logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Chvíle, kdy vám místo pěti T naskočí pět P

Chvíle, kdy vám místo pěti T naskočí pět P

Většinu věcí v našem životě vnímáme našimi smysly, které zprostředkují veškeré informace, a následně je zpracuje a zaznamená náš mozek. Ale jsou okamžiky, které vnímáme každou buňkou našeho těla a které se zapisují přímo do našeho srdce. A letošní půlmaraton k těm okamžikům patřil.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Týden před půlmaratonem
    1. 5T – Teplo, Ticho, Tišící prostředky, Tekutiny a Transport.
  2. Tak už je to tady – 31.3.

Týden před půlmaratonem

Do půlmaratonu zbývá poslední týden a mně to začíná všechno docházet. Při pohledu na plnění tréninkového plánu upadám do šoku. Někdo by mi měl naordinovat protišoková opatření.

5T – Teplo, Ticho, Tišící prostředky, Tekutiny a Transport.

Teplo by zatím bylo, ticho mi už přes noc nenarušuje žádné chrápání, jako tišící prostředek poslouží tabulka čokolády a tekutiny do sebe liju dle doporučení zkušených běžců ve zvýšené míře. Ale co ten transport? Od startu do cíle – těch téměř 22 km jsem ještě nikdy neuběhla. Je až s podivem, že doposud nikoho nenapadlo malé vylepšení pro takhle dlouhé tratě – když existují vodiči, mohli by běžet i nosiči, kteří by člověka alespoň kousíček poponesli ve chvílích krize. Pochybuji ale, že se mi tuto převratnou novinku podaří narychlo prosadit.

Takže místo pěti T nastupuje pět P – Podivný Pocit Paralyzující Paniky a Pochybností.

Jasně, většina běžců se postaví na start s odhodláním doběhnout ve vysněném čase. My začátečníci, pro které to bude premiéra, máme většinou cíl jediný: přežít. Takže se klidně shovívavě usmívejte, ale já to beru tak, že někomu jde o čas – někomu o život.

Tomu odpovídá i intenzivní mailová komunikace mezi PIMčaty. Řešíme zajištění základních životních funkcí – jídlo, pití, záchody. My nováčkové hltáme rady zkušených, uklidňující slova od Miloše sice přináší chvilkové uklidnění, ale pochybnosti přetrvávají.

Tak už je to tady – 31.3.

Snažím se uklidnit. Miloš napsal vypít před půlmaratonem šťávu z červené řepy, tak vytahuju ze skříně odšťavňovač (když už to nevyšlo s tréninkovým plánem, tak alespoň ta řepa) a během pár minut se má kuchyňská linka podobá místu, kde někdo spáchal hóóóódně krvavý zločin. Červené skvrny všude, moje pusa připomíná pusu upíra po nezřízené hostině. Mamulí (moje mamča, která přijela pohlídat mou ratolest Adélku a fandit) nepřestává opakovat: „Koukej to zabalit, když už nebudeš moct, néééé, že to přeženeš!!!! A když ti bude zima, tak se seber a přijď domů." Moc sebejistě asi nevypadám. Adélka mne naštěstí uklidňuje: „To dáš!!!“. Ještě, že ji mám – většina dětí jejího věku nazývá své rodiče FOSILS, případně si myslí, že si pamatujeme Šemíka ještě jako hříbě. Puberťáci všeobecně pochybují o funkčnosti naší centrální nervové soustavy a což teprve o stavu naší chátrající tělesné schránky. Tak snad Áďu nezklamu.

Asi tisíckrát kontroluju, jestli mám fakt všechno – číslo, bundu, sporttester, čepici, energy gel. Přemýšlím, co to udělá, až se gel s meruňkovou příchutí smísí se šťávou z řepy. Snad je u Vltavy připraveno dostatečné množství toalet. Časovou rezervu si tentokrát na cestu nechávat nemusím. Přeběhnu most a jsem u Expa. Po jedenácté se koná focení s Milošem. Ten jeho nikdy nemizící úsměv mě fascinuje. Nad hlavou mu poletuje pugét balónků a já jen doufám, že ho neodnese prudký vítr, ze kterého nejsou nadšeni ani ty zkušenější z běžců. S holkama nahodíme úsměv pro fotografy (v mém případě se jedná o křečovité stažení pár mimických svalů, které ještě nestačily totálně ztuhnout) a pak se vyrážíme převléct a připravit na start.

Já se soustředím na jednu jedinou věc: neztratit z očí Karolínu. Už od desítky v Kbelech vím, že je to náš strážný anděl. Kvůli bolavému kolenu chce běžet s PIMčaty, které poběží poblíž Miloše, který dělá vodiče na 2:30. Karolína je živel plný optimismu a dobré nálady. Trochu ji podezírám, že kdyby trochu chtěla, tak předběhne i favority z Keni.

Nemůžu říct, že by nervozita úplně zmizela, ale někde uvnitř jsem rozhodnutá, že to prostě nevzdám. Jediné, co vím, že do cíle se doplazím. Není úplně nejtepleji, vystresované maso = tuhé maso, snad mi nezdřevění nohy.

Start, tóny Vltavy, masa lidí se po pár minutách dává do pohybu. Kdo to nezažil, tak nepochopí tu sílu, energii, dojetí i radost, a kdo pak neběžel někde poblíž nás, tak nikdy neuvěří, že se dá půlmaratonem prozpívat a proklábosit. Ani nevím, jak mohly dvě hodiny tak rychle uběhnout. Karolína hlídá tempo, takže popěvek „Chvátám, chvátám, nemám nikdy klid…" musí vystřídat „Zpomaľ , máš privysokůůůůůůů rýchlosť“, text „Vodu pijou žáby, pívo starý báby, my pijeme rum" berou někteří spoluběžci před občerstvovačkou jako jasnou provokaci, ale úplně nejlíp zní naše halekání v tunelu: „Příteli, chvátej, píšu vzkaz, dej mi, co schází, dej mi čas…“. Jenže to poslední, co nás zajímá, je právě ten čas. Celou cestu vím, že mám tepovku pod 150 – tedy dost nízkou a že bych mohla běžet trošku rychleji – minimálně ty poslední kilometry. Jenže od téhle pohodové bandy se prostě nedá trhnout. Ani výměnou za světový rekord.

Poslední metry běžíme s holkama vedle sebe a držíme se za ruce. To se nedá popsat slovy. Ten okamžik nebyl jen splnění snu, radost smíchaná s dojetím, to bylo mnohem víc.

Byl to jeden z těch okamžiků, kdy je otázka „za kolik?" úplně nepodstatná. Je to chvíle, kdy víte, že se počítá jen to „s kým a jak?“. Spolu a v pohodě.

V tom je to největší kouzlo PIM Women´s Challenge. V nových přátelstvích. V holkách jsem našla oporu i inspiraci. Jsem také nesmírně vděčná za to, že pro nás Miloš není jen trenér, který předá tréninkový plán a následně zkontroluje naše výsledky. Je to někdo, kdo nám po cestě dodává sílu, kdo má pochopení pro naše bolístky a starosti. Každý z nás občas potřebuje slyšet povzbuzující slova: „Neboj, do cíle tě dotáhnu… klidně na špagátu.“

Uběhnout půlmaraton a přežít – tak zněl můj cíl před několika málo měsíci. Ale to PŘEŽÍT se změnilo na PROŽÍT. Prožít si každý den se vším, co nám život přináší.

Při dosažení stanoveného cíle prožíváme uspokojení, radost z překonaných překážek, ale zároveň víme, že určitá kapitola skončila. Instinktivně víme, že si musíme stanovit další cíl. Možná se pokusíme opět posunout naše dosavadní limity, možná se pokusíme některé věci v našem životě dělat líp. Zase zkusíme být lepší, než jsme byli včera.

okřídlený botky

To, co nás ale nejvíc baví, není to samotné dosažení cíle, ale cesta k vysněnému cíli. Bez té cesty by to bylo jako opsat si tajenku křížovky z nápovědy. Jenže bez toho luštění by to celé najednou ztratilo smysl. Takže nám všem přeji, abychom si naplno vychutnávali každý okamžik, každé vyběhnutí do jarní přírody, každičký trénink i chvíle, kdy nám nejde vše tak, jak bychom si představovali. A hlavně nesmíme zapomenout, že na té naší cestě se nám vyplatí čas od času zpomalit a chytit se s někým za ruku. Ne nadarmo se totiž říká: „Chcete-li jít rychle, jděte sami. Chcete-li dojít daleko, běžte spolu.“

Iva Kubešová foto
  • přečteno: 9200/8840×, 7 komentářů
Chvíle, kdy vám místo pěti T naskočí pět P

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petronela | 16. 4. 2012 20.02 hod. | 193.179.183.xx
rovněž se musím přidat a poblahopřát, poděkovat a obdivovat umění popsat slovy nepopsatelné :-)

IlonaB | 10. 4. 2012 22.24 hod. | 109.164.3.xx
Smekám před tím literárním dílem a děkuji za skvělý zážitek ze čtení :-)

Hanča | 10. 4. 2012 22.20 hod. | 212.80.67.xxx
Ivi, ty nikdy nezklameš.....super článek !! :)

Martina | 10. 4. 2012 17.51 hod. | 88.101.238.xxx
Jako vždycky – skvělé!

Věra P. | 10. 4. 2012 15.51 hod. | 213.192.12.xx
Ivo. opět moc pěkný článek, závod jsi si opravdu užila a to je důležité :)

Karolína | 10. 4. 2012 14.41 hod. | 89.24.231.xx
krásně prožitý, krásně napsaný!!těšila jsem se jaká zase najdeš,Ivo,přirovnání :-)..perfektní, gratuluju!!

Jana | 10. 4. 2012 14.04 hod. | 78.45.230.xxx
Krásné Ivo! Úplně se Mi vrátily ty pocity z PIMu! :-) A gratuluji! :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků