logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Karel – už se nevážím na váze na prasátka :)))

Karel – už se nevážím na váze na prasátka :)))

Na stole drnčí telefon – volá mamina :), určitě se zase bude ptát, co je u nás nového, jak se máme, co děláme … Co jí mám povídat, kde mám začít? Pomalu si rovnám v hlavě myšlenky, v dálce slyším, jak usilovně dýchá :). Běží, tak poběžím aspoň v duchu s ní.

Pomalu začínám vyprávět: „Celý den jsem byl v jednom kole, ale i tak jsem si našel chvilku, abych vyběhl ven a viděl taky něco jiného než hrnce a nespokojený Alexův výraz. Alex má pořád svých 157 kilogramů a pomalu ho začínám vnímat jako připomínku toho, kam jsem se to sám ještě před pár měsíci řítil a kam už bych se nechtěl nikdy dostat. Přestože to byl velmi náročný týden, podařilo se mi vídeňskými ulicemi proploužit 25 kilometrů. Většinou byl pěknej hic – okolo 32 stupňů. Mimoto jsem taky párkrát vlezl na rotoped a ujel s horskou zátěží 20 km. Když šlapu na ortopedu, je mým spojencem a divákem malá Christina, která má vždycky radost, když lezu dolů a tleská. Čert ví, jestli mi fandí nebo se těší na to, až nebude muset poslouchat mé funění :))) a já si s ní budu zase hrát.

V práci jsem tenhle týden strávil 6 x 12 hodin, to taky představuje nějakou dávku spálených kalorií.

Jak jsem psal ve svém prvním článku, můj šéf Abdu (já ho však spíš než šéfa beru jako bratra) mě po osmi týdnech, kdy mě neviděl, nemohl poznat – přinejmenším se tak aspoň tvářil :))). Ne, opravdu se zdálo, že z toho, jak nyní vypadám, má radost, navíc jsem mnohem vyrovnanější, už se tolik nevztekám – pokličky nelítají po kuchyni jak disk vrhnutý diskobolem :))) a v kuchyni je nyní taky daleko víc místa – ten malej (29 kilovej) špek už tu nepřekáží :))).

V úterý na mě čekalo v práci překvapení. Abdu mi dal do ruky balíček. Byl placatý a lehký. „Hm, asi nějaký dárek z Tunisu“, pomyslím si. Podívám se na Abdua, na Alexe – Alex se zjevně těší na nějaké Milka čokoládové bonbony nebo pravý turecký med :))), taky se hned přitočí a říká: „Doufám, že se se starým kamarádem podělíš?“ Abdu se jen usmívá a čeká, až to rozbalím.

Pomalu dárek rozbaluji – nechápavě se podívám na Abdua, pak se podívám na Alexe, ten má stejně vytřeštěné oči jako já a ještě k tomu otevřenou pusu :))). „Co, co, co to je?“ říkám trošku nechápavě. Abdu se usmívá a klidně odpovídá: „No co? Váha, váha na níž se normálně lidi váží, teď, když už je z tebe člověk, se přeci nebudeš jako dosud vážit na váze na prasátka :))).

Karel 25.8.2009 se svou novou váhou :)

Kouknu na Alexe a houknu: „Pořád se chceš ještě dělit?“ :))) Stále mi není jedno, že Alex zatím ještě nezačal se sebou nic dělat, že je stále nespokojený se životem, se sebou samým. Už aspoň slíbil, že začne do práce jezdit na kole :))), tak jsem zvědav, jestli slib dodrží, moc bych mu přál, aby i on poznal, jak jsme byli hloupí a nechápali, proč jsme tak frustrovaní a nespokojení a upocení a popudliví a … a začal taky být zase veselý, jako v době, kdy jsme nebyli tuční jak ta prasátka, na jejichž váze jsme se dosud vážili …

První pokrok

Mám radost. Zjistil jsem, že když běžím, tak jsem už rychlejší než babky s walking holemi.

Mamka se směje, sice mě moc chválí, ale taky dodává: „Víš, při jaké tepové frekvenci máme běžet ½maraton? Při 82 %!“ Málem jsem se zalkl smíchem: „To ale bude muset běžet Miloš vedle nás s kyslíkovou bombou, abych mohl dýchat :))).

No to už abych začal trénovat, ještě že dělám toho bezpečáka a vím, kde si půjčit ty vozíčky na svářečské soupravy :))).

Doma mě Sabina vytáčí svými tréninky, kilometry a časy, co za kolik uběhla … Sejří mě to, ale zároveň i motivuje, se zatnutými zuby si říkám: „Jen počkej, až porazím 100 a nebudu tak tlustý, pak tě předběhnu, to si piš!!!!! Myslím to vážně, sice to nebude příští rok, ale jednou určitě, vždyť jsem o tři roky mladší. Běháme každý zvlášť, Danu plně chápu, že není jednoduché běžet vedle slavného profíka :)))).

A co mamina? Ta běhá podle tréninkového plánu a těší se, až skončí hadí sezóna a bude moci běhat bez obav, že na nějakého šlápne. Pokaždé jí povídám: „Vždyť jsou to jen větší žížaly“ :))). V neděli volala, měla toho plný kecky. Dobře poznám, když je unavená, jsem rád, že jí mám, dodáváme si navzájem sílu, ať slovem nebo pár řádky po e-mailu nebo SMS.

Jsem moc rád, že jsem prostřednictvím Běžecké školy našel nové přátele – kamaráda Zdeňka, který mi napsal a dodal chuť a sílu do dalších kroků na mé cestě, Miloše, který mi pomáhá porazit 100 :))).

Když jsem byl v učení, šéf (bratr Abdua) mi často povídal: „Po práci si jdu zaběhat, abych si odpočinul!“ Pokaždé jsem se jen hloupě a nechápavě zasmál, pochleboval. Teď konečně chápu, co tím měl na mysli.

Jsem šťastný, že jsem díky běhu našel cestu ven ze svých stresů, naučil se díky běhu a pohybu odpočívat, utřídit si myšlenky. Pořád se nevzdávám naděje, že o tom, jak je to skvělé, přesvědčím i Alexe. A abych nezapomněl, když je Sabina v práci a já doma sám s Christinou, tak spolu cvičíme a to je přeci taky pohyb :))).

Karel Seitl foto
  • přečteno: 11494/11407×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Teta Mila | 10. 9. 2009 8.10 hod. | 83.240.36.xx
Kájo,moc ti držím palce,taky doufám,že se k tomu někdy odhodlám:) Fakt ti to vyčistí hlavu a odreaguješ se.Moc zdravím Christinku!!! A drž se

Jirka | 4. 9. 2009 21.18 hod. | 78.136.144.xx
Pěkný, držím palce, ať ti to vyjde.
Mně se to povedlo – díky běhu jsem za posledních 14 měsíců shodil přes 30 kilo a z počátečního stádia obezity se tak dostal na ideální hmotnost. Stačilo k tomu jen naběhat nějakých 1400-1500 km a k tomu posilka, zpočátku také rotoped :). Teď si chci ještě splnit jeden cíl, a to zaběhnutí marotonu, na který jdu za týden. To by neměl být problém a dokonce si myslím, že bych ho mohl dát pod 3,5 hodiny. Uvidíme.

Čus.

Karel | 2. 9. 2009 10.42 hod. | 213.162.66.xxx
Dik za podporu, jsem rad, ze mam tolik pratel a kazdeho z vas rad uvidim:)) Tady pracuju, snad mi to Milos nevymaze jako reklamu:))
www.stadtparkbraeu.at

fotoMiloš Škorpil: Neboj Karle, nevymažu, naopak až budu s Danou ve Vídni tak si dojdu k Abduovi vybrat tantieny :)))

Jitka St. | 2. 9. 2009 7.30 hod. | 85.132.162.xx
Čau Karle,
budu se z minula opakovat, gratuluju a jen tak dál. Kde ve Vídni vaříš? Ne, že bych to tam znala… ale až před vánoci pojedeme na tu stranu, stavíme se :-)

Majka | 2. 9. 2009 7.14 hod. | 80.188.94.xx
Až nebudeš běhat s žádnou nadváhou, předběhneš nás všechny, protože budeš hodně psychicky odolný. Moc ti fandím!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků