Máňa a Lojza – den závodní – den, kdy našli nový smysl života, ale ještě o tom neví
Autor kreseb: Mirek Vostrý
Celý týden chodil běhat Lojza dřív než Máňa. Dneska si ale pořadí vymění. adidas běh pro ženy startuje v 19:30 a hodinku po něm vybíhají na trať Metráci – chlapáci – prostě běží se Metro běh a ten i ten nejpomalejší chlap musí zvládnout do jedné a půl hodinky, protože pak nastane v Praze noční klid. Prostě tak to je, noční klid musí ctít všichni, dokonce i supící davy běžců.
Ono to vypadá docela snadné, absolvovat 5 resp. 10 kilometrů za hodinu či hodinu a půl, ale zas tak úplně snadné to není, vzpomeňte si na Lojzu ve čtvrtek, kdy dal 6 kilometrů za 43 minut, jakou z toho měl radost. Podle tohoto času to vypadá, že když má na zbývající 4 kilometry v postatě stejně času, za něž uběhl těch šest, dá to s prstem v nose, ale zkuste to běžet s prstem v nose!
Ale popořádku. Ráno se Lojza s Máňou probudili, vyspinkaní do růžova, po večerní nervozitě ani vidu ani slechu. V předsíni byly úhledně srovnány dvě hromádky, ta Lojzova obsahovala i bílou vazelínu – na poslední pomazání, i náplasti. Posnídali kávu s čerstvými croissanty, k obědu si dali těstoviny s brokolicí, květákem, drůbežím masem a smetanovou omáčkou. Do startu závodu stále zbývala spousta času a tak se nemuseli starat o to, co mohou a co nemohou jíst, vše ještě v pohodě stráví. Nezapomínali ani na pitný režim a od rána pomalu usrkávali z připravených sklenic vodu.
Ke startu na Staroměstské náměstí dorazili společně hodinu před startem. Máňa se převlékla do běžeckého, věci v běžeckém baťůžku odložila do šatny a šla se celá nervózní postavit na start. Pořád si pro sebe opakovala: „Nešil holka nešil, vždyť o nic nejde, nikdo od tebe nic nečeká, stejně to vyhraje nějaká Keňanka nebo jiná podobná rychlonožka.“ Co jí však bylo platné zaříkávání, když srdce měla až v krku. V tom najednou padl výstřel, dav čítající několik stovek běžkyň se dal do pohybu. Z Máni najednou jakoby tím výstřelem všechno spadlo, cítila se jako pták, začala se prodírat davem, neustále zrychlovala svůj krok, už, už se pomalu začala dotahovat do první stovky, když tu najednou temno.
Oči hledí, jak dav, který se před chvíli neuvěřitelně přibližoval, se začíná stejnou rychlostí, ne-li rychleji, vzdalovat. Než mozek naprosto vypne, tak jí ještě napadne: „Jsem to trošku přepískla, hi,hi, h…“. Podívá se nalevo, napravo a tam uvidí značku „1 km“. „Hm, tak to bude tvrdá hodinka!“ Chvilku se posadí na chodník, kouká, jak kolem ní pomalu probíhají ty, co byly chytřejší a nebo možná zkušenější. Těžce se zvedne a začíná pomalu běžet, velmi pomalu běžet.
Nohy jí začínají zase poslouchat, krev se rozlévá do celého těla a ona ZASE BĚŽÍ. „Já běžím!“ všechno v ní křičí. V zatáčce zahlédne mámu a Hanu s Hanou, jak na ní hulákají a mávají. Usměje se, zvedne ruku a v tom pohybu je všechno … Radost i smutek, poznání i zapomnění… Je vděčná, že přišly a že jí dodávají sílu dokončit ten „trošku ztřeštěný nápad“, který je s Lojzou před necelými čtrnácti dny napad´. Myslí na Lojzu, snad nebude takovej truhlík jako já a zkrotí svůj běh. Dobíhá do cíle, na krk jí dávají medaili. Její první medaile, tu si musí schovat, ta jí stála víc, než kdy si vůbec myslela, že jí bude stát.
Stojí v cíli a v dáli slyší výstřel, který uvádí v pohyb dalšího běžeckého hada. „Tak Lojzo, prosím tě, běž opatrně, ať se ve zdraví večer doma sejdeme“, slyší sama sebe.
Lojza neví nic o jejím zážitku, ale protože už má svůj zážitek z toho, jak to přepískl v tréninku, je mnohem opatrnější. Vidí, jak ostatní kolem něj běží, jako kdyby jim zapálili u zadku koudele, ale nechává jej to klidným. Chvilku rychle jde, chvilku běží. Má za sebou první půlku a vůbec mu nepřijde, že by to bylo nějaké těžké. Pokračuje v nezměněném rytmu dál. Pomalu začíná i svou rychlou chůzí docházet ty, co se snaží stále ještě běžet. Snaží se jim pomoci radou: „Když to nejde běžet, přejdi do chůze, trošku se uvolni, uvidíš, že to půjde zase lépe.“ Mluví na ně, ale vidí, že tady jsou slova zbytečná, nejdřív jim musí do mozku dojít vlastní poznání, aby pak byli schopni poslechnout své tělo, chvíli přejít do chůze, nebo se zcela zastavit a začít znovu.
Pořád je to o tom samém, uvědomuje si Lojza, pořád stojí člověk na začátku své cesty, jen ty patníky, které jí lemují, jsou pokaždé trošku jiné a ta cesta je čím dál strmější.
Taky Lojza dosáhl cíle, a ve skvělém čase jedné hodiny a patnácti minut. Běžel a šel, tak jak měl, tak jak se to stačil za ten pouho pouhý týden naučit a vyhrál. Vyhrál zpět svůj život, od téhle chvíle už ví, že běh není jen sport, běh je víc než sport, běh je… běh je prostě běh a nepotřebuje žádné další přívlastky!
Vložit komentář
VSE nejlepší k narozkam přeje jeden z bývalých Lojzu. Dnes jsem te nestačil před startem chytit, tak aspoň takhle:). Hodně šťastných km!
Také připojuji vše nejlepší k narozkám a doufám, že se dneska potkáme na sartu a budu ti moct potřást tlapou!
Za nás za všechny, kterým si pomohl k tomu, aby se z Lojzů vyklubali lidé s diagnozou běžec Ti přeji vše nejlepší k dnešním narozeninám !!!!!!
:) díííííííííííííííííík
