logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ako dobrý film – deň po polmaratone, raňajkujem v posteli, počúvam rádio, prevaľujem

Ako dobrý film – deň po polmaratone, raňajkujem v posteli, počúvam rádio, prevaľujem

Je nedeľa ráno, 1.4.2012, deň po polmaratone. Raňajkujem v posteli, počúvam rádio, prevaľujem

sa a leňoším. Cez noc sa prebrali už i svaliky. Nohy trochu stuhli, najviac však cítim akési neznáme svaly v útrobách brucha. Je to divná tupá bolesť. Hm, zaujímavé... dá sa zniesť. Včera ráno som o tejto chvíli snívala. Chcela som sa zobudiť s týmto slastným pocitom, že som to zvládla.

A tak si ležím a uvažujem, čo napíšem do článku. Chcelo by to jedno, nanajvýš dve slová, ktoré by moj prvý polmaraton popisovali výstižne. Hľadám, hľadám... FILM. Áno, bolo to ako pozerať sa na film. Dobrý, ba priam výborný film, ktorý ubehne prirýchlo a ja sa na konci neveriacky pozerám na titulky a vravím si: „Už? Už to skončilo? A prečo? A čo teraz?“ Nestihla som sa ani poriadne nadýchnuť a ubehol celý celučičký film.

Žiadne myšlienky, žiadna nuda... maximálne sústredenie, pohoda a prázdno v hlave. Presne takto ma vcucol sobotňajší polmaraton. Celú, celučičkú. A zrazu som bola v cieli... „Už?“

Ak vynechám mesiace prípravy a behania, začal v sobotu ráno. Vstávam a ešte trochu sa nútim do spánku. Hlavne nazbierať čo najviac síl. Dám si výdatné raňajky, kúsok rannej ukľudňujúcej televízie. Nervy začínajú pracovať. Začínam kopkovať oblečenie. Toto na seba, toto na fotenie, toto na  rezlečenie. Toaletný papier, pomáda, výživové tyčinky, peniaze, karta poistenca, rybka pre šťastie,

Ipod. Hotové manévre. Všetko je pripravené a ja mám ešte stále dosť času. Upracem byt, predpripravím práčku. Veď až sa vrátim, budem mať kopec prepoteného oblečenia na pranie. Na prvý pohľad sa vobec nič nedeje. Taká normálna sobota. „Pip, Pip.“ prichádzajú podporujúce smsky. Ich počet ma milo šokuje. Zdá sa, že o mojom behu vie celý svet. Celému svetu som vďačná za podporu a nevďačná za nervozitu, ktorú vo mne stupňujú.

Vyrážam na metro. Na nástupišti už čaká pár bežcov. Pani v modrých legínach sa sústredene pozerá na koľaje, skupinka mladých mužov sa smeje a hádže si vtipky. Nastupujem do vagonu a usmievam sa na kohokoľvek, kto sa na mňa pozrie milo, s rešpektom a úctou. A usmievam sa stále, protože iné pohľady neprichádzajú. K bežcom sú ľudia milí.

Pred Rudolfinom je plno. Nájdem PIMky. „Ach, zase chlapi!“ už tretíkrát som vliezla do šatne chlapom a vzdávam to. Prezliekam sa vonku za stanmi spolu s 3 chlapíkmi. Je zima, údesná zima. Navliekam sa nervóznou rýchlosťou. Pridávam o jednu vrstvu naviac. „Ach, prečo je taká hrozná zima? Len nech nefúka.“ Mám 15 minut do štartu a začínam sa báť, že to nestihnem. Ešte záchod a šup do koridoru. Rozcvičujem sa a pozorujem okolie. Akýsi chlapík z ochranky skáče do cesty velkému bežcovi. Chce ísť do koridoru, kam nepatrí. „Ha, ak by chcel, tak ťa, milý panáčku, preválcuje“ prebleskne mi hlavou pri pohľade na rozdiel medzi bežcom a ochrankárom. Ale bežci sú nad vecou a Herkules sa pokojne vracia, kam patrí. Veď si po štarte i tak dobehne kam chce. Pár predo mnou sa objíma a zahrieva vlastným teplom. Z reproduktorov sa leje akási hudba a moderátorka hecuje dav. „Kto je z Čiech?“ dav zahuláka. „Kto je z Anglie?“ pokračuje v ďalších krajinách. Spomenie dokonca Čínu. „Vynechala Slovensko!“ zamumlám a skontrolujem slovenskú vlajku pri svojom čísle. Je to maličkosť, ale robí mi radosť. Do mikrofonu niečo hovorí pán prezident. Určite to je niečo krásne a patrične prezidentské, ale už ho nevnímam. Pošlem posledné smsky a vybieham. Je to tu.

„Pomaly, pomaly Jaru. Nechaj ich, nech ťa prebiehajú. Nesmieš prepáliť štart. Máš pred sebou 21 kilometrov,“ upokojujem svoj vyburcovaný adrenalín prvých 5 kilometrov. Na 10. kilometri si uvedomím, že šľapem ako dobre namastený stroj a to dokonca v dobrom čase. Už nevnímam svet a ľudí okolo. Pokojne si bežím a keď sa mi zapáči niekto zo spolobežcov, pridám sa do tandemu. Na občerstvovačkách ho alebo ju zase stratím a hľadám niekoho nového. Je to ako vo filme. Vidím okolo nohy bežcov, zbežne vnímam davy, na každej občerstvovačke si trochu upijem a kopec vody vypijem na seba. Počúvam hudbu a užívam si to prázdno, ktoré ma obklopuje. Som pokojná. Je to pohoda. Nič ma nebolí, všetko funguje. Na 15. kilometri píšem smsku „15. kilometer, bežím na 2 hodiny.“

Tramvaj na Libeňskom moste okolo nás prefrčí v spomalenom tempe. Mám chuť ľuďom vo vnútri zamávať. V Karlíne moju pohodu rozbije studený vietor. Zalapem po dychu, sklopím hlavu a bežím proti vetru. Bežec pred mnou dostane krč do lýtka. „Simply the best... better than all the rest.“ zapeje mi do uší Tuna Turner a pred očami sa mi objaví klip k pesničke. Tina v ňom divoko skáče okolo statného koňa. Zaberie to, svaly sa zapnú a ja držím tempo i vo vetre. Spúšťam sa do Tešnovského tunelu. Predo mnou sa voľne pohupuje dav farebných tričiek. Je to parádny pohĺad. „900 m do cíle.“ zahliadnem zrazu kútkom oka ceduľu. Točím na most do úzkeho koridoru medzi divákov. Dlhá rovinka by bola lepšia. V týchto zákrutách si finiš moc nevychutnám. „Babi, to je pre teba.“ hovorím kamsi do oblakov. Do očí mi vhrknu slzy. Som šťastná!

Je nedeľa ráno, ležím si v posteli s oným slastným pocitom. Bude to znieť ako klišé. Dokáže to každý. Stačí iba veľmi túžiť a snažiť sa. Koniec koncov ako vo všetkom...:-)

Jaroslava Hal´ková foto
  • přečteno: 4530/4345×, 4 komentáře

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

1bubobubo | 5. 4. 2012 14.38 hod. | 62.168.0.xxx
Gratulace k parádnímu výkonu!

Renča | 5. 4. 2012 12.12 hod. | 209.132.186.xx
Jarko, tvůj rozzářený obličej po doběhu tomu dobrému filmu odpovídal :-) Gratulace!

Karolína | 5. 4. 2012 9.55 hod. | 89.24.231.xx
Jaru, to je krásné a výstižné přirovnání s tím filmem!!

Alžběta | 4. 4. 2012 19.07 hod. | 83.208.176.xx
Smekám před Vaším výkonem. A děkuji za povzbudivý článek.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice104
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou34

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků