupených v supermarketech. Pohled na svět ze sedla kola je jedním z nejkrásnějších, protože se pohybuješ vlastní silou a ještě máš oči výše než při chůzi. Abychom zvládali delší etapy, trénovali jsme po sobotách a nedělích jízdu na kolech v okolí Prahy.

Když synové dospěli, přestali s námi jezdit. Jezdili jsme s Jarmilou sami delší a náročnější trasy přes horské průsmyky např. z České republiky do Itálie a zpět, z Brna na Podkarpatskou Rus a zpět, objeli jsme na kolech Irsko nebo celé Česko. Žili jsme v zajetí kola a běžek, ale jak mé tělo zjistilo později, něco k tomu ještě scházelo. I přes tyto aktivity se mé tělo bez varování a nenápadně obalovalo tukem. Mohlo za to i mé zaměstnání, seděl jsem celé dny v kanceláři a stravoval se po restauracích. Lékaři tvrdí, že čím je tělo starší, tím snadněji a rychleji se obaluje tukem a boj s obezitou je náročnější a náročnější. V té době jsem potkal běžce Pavla Kohouta, který má i dnes, ve svých 70 letech, úžasnou běžeckou postavu bez zbytečné nadváhy.

Koukám, že jsi své běhání pověsil na hřebík a věnuješ se jenom kolu
„Koukám, že jsi své běhání pověsil na hřebík a věnuješ se jenom kolu." Nevěděl jsem, co na to říci. „Jo, to já kvůli dětem," ale cítil jsem, že se trochu vymlouvám. Běhání viselo na hřebíku až do mých 50 let.

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 8317/8155×, 3 komentáře
Jak jsem začínal podruhé běhat, aneb kalokagathia

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

AprilRuns | 3. 4. 2012 20.19 hod. | 94.57.179.xx
Diky za krasny povidani. Vracim se diky tomu do svyho detstvi: Behani, klubovna, Svazarm, cyklistika, cyklotury po Cesku a Slovensku...

Karolína | 3. 4. 2012 14.28 hod. | 89.24.231.xx
Mirku, moc pěkné, přečteno jedním dechem, doporučeno dětem :-)..kdy vyjde další díl?

Renata | 3. 4. 2012 12.50 hod. | 209.132.186.xx
opět krásné povídání ... už teď se těším na třetí díl :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice93
Více času na sebe11
Více času na rodinu5
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků