logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Loni mi pokus zaběhnout si půlmaraton zhatila rýmička, ale zato letos…

Loni mi pokus zaběhnout si půlmaraton zhatila rýmička, ale zato letos…

Za můj první půlmaraton může Petr Hušek, který mě lákal už loni, ale to místo závodu přišla nějaká rýmička:-( Běhání mi bylo vlastní už od dětství a už tenkrát jsem běhal různý přespoláky a měl radši ty delší vzdálenosti 3 a 5 km. Později se to hodilo při běhání za holkama:-), no a v poslední době zase pro změnu jako výbornej způsob udržování se v kondici.

Uběhnout 21 km je ale trošku něco jiného, tak jsem v prosinci začal s přípravou. Začínal jsem na nějakých 6 kilometrech a postupně přidával až 14 km. V březnu už bylo na čase zkusit, jestli to dám a tak jsem 13. března poprvé dal 20 km za 1:44 hodiny:-). To už jsem věděl, že to v sobotu 31. března v Praze zvládnu, cíl je dát to do 1:45 hodiny. Co se týká přípravy, tak mi hodně pomohlo, že jsem objevil skvělé stránky Běžecké školy Miloše Škorpila www.bezeckaskola.cz, a že mi Pavel Lisý (kamarád) doporučil aplikaci pro iPhone – SportsTracker, díky které přesně vím, kolik mám uběhnuto, jak rychle a další věci.

V pátek před závodem proběhlo vyzkoušení všech doporučených procedur přesně tak, jak by to mělo probíhat v sobotu. Večer začala přicházet startovní horečka a balení věcí, několikanásobná kontrola, abych nic nezapomněl. Jediné, co jsem neměl pod kontrolou, bylo počasí a to se celý týden horšilo a na sobotu hlásili přeháňky.

A už je tady sobota ráno, pořádně snídám, rychle házím věci do auta a společně s podpůrným týmem (manželka a mamka:-)), hurá směr Praha. Je 2,5 hodiny před startem, jsme v Praze a parkujeme, je čas vypít šťávu z červené řepy. Metrem plným lidí ve sportovním jedeme na místo srazu běžců Broker Consulting, kde jsme kupodivu jako první (to se mi moc nestává být někde první). Je pěkná zima, asi jen 8 stupňů a zataženo. Je hodina do startu, přichází na řadu energetický gel. Převlékat do běžeckého se nám moc nechce, ale jak se blíží magická dvanáctá hodina, tak musíme. Všude kolem se rojí další a další běžci. Vyrážíme se zařadit do koridoru, pořadatelé mě posílají podle mého startovního čísla do koridoru D. Naskýtá se mi hodně zajímavý pohled, jak se postupně koridory A, B, C, D, E, F, G, H, I, J plní běžci, až z nich jedenáctitisícový živý lidský had.

Přesně ve 12 hodin zazněly první tóny Vltavy a je odstartováno. Vidím, jak se postupně rozbíhá skupina A, B, C a hurá, už taky Déčko, trvá to několik minut. Rozbíhám se a za chvíli probíhám startem a pouštím SportsTracker, před sebou vidím běžet několik tisíc lidí, postupně předbíhám ty pomalejší, dávám si pozor na koleje a ostatní kolem sebe, abych sebou někde neseknul. Míjím první kilometr a hlídám si tempo, abych to nepřepálil, běží se mi výborně. Těsně před pátým kilometrem předbíhám jednoho fotbalistu, co hrál v Itálii:-).

Blížím se k první občerstvovačce, piju rychle ionťák a znovu se rozbíhám, zjišťuju, že jsem to do sebe nalil moc rychle a blbě se mi dýchá, rozbíhám to asi kilometr. Za chvíli na mě vyskakuje z davu Iveta (manželka), tak jak jsme se domlouvali, nabízí mi pití, ale není potřeba. Chvíli běží se mnou a natáčí mě na video. Potom, co málem srovná se zemí sloup veřejného osvětlení a nějakého pána, to vzdává.

Postupně se vracím do tempa, můj čas na kilometr se pohybuje kolem 4,5 minut, blíží se 10. km a další občerstvovačka – dávám si tabletu Carbonexu a ionťák (to samé na 15. km a 20. km), 2x se dívám na čas, je to skvělých 45:14 minut na 10 km. Počítám, kolik by to bylo, kdybych to vydržel až do cíle.

Nohy běží v pohodě, cítím se dobře, tak držím tempo, sbíháme k Olympicu a čeká nás předlouhá rovinka k Hiltonu, fouká protivítr, snažím se zavěsit za někoho, kdo běží moje tempo, začínaj´ se trochu ozývat nohy, míjím 18. kilometr a netrpělivě vyhlížím další, záhadným způsobem přehlížím značky 19. i 20. kilometru, když se přede mnou objevuje tabule cíl 900 metrů, přidávám a za chvíli vbíhám na most, za kterým už je cíl. Nohy drží, tak předbíhám ještě nějaký běžce.

Most je za mnou, vbíhám do zatáčky a už vidím cíl, sprintuju posledních 100 metrů a jsem v cíli a můj cíl je pokořen – výsledný čas 1:36:50!:-) Cítím se skvěle a užívám si atmosféru v cíli. Dostávám termo fólii, občerstvení a mířím na masáž. Potom, co jsem se převlékl do suchých věcí a trochu si odpočinul, tak už jsem začal přemýšlet, co dál. A co jiného po úspěšném ½ maratonu než pořádná výzva – „MARATON“!:-)

PS: už jsem přihlášen:-)

Martin Haňavec foto
  • přečteno: 7279/7148×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků