logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Olympijské rozjímání, aneb kdo je vlastně ta Ivana Sekyrová?!

Olympijské rozjímání, aneb kdo je vlastně ta Ivana Sekyrová?!

Bylo časné pondělní ráno, něco po půl druhé. Západ Čech skrápěly dešťové kapky. Kapky štěstí. Ze dveří mikrobusu vystoupila dříve než jeho běžecká posádka prázdná láhev sektu a roztříštila se. Další neklamné znamení přízně Štěstěny i toho, že na palubě mercedesu se našel cestou z rotterdamského maratonu zásadní důvod k přípitku.

Ivana Sekyrová vyplnila hned při svém prvním setkání s nejobdivovanějším vytrvaleckým závodem přihlášku na londýnské olympijské hry. A jako každá správná učitelka tak učinila pomyslným perem červené barvy. Start této čtyřicetileté sokolovské sprinterky mezi maratonkyně v holandském přístavním městě byl vpravdě fenomenální. Rozdělit její výsledný čas na dva půlmaratony, oba by v současnosti stačily na titul mistryně republiky!

Všechno nasvědčuje tomu, že za pár let už se rozhodně příznivci vytrvalostního běhu nebudou ptát jako dnes: Kdo je vlastně ta Ivana Sekyrová?

Ivano, po pražském půlmaratonu ses nechala slyšet, že vůbec netušíš, co tě v Rotterdamu čeká. Čím teď maraton pro tebe je?

Jsou to dva půlmaratony a vzhledem k tomu, že ten druhý jsem měla rychlejší, je to brnkačka (smích). Teď vážně, zkušenost jsem s tím neměla vůbec žádnou, hodně mi však pomohl právě pražský půlmaraton, kde se mi běželo opravdu dobře. Snažila jsem přenést tento pocit i do Rotterdamu, a povedlo se. Jsem za to hrozně šťastná. Spousta lidí mi věřila, říkali, že to určitě dám, myslela jsem na to, abych jim udělala radost.

Můžeš přiblížit stanovenou taktiku, případně vysvětlit počtářskou rovnici 5 x 8 + 2?

Měli jsme předem dané tempo, které se podařilo nejenom dodržet, ale nakonec i lehce překonat. Protože jsem se cítila dobře, rozhodla jsem se běžet takhle co možná nejdéle. Že to vydrží až do konce, mě samozřejmě příjemně překvapilo. A k těm číslům, jak už jsem řekla, s maratonem jsem neměla žádnou zkušenost. Při dlouhých výbězích jsem tedy přemýšlela, jak ho uchopit. Tak se zrodilo rozhodnutí rozdělit si ho do kratších úseků, které už znám. Nejprve na třetiny, ve finále pak na pět osmikilometrových úseků a závěr.

Každopádně to musí být fajn pocit, mít obě maratonské poloviny rychlejší, než jak běžely soupeřky den předtím v Pardubicích čistý půlmaraton v rámci mistrovství republiky.

Na jednu stranu je třeba říci, že každý závod je jiný. Sama pamatuji takové, kdy šlo vysloveně jen o titul, taktizovalo se a na čase tolik nesešlo. Nevím, jak to v Pardubicích vypadalo, jenom si pamatuji, že když jsme v Rotterdamu probíhali metou pro první polovinu, můj vodič Honza Sokol mi najednou říká, super, jsi mistryně republiky, a začal se smát. Nejprve jsem to nechápala, pak mi to došlo. Tak povídám, že dobře, teď zkusíme ještě stříbro. Nakonec byla zlatá právě druhá půlka (úsměv).

Zkusme nyní poodkrýt tváře lidí, s nimiž ses na svůj vstup mezi maratonkyně připravovala. Kupříkladu bylo veřejným tajemstvím, že tréninkový plán máš od Miloše Škorpila, přitom se o něm vlastně vůbec nemluvilo. Proč?

Věci se mají následovně. Až dosud jsem trénovala sama takříkajíc „na pocit“. Učím na plný úvazek, mám dceru, jinak zvládat se to ostatně ani nedalo. Nikdy jsem si nepsala trénink na celý týden. Když ale uzrálo rozhodnutí zkusit maraton, rázem vznikla trochu jiná situace. S Milanem Kalouskem, který vystupuje jako můj trenér a zároveň manažer, jsme se o tom bavili, jestli do toho jít znovu na vlastní pěst, nebo se s někým spojit. Nakonec převážil názor, požádat někoho o spolupráci. Oslovili jsme Miloše, ten byl z toho nadšený. Hned zkraje jsme ale společně usoudili, že nejlepší bude se o tom tolik nerozšiřovat. Přece jenom je to v běžeckém a především maratonském světě uznávaná osobnost, on sám mě nechtěl zbytečně vystavovat zvýšenému tlaku ze strany lidí okolo. Miloš se tedy pro mě stal jakýmsi trenérem v utajení.

Maratonský trénink je ale přece jenom úplně o něčem jiném než příprava na dráze či pro běhy do vrchu, jimž ses věnovala dosud. Jak ses s „koňskými" dávkami delších výběhů prala?

Trénovala jsem, jak se dalo. Když jsem třeba měla ve škole dvě hodiny volna, okamžitě jsem skočila do tenisek a šla běhat. Zpočátku se to dalo zvládnout, jak se ale dávky postupně zvyšovaly, bylo stále náročnější všechno skloubit. Třeba vloni, když jsem se připravovala na pardubický půlmaraton, jsem trénovala často večer. Teď už to nešlo, chodila jsem tedy běhat ráno a pak třeba ještě odpoledne. Po takovém zápřahu bych neusnula. Mnohem samostatněji si musela počínat i dcerka, která na druhou stranu za ta léta, co závodím, zvládne spoustu věcí sama. A myslím, že jí to i prospívá.

Bez sebemenšího pochlebování ses v Rotterdamu stala suverénně nejlepší českou vytrvalkyní. Pomyslela by sis to před pár roky, kdy jsi vyhrávala jako dráhařka?

Tak to ani náhodou. Tohle jsem brala spíše jako pokus, který naštěstí vyšel.

Svým způsobem se to ale nechá považovat i za dárek tvému manažerovi Milanovi Kalouskovi k jeho padesátinám.

I tak se na to může koukat. Podobné to ostatně bylo i před rokem, kdy jsem pro něj chtěla vyhrát ty Pardubice. Teď jsem tomuhle „dárku" zase až tolik nevěřila, jiný jsem ale kromě dortu nevymyslela. Tak, snad se mu bude líbit.

Olympijský maraton se po hodně dlouhé době stane středem pozornosti fanoušků tuzemské atletiky. Myslíš, že tvůj londýnský start může prospět i českému běhu jako takovému?

Beru to spíše jako takovou ukázku pro ty mladší, že to jde někam se propracovat. Jakkoliv tvrdě zdejší přednastavené limity jsou.

Zapomenout nelze ani na tvého rotterdamského vodiče. Bylo to jenom tempo, s čím ti v neděli pomohl?

Jak už jsem kdesi zdůrazňovala, Honza Sokol dlouho mým vodičem nebyl. Spíše na mě párkrát při závodech počkal, pokud mu to zrovna neběželo podle jeho představ. Pak jsme se ale domluvili, že mi zkusí s maratonem pomoci. Kbelskou desítku a posléze i pražský půlmaraton jsme běželi spolu celý. Pro mě to má význam už jenom proto, že tam je, občas něco prohodí, povzbudí nebo třeba podá kelímek s vodou.

Pod rotterdamskými mrakodrapy jsi mu ale nakonec utekla!

No, nějak se to vyvrbilo. Já jsem se cítila dobře, Honzovi trochu došlo, tak mě pustil dopředu. Na každý pád jsem fakt ráda, že tam se mnou byl.

Nabízí se zamyšlení, co stojí za tím, že jsi tak dobrá. Připadá mi, že máš pro závodění zlatou povahu. Na jednu stranu bereš běhání opravdu vážně, a přitom z něho neděláš větší vědu, než jakou je. Co ty na to?

Tak, mě to baví. Hodně mi pomáhá skutečnost, že se pár let neustále zlepšuji a mladé holky mě kolikrát nestíhají. Samozřejmě ale vím, že se to jednou otočí a ony předběhnou mě. Prostě se snažím nezatěžovat zbytečnostmi. Odtrénuji, co umím a prostě uvidíme, jestli to při závodě bude stačit, nebo ne.

Jak se vlastně ze sprinterky stane vytrvalkyně?

Běhávala jsem čtvrtku překážek, po mateřské dovolené jsem se ale dlouho nemohla dostat pod šedesát vteřin. Tak jsem si řekla, že to ještě jednou zaběhnu a přejdu na dlouhé tratě. V tu dobu už začala běhat čtyřstovku velice šikovná Zuzka Hejnová, tak jsem zkusila běhy mimo dráhu. Poprvé se mi moje sprinterská minulost výrazněji vyplatila při běchovickém závodě, kdy jsem přesprintovala Petru Kamínkovou. Prostě jsem zvedla kolena a bylo. Po tomto zimním vytrvaleckém tréninku si ale nejsem úplně jistá, jestli bych toho ještě byla schopná. Upřímně řečeno jsem to ale ještě ani nezkoušela.

A teď k té olympijské kvalifikaci. Brala jsi ji jen jako pokus, nebo byl Londýn tvým „velkým" snem?

Spíše bych to brala jako pokus. I když nezapírám, že poslední dva dny před závodem už jsem byla psychicky docela napnutá. To už jsem na to hodně myslela. Asi jsem se i trochu bála, pořád jsem přemítala, jestli to dám, nebo ne. Když jsme pak ale vyběhli, i v tom nepříjemném protivětru jsem cítila, že je to dobré. Potvrdily to i mezičasy.

Hodně se mluví o smysluplnosti nastavení českých olympijských limitů. Co o tomto problému soudíš ty?

Myslím, že ta jejich tvrdost je na škodu. Kdybych třeba nezvládla áčkový limit, nezbývalo by mi než čekat, jak dopadnou ostatní holky. Být ten limit měkčí, třeba 2:43, mohlo nás startovat na olympiádě třeba i více. My jsme si však řekli, že zkusíme ten tvrdší čas. Navlíkl mě do toho Honza, podle něhož není mezi tím, běžet za 2:38:30 a 2:37:00, zase až takový rozdíl. Podle toho jsme si tedy ty mezičasy rozvrhli.

Kam až věříš, že tvoje maratonské skóre stlačíš?

To vážně netuším. S takovým časem jsem fakt nepočítala. V podstatě si to pořád ještě docela neuvědomuji, takže budu spokojená, pokud jej vůbec zopakuji. A podařit se třeba ještě nějakou tu vteřinku ubrat, nemělo by to chybu. Zároveň se ale sluší podotknout, že běhat maratony není žádná moje vysněná meta. Ten trénink na ně je doopravdy specifický. Osobně se mi nejvíce líbí půlmaraton. Je rychlejší, lépe to utíká.

Tvoje dcera už také pobíhá. Máš z toho radost?

No, ono se jí právě zase až tolik běhat nechce. Hodně plave, ale teď asi pobíhat začne (smích). Navíc díky tomuhle mému maratonu má slíbeného psa, kterého chce už dlouho. Před nějakým časem jsem plácla do větru, že když získá na krosovém mistrovství republiky, na němž byla se mnou, medaili, anebo pokud já pojedu na olympiádu, pes bude. Takže teď už se tomu nevyhnu. Asi se porozhlédnu po nějakém chrtovi…

A jak vnímáš ty jakožto vrcholová atletka davy rekreačních běžců neboli hobíků za tebou?

Všimla jsem si, že poslední dobou přibývá lidí, kteří se chodí doopravdy jen tak proběhnout a chtějí ode mě s něčím poradit. Sportování pro radost vnímám kladně. Koneckonců není až tak daleko doba, kdy moje výkonnost už nebude kdovíjaká a rekreačním běžcem budu i já. Půjdu se třikrát do týdne provětrat a o víkendu občas zajedu na nějaké závody, abych potkala své přátele a známé. I kvůli tomu tam ostatně jezdím i nyní. Na všechny ty lidi se pokaždé hrozně těším.

Sečteno a podtrženo. Píše se, dejme tomu, rok 2015 a před tebou někdo vypustí slůvko „Rotterdam“. Co tě v tom okamžiku napadne jako první?

Určitě skvělá vzpomínka.

První rozhovor s Ivanou Sekyrovou, kde jí otázky pokládal Petr Slezák,si můžete přečíst zde

Fotky Honzy Sokola z naší Rotterdamské mise

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 9279/8918×, 4 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Vladimír Němec | 17. 4. 2012 8.28 hod. | 62.240.184.xx
Hluboká poklona a obrovský obdiv Ivano ! Také poděkování všem v Tvém týmu a při této příležitosti jsem znovu pocítil pocit štěstí, že jsem součástí této skvělé party (i když pouze okrajovou). A tak se Těším zase na setkání při běhu.

Daniela | 16. 4. 2012 14.55 hod. | 147.231.138.xx
Omlouvám se, ale měla jsem na mysli samozřejmě Ivano! Jelikož komentář nelze zpětně opravit, dovolím si alespoň vysvětlení. Nebudete mi to asi věřit, ale měla jsem v tu chvíli asociaci s tenisovou hvězdou Petrou Kvitovou, něco v tom smyslu "Paráda, nejen tenis, ale i běh bude mít na olympiádě parádní české zastoupení!". Tak se mi to jméno tam nějak prodralo... Dovolte mi tedy opravu: Ivano, díky, díky, díky!!!

František Burda | 16. 4. 2012 14.32 hod. | 88.102.173.xxx
Danielo...

Daniela | 16. 4. 2012 13.14 hod. | 147.231.138.xx
Petro, to je parádní! Moc blahopřeji! Myslím, že jste udělala radost nejen sobě, ale spoustě běžců! Díky!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků